Problémy s recyklací sportovních materiálů: Porovnání verzí

Preference uživatelů sportovního vybavení se různě mění, a proto jsou výrobci nuceni inovovat nové sportovní výrobky a rychleji je uvádět na trh. V průběhu let to vedlo ke zkrácení životnosti sportovních výrobků a ke zvýšení míry likvidace a plýtvání. Pokroky založené na používání nových postupů a vysoce výkonných materiálů ve sportovním vybavení a sportovním oděvu neúmyslně kladly větší zátěž na životní prostředí a na společnosti, které jsou nuceny s těmito výrobky na konci života jednat. Tento přehledový článek poskytuje informace o problémech recyklace sportovního vybavení.

}}</ref>

Likvidace  [[w:cs:Kompozitní materiál|kompozitních produktů]], které by byly šetrné k životnímu prostředí, je jedna z nejnáročnějších výzev, kterým čelí průmysl sportovních potřeb.<ref name=":0" />  [[w:cs:Recyklace|Recyklace]] a přepracovávání kompozitů je nákladnější než většina kovů používaných ve sportovním vybavení, jako je například  [[w:cs:hliník|hliník]]. Na rozdíl od kovů nejsou náklady na recyklaci kompozitního materiálu konkurenceschopné s náklady na používání nového materiálu. Kromě toho jsou mechanické vlastnosti přepracovaného kompozitu mnohem nižší než původní materiál a obvykle jsou příliš nízké na to, aby našly uplatnění ve vysoce výkonném sportovním vybavení vyžadující vysokou tuhost a pevnost. Z těchto důvodů je běžnou praxí likvidace většiny složených produktů na skládkách. Nejenže to představuje ekologický problém kvůli mnoha stovkám tisíc produktů, které zabírají na skládkách místo, ale polymery a vlákna jsou mimořádně trvanlivé a jejich rozklad v půdě trvá mnoho desetiletí nebo staletí.<ref name=":0" /><ref>{{Citace periodika

| příjmení = Lee

}}</ref>  

'''Broušení''' je nejjednodušší a nejlevnější recyklační proces a v zásadě zahrnuje řezání, broušení nebo štípání odpadního kompozitu na vhodnou velikost, která se použije jako výplňový materiál v nových formovaných kompozitních produktech.<ref name=":1">{{Citace periodika

| příjmení = Mayes

}}</ref>

'''Tepelná recyklace''' má za úkol spalování kompozitu za účelem opětovného použití vláken.<ref name=":1" /> Odpadní kompozit je rozemlet na jemný prášek a poté spalován pomocí rotační pece nebo fluidního lože.<ref name=":2">{{Citace periodika

| příjmení = Kennerley

}}</ref> Recyklace při nízkých teplotách spalování je v současné době ve vývoji, aby se minimalizovala ztráta pevnosti vlákna; proces však není připraven pro zpracování ve velkém měřítku.<ref name=":0" />

'''Chemické zpracování''' je dalším přístupem k regeneraci vláken v kompozitních materiálech.<ref name=":0" /> Způsob zahrnuje použití silné kyseliny (např.  [[w:cs:Kyselina dusičná|kyseliny dusičné]],  [[w:cs:Kyselina sírová|kyseliny sírové]]) nebo zásaditého rozpouštědla (např.  [[w:cs:Peroxid vodíku|peroxidu vodíku]]) k rozpuštění polymerní matrice, ponechání vláken pro regeneraci a opětovnému použití. Procesy rozpouštění kyselinami nebo zásadami jsou pro uhlíkové vlákna méně škodlivé než tepelná recyklace, se ztrátou síly pouze 5–10%.<ref name=":3" /> Rozpouštědla jsou však leptavá a potenciálně škodlivá pro životní prostředí, pokud během zpracování uniknou. Dalším problémem je, že chemické rozpouštění polymerní matrice je pomalé – mnohem pomalejší než pyrolýza, a proto jsou pro recyklaci v komerčním měřítku potřebná velká zařízení.<ref name=":4" />

Problémy existují při jakémkoliv z výše uvedených procesů recyklace kompozitního materiálů Kompozitní průmysl však investuje do vývoje nových, ekologičtějších a nákladově efektivnějších procesů. V současné době však není komerční recyklace kompozitního sportovního materiálu šetrná k životnímu prostředí a ani ekonomicky proveditelná.

<references />