Nedostatek vody: Porovnání verzí

== Fyzikální a ekonomický nedostatek vody ==

* fyzikální (absolutní) nedostatek vody

Fyzikální nedostatek vody vyplývá z nedostatečných přírodních vodních zdrojů k zásobování poptávky v regionu a hospodářský nedostatek vody je důsledkem špatného řízení dostatečných dostupných vodních zdrojů. Podle Programu OSN pro rozvoj je tento program častěji považován za příčinu zemí nebo regionů s nedostatkem vody, jelikož většina zemí nebo regionů má dostatek vody k uspokojení domácích, průmyslových, zemědělských a ekologických potřeb, ale postrádá prostředky poskytnout ji přístupným způsobem.<ref name=":2">{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Přibližně jedna pětina světové populace v současné době žije v regionech postižených nedostatečnou fyzickou zásobou vody, kde jsou nedostatečné vodní zdroje k uspokojení poptávky v zemi nebo na regionální úrovni, včetně vody potřebné k naplnění poptávky ekosystémů, aby fungovaly efektivně. <ref name=":2" />. Vyschlé oblasti často trpí fyzickým nedostatkem vody. Vyskytuje se také tam, kde se voda zdá být bohatá, ale kde jsou zdroje nadměrně spáchány, např. Když je nad rozvojem hydraulické infrastruktury pro zavlažování. Symptomy fyzického nedostatku vody zahrnují zhoršování životního prostředí a klesající podzemní vody, jakož i jiné formy vykořisťování nebo nadměrného používání [16].

Ekonomický nedostatek vody je způsoben nedostatkem investic do infrastruktury nebo technologie pro čerpání vody z řek, vodních toků nebo jiných vodních zdrojů nebo nedostatečné lidské kapacity k uspokojení poptávky po vodě. Čtvrtina světové populace je postižena ekonomickým nedostatkem vody. Hospodářský nedostatek vody zahrnuje nedostatek infrastruktury, což způsobuje, že lidé bez spolehlivého přístupu k vodě musí cestovat na dlouhé vzdálenosti, aby přinesli vodu, která je často kontaminována z řek pro domácí a zemědělské účely. Velká část Afriky trpí ekonomickým nedostatkem vody; rozvoj vodní infrastruktury v těchto oblastech by proto mohla přispět ke snížení chudoby. Kritické podmínky často vznikají u ekonomicky chudých a politicky slabých komunit žijících již v suchém prostředí. Spotřeba se ve většině vyspělých zemí zvyšuje s HDP na obyvatele, průměrná částka činí přibližně 200-300 litrů denně. V méně rozvinutých zemích (např. V afrických zemích, jako je Mozambik) byla průměrná denní spotřeba vody na obyvatele nižší než 10 L. To je v pozadí mezinárodních organizací, které doporučují minimálně 20 litrů vody (bez vody potřebné k praní prádla ), který je k dispozici nejvíce 1 km od domácnosti. Zvýšená spotřeba vody souvisí s rostoucím příjmem, měřeným HDP na obyvatele. V zemích, které trpí nedostatkem vody, je voda předmětem spekulací. [17]