7 215
editací
Bez shrnutí editace |
m (added Category:Učebnice Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy using HotCat) |
||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
Filosof '''M. Buber''' (1995)<ref name="BUBER">BUBER, M. Já a ty. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1995. 120s. ISBN 80-7198-042-1.</ref> rozlišuje odcizení (nízká úroveň morálního vývoje) a vcítění (vysoká úroveň morálního vývoje). Odcizení, které ilustruje stručně vztahem „já – ono/to“, vede k lhostejnosti. Vcítění, které ilustruje stručně vztahem „já – ty“, vede k zodpovědnému chování. ''Neexistují dva druhy lidí, ale existují dva póly lidství'' (Buber, 1995: str. 53)<ref name="BUBER"/>. Dále M. Buber uvádí příklady vcítění také do mimolidských stvoření (nejen do zvířat, ale i do rostlin): ''„… ale může se stát – z vůle a milosti zároveň – že pozoruji-li strom, vstoupím do vztahu k němu a on přestane být jen Ono“'' (Buber, 1995: str. 9)<ref name="BUBER"/>. | Filosof '''M. Buber''' (1995)<ref name="BUBER">BUBER, M. Já a ty. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1995. 120s. ISBN 80-7198-042-1.</ref> rozlišuje odcizení (nízká úroveň morálního vývoje) a vcítění (vysoká úroveň morálního vývoje). Odcizení, které ilustruje stručně vztahem „já – ono/to“, vede k lhostejnosti. Vcítění, které ilustruje stručně vztahem „já – ty“, vede k zodpovědnému chování. ''Neexistují dva druhy lidí, ale existují dva póly lidství'' (Buber, 1995: str. 53)<ref name="BUBER"/>. Dále M. Buber uvádí příklady vcítění také do mimolidských stvoření (nejen do zvířat, ale i do rostlin): ''„… ale může se stát – z vůle a milosti zároveň – že pozoruji-li strom, vstoupím do vztahu k němu a on přestane být jen Ono“'' (Buber, 1995: str. 9)<ref name="BUBER"/>. | ||
Obdobně E. Fromm (2001)<ref name="FROMM">FROMM, E. Mít, nebo být? 1. vyd. Praha: Aurora, 2001. 242 s. ISBN 80-7299-036-5.</ref> determinuje dva mody – modus vlastnický („mít“), který je pasivní, vykořisťující a manipulující (koresponduje s egoistickým, heteronomním a odcizeným jednáním) a modus bytí („být“), aktivní, poskytující svobodu (koresponduje s autonomním, altruistickým a vciťujícím se jednáním). V každém člověku vidí E. Fromm predispozice k oběma modům; morální výchova by podle něj měla vést k potlačování vlastnického modu a k posilování modu bytí (Fromm, 2001)<ref name="FROMM"/>. Z toho vyplývá, že člověk nacházející se na morálně nižším stupni vývoje, ve vlastnickém modu, se nemůže k přírodě a jejím součástem chovat nemajetnicky. Opět nalézáme spojitost mezi morálním vývojem a autonomním environmentálním morálním jednáním, které vede k jednomu z cílů environmentální výchovy uvedeném v RVP ZV, k trvale udržitelnému způsobu života. E. Fromm odsuzuje konzumní styl života (vychází z modu vlastnictví). Konzumování vidí jako patologii a upozorňuje, že problém není jen v konzumaci alkoholu, kouření cigaret a požívání dalších drog, ale také v automobilismu, sexu, v cestování a sledování televize. Televizi vidí jako problém celá řada psychologů (např. Říčan, 2006)<ref>ŘÍČAN, P. Cesta životem : Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2006. 2. vyd. 390s. ISBN 80-7367-124-7.