70
editací
Diverzita společenstev: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
mBez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Diverzita charakterizuje [[společenstvo]] (či společenstva) prostřednictvím počtu druhů v něm obsažených. Bývá chápana a vyjadřována jednak jako samotný počet druhů ve společenstvu – tedy druhová bohatost (species richness)– i jako komplexnější charakteristika stuktury společenstva, která zahrnuje i početnost jedinců jednotlivých druhů a vyrovnanost jejich rozložení . | Diverzita charakterizuje [[společenstvo]] (či společenstva) prostřednictvím počtu druhů v něm obsažených. Bývá chápana a vyjadřována jednak jako samotný počet druhů ve společenstvu – tedy druhová bohatost (species richness)– i jako komplexnější charakteristika stuktury společenstva, která zahrnuje i početnost jedinců jednotlivých druhů a vyrovnanost jejich rozložení. | ||
V závislosti na měřítku lze diverzitu podle Whittakera <ref name=whit>WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251.</ref> rozčlenit na tři úrovně: alfa – , beta – a gama – diverzitu . | V závislosti na měřítku lze diverzitu podle Whittakera <ref name=whit>WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251.</ref> rozčlenit na tři úrovně: alfa – , beta – a gama – diverzitu . | ||
== Alfa diverzita == | == Alfa diverzita == | ||
Nejnižší prostorovou úrovní diverzity je alfa – diverzita. Jedná se o druhovou diverzitu v rámci jednoho společenstva či [[stanoviště]] (whithin – habitat diversity). Kromě prostého počtu druhů ve společenstvu může být vyjádřena některým z indexů diverzity: | |||
* Index diverzity podle Oduma (I<sub>div</sub>) je poměrem počtu druhů k počtu jedinců <ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>. | * Index diverzity podle Oduma (I<sub>div</sub>) je poměrem počtu druhů k počtu jedinců <ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>. | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
S je počtem druhů, N počtem jedinců. Index může nabývat hodnot od 0 – v takovém případě se jedná o monocenózu, společenstvo tvořené jedním druhem – do 1, což by byl případ teoretického společenstva, kde by každý druh byl zastoupen právě jedním jedincem. | S je počtem druhů, N počtem jedinců. Index může nabývat hodnot od 0 – v takovém případě se jedná o monocenózu, společenstvo tvořené jedním druhem – do 1, což by byl případ teoretického společenstva, kde by každý druh byl zastoupen právě jedním jedincem. | ||
* '''Simpsonův index diverzity (D)''' vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům. Pravděpodobnost výběru jedince i-tého druhu (p<sub>i</sub>)je odhadována poměrem počtu jedinců druhu (n<sub>i</sub>) k celkovému počtu jedinců ve společenstvu (N). Rozmezí hodnot indexu jde od 0 k 1 – S<sup>-1</sup>. Tento index dává větší váhu běžným druhům na úkor druhů vzácných<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2000 ISBN 80-246-0359-4</ref>. | * '''Simpsonův index diverzity (D)''' vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům. Pravděpodobnost výběru jedince i-tého druhu (p<sub>i</sub>)je odhadována poměrem počtu jedinců druhu (n<sub>i</sub>) k celkovému počtu jedinců ve společenstvu (N). Rozmezí hodnot indexu jde od 0 k 1 – S<sup>-1</sup> (Stejně jako v předchozím indexu i zde je S počet druhů ve společenstvu). Tento index dává větší váhu běžným druhům na úkor druhů vzácných<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2000 ISBN 80-246-0359-4</ref>. | ||
[[Soubor:Simp_spol.PNG]] | [[Soubor:Simp_spol.PNG]] | ||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
==Beta diverzita== | ==Beta diverzita== | ||
