Akustická ekologie

Z Enviwiki
Přejít na: navigace, hledání

Akustická ekologie (v angličtině: acoustic ecology) je směr v rámci ekologie studující vzájemné vztahy a interakce mezi živými organismy navzájem i jejich prostředím probíhající skrze zvuk. Někdy se setkáváme místo termínu akustická antropologie také s označením ekologie zvukového prostředí (soundscape ecology), ekologie zvuku (ecology of sound) či zvuková ekologie (sound ecology); z významového hlediska si jsou rovny a můžeme je proto považovat za synonyma.[1]

Duchovním otcem akustické ekologie bývá nazýván Raymond Murray Schafer, kanadský skladatel, spisovatel a environmentalista, který stál u zrodu World Soundscape Project (WSP), multidisciplinární výzkumné skupiny a posléze mezinárodní vědecké platformy zaměřené na akustickou ekologii, je rovněž autorem jednoho ze základních děl oboru The Tuning of the World. Schafer spolu se svými kolegy z WSP konstituoval obor a vymezil předmět jeho zájmu. Podobně jako se ekologie zabývá studiem vztahů mezi živými organismy a prostředím, jež je obklopuje, zkoumá i akustická ekologie vztahy uvnitř ekosystémů, Schafer definuje náplň studia akustické ekologie jako: „studium účinků akustického nebo zvukového prostředí na fyzické reakce či způsoby chování živých organismů, které v tomto prostředí žijí".[1] [2]

Dle Grigera můžeme v současné akustické ekologii pozorovat pět základních rovin:[3]

  • 1) environmentální rovina

Do této roviny patří všechny snahy vedoucí k minimalizaci hlukového znečištění a k uchování zvukových charakteristik konkrétních míst a prostředí. Hlavním smyslem je upozorňování na svébytnou kvalitu zvukového prostředí a na nutnost jeho ochrany.

  • 2) vědecká rovina

Do ní můžeme zahrnout vědecký výzkum (soundscape research) vztahů lidí a ostatních biologických druhů ke zvukovému prostředí, v němž žijí. Patří sem tedy všechny projekty realizované WSP a dalšími vědeckými skupinami.

  • 3) pedagogická rovina

Náleží sem nejrůznější sluchová cvičení a cílená výuka (soundscape education) vedoucí k aktivnímu uvědomění si zvuku v životním prostředí. Klíčovým příspěvkem k této rovině jsou především Schaferova díla, kde se pro tento zvláštní druh pedagogické činnosti používá termín "čištění ucha" (ear cleaning).

  • 4) umělecká rovina

Do umělecké roviny se řadí nejrůznější veřejné instalace či umělecká díla, která obsahují zvuk, dále nahrávky, které používají nahraný zvuk k navození příslušného zvukového prostředí. Díky možnosti nahrávat zvuky v životním prostředí a tvořivě s nimi pracovat rovněž vznikl nový umělecký útvar, který se nazývá kompozice zvukového prostředí (soundscape composition).

  • 5) aplikační rovina

Do aplikační roviny náleží akustický design (acoustic design) jako praktická aplikace výzkumu zvukového prostředí. Takto získané poznatky pak mohou vyústit v zahrnutí akustických aspektů při tvorbě nových staveb, krajinného plánování apod., což významně obohacuje obor krajinná ekologie o novou, akustickou dimenzi.

Zvuk je důležitou - a často opomíjenou - součástí životního prostředí. Jeho specifika jsou také významným indikátorem kvality života v daném ekosystému; upozorňuje na to i název zásadního díla environmentálního obrození americké bioložky Rachel Carsonové Mlčící jaro (Silent Spring, 1962), které pojednává o hrozbě života bez zvuku a jeho producentů (tedy nebezpečím, které představují pesticidy pro vymírání organismů a snižování biodiverzity). Vzrůstající zájem o akustickou ekologii (a s ní spojené otázky ochrany životního prostředí a udržitelný rozvoj) v zahraničí i u nás snad představuje zvuk tónu naděje, že jaro ještě chvíli hlučné zůstane.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Acoustic ecology na anglické Wikipedii.

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Soundscape ecology na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 GRIGER, Ján. Akustická ekologie: případová studie zvukového prostředí lokality Loretánského nám. v Praze. (diplomová práce) S. 13.
  2. SCHAFER, R. M.: The Tuning of the World. New York : Knopf, 1977. Přetištěno jako The Soundscape: Our Sonic Environment and The Tuning of the World. Vydání neuvedeno. Rochester, Vermont : Destiny Books, 1994, 301 s., ISBN: 0-89281-455-1., s. 271.
  3. GRIGER, Ján. Akustická ekologie: případová studie zvukového prostředí lokality Loretánského nám. v Praze. (diplomová práce) S. 13-14.

Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÁ, Veronika, ed. Sborník referátů Hluk a emise jako ekologický problém: Praha, 26.10.2000. Praha: BIJO TC, [2000]. 142 s. Aktuální ekologické otázky E 2000.
  • Ecology and evolution of acoustic communication in birds. 1st ed. Ithaca: Cornell University Press, 1996. 587 s. ISBN 0-8014-8221-6.
  • JÄNNES, Hannu a ROBERTS, Owen. Ptáci našich lesů a zahrad. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2013. 64 s. ISBN 978-80-7466-255-3.
  • PEDERSEN, Jan. Hlasy divoké přírody: jak se zvířata dorozumívají. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2013. 263 s. ISBN 978-80-255-0753-7.
  • TROJAN, Jan. Akustická ekologie a soundscape v kontextu multimédií. Vyd. 1. Praha: Triga pro Akademii múzických umění v Praze, 2011. 116 s. ISBN 978-80-904506-4-6.

Elektronické zdroje k tématu[editovat | editovat zdroj]