</ref>. Spotřebitel je věčný kojenec volající po lahvi (Fromm, 2001: str. 43)<ref name="FROMM"/>. Podobné varování, totiž, že příliš velké množství majetku a příliš velká moc je neslučitelná se „skutečným životem“, nalezneme ve známém (pravděpodobně fiktivním) projevu náčelníka Seatla (Seed at al., 1992: str. 74 – 78)<ref>SEED, J., MACYOVÁ, J., FLEMINGOVÁ, P., NAESS, A. Myslet jako hora: Shromáždění všech bytostí. 1. vyd. Prešov: Abies, Tulčík, 1992. 144s. ISBN 80-88699-01-0.</ref>. V návaznosti na tyto předchůdce formuluje environmentální filosof '''E. Kohák''' ( | Obdobně E. Fromm (2001)<ref name="FROMM">FROMM, E. Mít, nebo být? 1. vyd. Praha: Aurora, 2001. 242 s. ISBN 80-7299-036-5.</ref> determinuje dva mody – modus vlastnický („mít“), který je pasivní, vykořisťující a manipulující (koresponduje s egoistickým, heteronomním a odcizeným jednáním) a modus bytí („být“), aktivní, poskytující svobodu (koresponduje s autonomním, altruistickým a vciťujícím se jednáním). V každém člověku vidí E. Fromm predispozice k oběma modům; morální výchova by podle něj měla vést k potlačování vlastnického modu a k posilování modu bytí (Fromm, 2001)<ref name="FROMM"/>. Z toho vyplývá, že člověk nacházející se na morálně nižším stupni vývoje, ve vlastnickém modu, se nemůže k přírodě a jejím součástem chovat nemajetnicky. Opět nalézáme spojitost mezi morálním vývojem a autonomním environmentálním morálním jednáním, které vede k jednomu z cílů environmentální výchovy uvedeném v RVP ZV, k trvale udržitelnému způsobu života. E. Fromm odsuzuje konzumní styl života (vychází z modu vlastnictví). Konzumování vidí jako patologii a upozorňuje, že problém není jen v konzumaci alkoholu, kouření cigaret a požívání dalších drog, ale také v automobilismu, sexu, v cestování a sledování televize. Televizi vidí jako problém celá řada psychologů (např. Říčan, 2006)<ref>ŘÍČAN, P. Cesta životem : Vývojová psychologie. Praha : Portál, 2006. 2. vyd. 390s. ISBN 80-7367-124-7.</ref>. Spotřebitel je věčný kojenec volající po lahvi (Fromm, 2001: str. 43)<ref name="FROMM"/>. Podobné varování, totiž, že příliš velké množství majetku a příliš velká moc je neslučitelná se „skutečným životem“, nalezneme ve známém (pravděpodobně fiktivním) projevu náčelníka Seatla (Seed at al., 1992: str. 74 – 78)<ref>SEED, J., MACYOVÁ, J., FLEMINGOVÁ, P., NAESS, A. Myslet jako hora: Shromáždění všech bytostí. 1. vyd. Prešov: Abies, Tulčík, 1992. 144s. ISBN 80-88699-01-0.</ref>. V návaznosti na tyto předchůdce formuluje environmentální filosof '''E. Kohák''' (2000)<ref name="KOHÁK">KOHÁK, E. Zelená svatozář : kapitoly z ekologické etiky. 1. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2000, 204 s. ISBN: 80-85850-86-9.</ref> kontinuum mezi nižším a vyšším stupněm morálního vývoje v environmentální etice do otázky „Chceme mít či žít?“ a poukazuje na skutečnost, že člověk na vyšší morální úrovni neshromažďuje majetek, ale snaží se zažívat hezké chvíle. | ||
'''Sociobiologie''' je relativně nový vědní obor, který se zabývá objektivní analýzou (pomocí matematických modelů a teorie her) sociálních struktur uvnitř populací (Veselovský, 1992: str. 222)<ref>VESELOVSKÝ, Z. Chováme se jako zvířata? 1. vyd. Praha: Panorama, 1992. ISBN 80-7038-240-6.</ref>. Sociobiologie přináší poznání, že akt shromažďování je v lidské populaci mírného a subpolárního pásu geneticky podmíněn (Diamond, 2004)<ref>DIAMOND, J. Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu. 1.vyd. Praha: Paseka, 2004. 394 s. ISBN 80-7185-533-2.