Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Ekologické systémy: Porovnání verzí

je charakterizován takto: producenti je obecně větší, než konzumenti (srovnej např. strom, zajíc, liška), je determinován podle dominantního druhu. trofický řetězec je obvykle kratší, než v ekosystému vodním.

Rozlišujeme tedy '''biomy Země''' (ty vytvořili botanici podle výskytu rostlin) a '''zoogeografické oblasti''' (ty vytvořili zoologové podle výskytu živočichů). Tyto oblasti jsou podobné, ale nejsou stejné (a to prosto, že rostliny a živočichové nemají stejné možnosti se šířit). Výskyt organismů v biomech (resp. zoogeografických oblastech) je determinován dvěma skutečnostmi a) klimatické a jiné podmínky musí danému organismu vyhovovat a b) organismus musel mít příležitost se do této oblasti dostat.  

V posledních cca 200 letech jsme svědky masového člověkem ať již záměrně nebo nezáměrně způsobeného přesunu druhů přes přirozené bariéry (antropomorfní migraci), který vede k proměnám (často nevratným) původních ekosystémů. Organismus přesunutý do podobných klimatických podmínek na jiný kontinent nemá přirozených škůdců (této skutečnosti záměrně využívali kolonisté - plantážníci ke zvyšování svých výnosů) a ani p redátorů (problém rozšíření králíků v Austrálii). Narušení bariér vede logicky k destabilizaci ekosystému, v intenzivním konkurenčnímu boji, vymření méně konkurence schopného druhu a tedy ke snížení druhové pestrosti na Zemi. Mnozí odborníci označují migraci a globalizaci za největší problém životního prostředí současnosti. (Druhy, které se šíří v závislosti na lidské činnosti se nazývají synantropní.)

Další klasifikaci ekosystémů se věnují specializované vědecké obory (např. fytocenologie). Zde je ukázka fytocenologické klasifikace (Moravec, 1983 <ref>MORAVEC, J. a kol. Rostlinná společenstva České socialistické republiky a jejich ohrožení. Litoměřice: Severočeskou přírodou. Příloha 1983/1. 100 s.3</ref>). Na prvním místě se nachází latinský název fytocenózy (obvykle zkratka latinského názvu dominanty nebo dominant), následuje jméno nebo zkratka jména vědce, který fytocenózu popsal, a rok zápisu.

Některé druhy jsou ale pro ekosystém významnější, než jiné a než by odpovídalo jejich četnosti. Bez přítomnosti těchto druhů v ekosystému se ekosystém rychleji zhroutí. Takovým druhům říkáme '''druhy klíčové'''. Příkladem klíčového druhu je bobr. Bez jeho přítomnosti se výrazně sníží druhové pestrost (diverzita) ekosystému – zaniknou tůně, které poskytují útočiště pro celou řadu druhů rostlin a ryb nesnášejících život v proudu vody. Z tohoto důvody by právě klíčové druhy měly být chráněny především. Ochranu klíčových druhů pochopitelně komplikuje skutečnost, že „klíčovost“ mnohých druhů neznáme resp., že ji nepoznáme dříve, než dojde ke zhroucení ekosystému. Z tohoto důvody bychom měli uvažovat všechny druhy za potenciálně klíčové a snažit se o jejich zachování. Klíčovými druhy jsou nepochybně mnohé mikroorganismy, pravděpodobně jsou mezi nimi i některé dosud neobjevené.