Beta – diverzita popisuje strukturní komplexitu prostředí, je mírou rozdílnosti (či naopak podobnosti) druhového složení mezi společenstvy podél určitého [[gradient]]u či mezi společenstvem a jeho okolím. Je tím vyšší, čím méně společných druhů společenstva obsahují. | Beta – diverzita popisuje strukturní komplexitu prostředí, je mírou rozdílnosti (či naopak podobnosti) druhového složení mezi společenstvy podél určitého [[gradient]]u prostředí či mezi společenstvem a jeho okolím. Je tím vyšší, čím méně společných druhů společenstva obsahují. | ||
*Nejjednodušeji ji lze vyjádřit – dle Whittakera – jako poměr druhové diverzity všech společenstev (celkového počtu druhů) k průměru jednotlivých diverzit<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref> | *Nejjednodušeji ji lze vyjádřit – dle Whittakera – jako poměr druhové diverzity všech společenstev (celkového počtu druhů) k průměru jednotlivých diverzit<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref> | ||
V ekologii se též běžně využívají indexy podobnosti např.: | V ekologii se též běžně využívají indexy podobnosti např.: | ||
* <b>Jaccardův index</b><ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref> je nejstarším indexem vyjadřujícím podobnost druhového složení dvou společenstev. Jednoduše porovnává počet druhů v jednotlivých společenstvech (A,B) s počtem druhů oběma společenstvům. | * <b>Jaccardův index</b><ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref> je nejstarším indexem vyjadřujícím podobnost druhového složení dvou společenstev. Jednoduše porovnává počet druhů v jednotlivých společenstvech (A,B) s počtem druhů společných oběma společenstvům. | ||
[[Soubor:Jacc_spol.png]] | [[Soubor:Jacc_spol.png]] | ||
| Řádek 43: | Řádek 43: | ||
==Gama diverzita== | ==Gama diverzita== | ||
Nejvyšší úrovní je regionální, popř. nadregionální druhová diverzita, neboli gama – diverzita. Podle Whittakera<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, | Nejvyšší úrovní je regionální, popř. nadregionální druhová diverzita, neboli gama – diverzita. Podle Whittakera<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, | ||
katedra botaniky </ref> je celkovou diverzitou dané oblasti a je definována součinem beta -diversity a průměrné alfa – diverzity. V jiném pojetí | katedra botaniky </ref> je celkovou diverzitou dané oblasti a je definována součinem beta -diversity a průměrné alfa – diverzity. V jiném pojetí je obdobou beta – diverzity ve větším měřítku, porovnávající rozdíly mezi druhovým složením společenstev v různých regionech. | ||
==Faktory ovlivňující diverzitu== | ==Faktory ovlivňující diverzitu== | ||
Druhové složení a struktura [[společenstvo|společenstva]] jsou výsledkem působení různých ekologických faktorů a jejich vzájemných kombinací. | Druhové složení a struktura [[společenstvo|společenstva]] jsou výsledkem působení různých ekologických faktorů a jejich vzájemných kombinací. | ||
Na všech úrovních má pro diverzitu společenstev velký význam heterogenita prostředí – zdrojů, pokryvu, [[ | Na všech úrovních má pro diverzitu společenstev velký význam heterogenita prostředí – zdrojů, pokryvu, [[krajinná matrice|krajinné matrice]] na regionální úrovni atd. Diverzita společenstev živočichů koreluje těsněji se strukturní diverzitou [[vegetace]] než s její diverzitou druhovou<ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7</ref>. | ||
Závislost druhového bohatství (tedy složky diverzity) na ploše ekosystému a jeho izolovanosti popisuje tzv. [[Teorie ostrovní biogeografie]] – i terrestrický ekosystém lze chápat jako ostrov v [[krajinná matrice|krajinné matrici]]. Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností (izolovaností) [[ekosystém]]u a naopak vzrůstá s jeho rozlohou<ref name=kov2> | Závislost druhového bohatství (tedy složky diverzity) na ploše ekosystému a jeho izolovanosti popisuje tzv. [[Teorie ostrovní biogeografie]] – i terrestrický ekosystém lze chápat jako ostrov v [[krajinná matrice|krajinné matrici]]. Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností (izolovaností) [[ekosystém]]u a naopak vzrůstá s jeho rozlohou<ref name=kov2> | ||