</ref>. Tisíciletí zde totiž přežívali jen ti jedinci, kteří si nashromáždili dost zásob na zimní období. A protože nikdy nebylo jisté, jak bude zima dlouhá, platilo pravidlo čím více, tím lépe. V dnešním světě, který je tolik odlišný od světa přirozeného, je třeba tuto touhu po shromažďování zásob transponovat např. právě do shromažďování zážitků (Kohák, 2000)<ref | '''Sociobiologie''' je relativně nový vědní obor, který se zabývá objektivní analýzou (pomocí matematických modelů a teorie her) sociálních struktur uvnitř populací (Veselovský, 1992: str. 222)<ref>VESELOVSKÝ, Z. Chováme se jako zvířata? 1. vyd. Praha: Panorama, 1992. ISBN 80-7038-240-6.</ref>. Sociobiologie přináší poznání, že akt shromažďování je v lidské populaci mírného a subpolárního pásu geneticky podmíněn (Diamond, 2004)<ref>DIAMOND, J. Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu. 1.vyd. Praha: Paseka, 2004. 394 s. ISBN 80-7185-533-2.</ref>. Tisíciletí zde totiž přežívali jen ti jedinci, kteří si nashromáždili dost zásob na zimní období. A protože nikdy nebylo jisté, jak bude zima dlouhá, platilo pravidlo čím více, tím lépe. V dnešním světě, který je tolik odlišný od světa přirozeného, je třeba tuto touhu po shromažďování zásob transponovat např. právě do shromažďování zážitků (Kohák, 2000)<ref name="KOHÁK"/>. Sociobiologie používá pro potřeby pojmenování morálních a etických aspektů chování pojmy '''altruismus''' a '''egoismus'''. Altruistické jednání je definováno jako jednání pro společnost; jedinec jedná ve prospěch své společnosti (hejna, smečky), i když mu z toho nekyne žádný okamžitý zisk. Příkladem altruistického chování je např. útok kosů na straku, která chce vybrat hnízdo s ptáčaty. To, že se na ni vrhnou i kosi, jejichž hnízda bezprostředně ohrožena nejsou, je altruistické chování (např. Pecina, 1994)<ref>PECINA, P. Kořeny zla: O příčinách odcizení člověka přírodě. 1. vyd. Praha: ČSOP – Nika, 1994. ISBN neuvedeno. </ref>. Ovšem matematické modelování (např. Dawkins, 1998)<ref>DAWKINS, R. Sobecký gen. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 319 s. ISBN 8020407308.</ref> života ve skupině (hejně, smečce) poukazuje na skutečnost, že ani čistě altruistické, ani čistě egoistické chování není evolučně stabilní. Mezi čistými altruisty (“holubicemi”) se vždy dříve či později vyskytne i čistý egoista (“jestřáb”). Ovšem ani společnost čistě egoistická (“jestřábí“) nemůže trvale obstát. Jediná stabilní strategie musí obojí přístup střídat a řídit se zásadou “půjčky za oplátku” (angl.: tit for tat). Kos pomáhající ohroženému kosímu hnízdu očekává stejnou pomoc od ostatních. Někteří psychologové soudí, že environmentální postoje a odpovídající praktické chování jsou výsledkem altruistických morálních norem (Black et al., 1985, Hooper, Nielson,1991, Schultz, Zelezny, 1998 cit. z Franěk, 2000)<ref>FRANĚK, M. Odcizení přírodě a možnosti environmentální výchovy. [on-line]. Praha: Zpravodaj MŽP, 6/2000. s. 14 -15. Pozn.: Krátký, leč zásadní článek.</ref>. | ||
==Literatura== | ==Literatura== | ||
<references/> | <references/> | ||
[[Kategorie:Propojení morální a environmentální výchovy]] | [[Kategorie:Propojení morální a environmentální výchovy]] | ||
[[Kategorie:Učebnice Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy]] | |||
{{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} | {{licence cc|Jančaříková, Kateřina}} |