| Řádek 53: | Řádek 53: | ||
Na nejnižší úrovni se projevují především dostupnost a rozmístění zdrojů a [[biotické interakce]] vně i uvnitř [[druh]]ů. Podle Grimea<ref name=grim>GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5</ref> | Na nejnižší úrovni se projevují především dostupnost a rozmístění zdrojů a [[biotické interakce]] vně i uvnitř [[druh]]ů. Podle Grimea<ref name=grim>GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5</ref> | ||
má závislost druhového bohatství vegetace na produktivitě prostředí unimodální tvar. S rostoucím množstvím zdrojů roste počet druhů schopných v prostředí přežít, zároveň se však též zvyšuje intenzita [[kompetice]]. Vysoce produktivní prostředí bývá osídleno malým množstvím konkurenčně silných druhů. Důležité však není jen množství zdrojů, ale i jejich rozmístění, Rajaniemi<ref name=raja>RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457</ref> uvádí, že vysokou diverzitu, lez očekávat v prostředí, kde jsou půdní živiny rozmístěny homogenně a naopak. Podobnou závislost jako na produktivitě vykazuje druhové bohatství na [[disturbance|disturbanci]]. Podle [[střední narušení|„hypotézy středního narušení“]] (IDH, intermediate disurbance hypothesis) je druhová bohatost nejvyšší při střední míře disturbance. Na lokální úrovni jsou pro diverzitu důležité mikroklimatické podmínky. | má závislost druhového bohatství vegetace na produktivitě prostředí unimodální tvar (závisle porměnná - druhové bohatství - do určitého bodu s rostoucí nezávislou proměnnou - produktivitou- stoupá, od téhož bodu dále klesá). S rostoucím množstvím zdrojů roste počet druhů schopných v prostředí přežít, zároveň se však též zvyšuje intenzita [[kompetice]]. Vysoce produktivní prostředí bývá osídleno malým množstvím konkurenčně silných druhů. Důležité však není jen množství zdrojů, ale i jejich rozmístění, Rajaniemi<ref name=raja>RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457</ref> uvádí, že vysokou diverzitu, lez očekávat v prostředí, kde jsou půdní živiny rozmístěny homogenně a naopak. Podobnou závislost jako na produktivitě vykazuje druhové bohatství na [[disturbance|disturbanci]]. Podle [[střední narušení|„hypotézy středního narušení“]] (IDH, intermediate disurbance hypothesis) je druhová bohatost nejvyšší při střední míře disturbance. Na lokální úrovni jsou pro diverzitu důležité mikroklimatické podmínky. | ||
Na vyšší úrovni lze pozorovat pokles diverzity s rostoucí nadmořskou výškou, tedy i s měnícím se mezoklimatem. Stále má výrazný vliv produktivita, projevují se regionální [[disturbance]] (kupř. lesní požáry). Významným faktorem je [[sukcese|sukcesní stáří]] – předpokládá se, že [[sukcese|sukcesní stádia]] jsou tím druhově bohatší, čím jsou bližší [[klimax]]u<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra botaniky</ref>. | Na vyšší úrovni lze pozorovat pokles diverzity s rostoucí nadmořskou výškou, tedy i s měnícím se mezoklimatem. Stále má výrazný vliv produktivita, projevují se regionální [[disturbance]] (kupř. lesní požáry). Významným faktorem je [[sukcese|sukcesní stáří]] – předpokládá se, že [[sukcese|sukcesní stádia]] jsou tím druhově bohatší, čím jsou bližší [[klimax]]u<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra botaniky</ref>. | ||
| Řádek 123: | Řádek 123: | ||
WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251 | WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251 | ||
[[Kategorie:Skupina D]] | [[Kategorie:Skupina D]][[Kategorie:Ekologie]] | ||