Skleněné figurky - Dagmar Hálová: Porovnání verzí

Paní Hálová se věnuje výrobě skleněných miniatur více než deset let. Nad sklářským plynovým kahanem dává tvar a podobu skleněným tyčinkám. Z její dílny vychází nádherné miniatury v nepřeberných druzích, jako jsou rozličná zvířátka, postavičky lidí, dekorace s velikonočním či vánočním motivem, betlémové figurky, kytičky a mnoho dalších. Paní Hálová také připravuje komponenty pro sklárnu pana Vlasáka z Bělčic, který vyrábí historické sklo a vytváří skleněné paličky pro Sedlickou krajku. V sortimentu paní Hálové najdeme výrobky s motivem úzce regionálním (zdroj. www.regionalni-znacky.cz).

Její další činností je restaurování památek.  K této profesi se paní Halová dostala díky svému manželovi, který je certifikovaný restauratér, pracující v oboru celý život. Obě dvě činnosti zabírají paní Halová rovnoměrně času. Jsou samozřejmě dny, kdy se věnuje více figurkám a jsou dny, kdy musí sklářská výroba jít stranou, a na řadu přicházejí umělecké předměty na restauraci. Dle slov paní Halové, vždy jsou důležitější památky, a to z prostého důvodu - prodejem skleněných figurek se nedá uživit.  

„Figurky jsem si vybrala díky oboru, který jsem vystudovala. V roce 2000 jsem si řekla, že je načase se k řemeslu vrátit. Navíc jsem měla pocit, že tento obor i u nás na severu úplně zaniká. V současnosti je to bohužel pravda a tak se snažím o obnovu této tradiční české výroby.“  

Sklářská výroba v malém měřítku je pojem, který náš stát zatím nezná. Regule a zákony se zaměřují pouze na větší podniky a tak když si chce malý živnostník otevřít vlastní sklářskou dílnu, musí být z hlediska legalizace značně kreativní. I paní Halová se nejprve vydala logickou cestou žádostí o živnostenský list s hlavní činností „výroba skla“. Vše ale fungovalo jen do té doby, než přišla první kontrola, která zjistila věcné nedostatky v provozu paní Halové: „chtěli po mě, abych měla zvláštní prostory pro výrobu a hygienu – tedy záchody a dokonce sprchu. Předělat mé dosavadní prostory, tedy vlastně stodolu našeho domu, bylo z finančního hlediska naprosto nemožné. Navíc když uvážíme, že pracuji v takto malém měřítku“, uvádí paní Halová.  

Rozhodla se proto změnit svou činnost v živnostenském listu na činnost „výroba dekorativních předmětu“, kam prakticky skleněné výrobky spadají. Od této změny je vše v pořádku a paní Halová se může věnovat své práci a umění. Jediné co ji trápí a ohrožuje budoucnost je zavedení elektronických pokladem: „pro živnostníky jako jsem já, je to úplně směšný nápad. Jsem zvědavá, jak se taková věc bude implementovat např. na jarmarcích a trzích, efekt bude z mého hlediska nulový a jen nás – malé živnostníky – neúměrně finančně zatíží.“

Ekonomika malé sklářské dílny odráží v zásadě nutnost nakoupit materiál, vyrobit a následně prodat výrobek s dosažením alespoň malého zisku. „Počáteční investice provozu je vysoká a podnikatelský plán je něco co dá podnikateli jistý řád a strukturu, mít jen něco v hlavně nestačí“, tvrdí paní Halová. „Já sama bych do toho znovu bez podnikatelského plánu nešla. Bylo to riskantní, ale měla jsem podporu v muži, který mi veškeré vybavení prakticky vyrobil a tím snížil potřebu investice. Navíc jsem věděla, že v Jižních Čechách nemám prakticky konkurenci. To byly dvě velké výhody. Jediné co tedy v současnosti řeším je neustále se zvyšující cena skla.“

Náročnost výroby je ovšem faktorem, který zásadně ovlivňuje cenu výrobků a konkurenceschopnost živnostníka. Ti co měli možnost vidět skláře figurek v akci, jistě uznají, že ceny za tyto malé a detailně propracované výrobky nejsou přehnané a ve většině případů ani nedosahují toho, co by si podnikatel za výrobu zasloužil. Problematika prodeje je ovšem složitá. Výkupní ceny maloobchodníků podobných předmětů jsou nízké a nedokáží pokrýt ani výrobní náklady výrobce. Muselo by z jejich strany dojít ke zdražení, čímž by se ale výrobek stal neprodejným. Paní Halová tak prakticky prodává nejčastěji ze dvora nebo skrz internet. Dále dodává: „Ven do obchodů v této době nedodávám. Jezdím jen po akcích, kde mohu předvádět – tedy dělat výrobky na místě. Nemohla bych jet někam, kde budu jen 8 hodin postávat. Pro lidi je samotná výroba velice zajímavá a můžu říct, že pokud mě vidí dělat výrobky, pak lépe ocení mou práci a pochopí i cenu výrobku. Kolikrát se stalo, že mi pak zákazník dával i více peněž než jsem si původně řekla.“

I paní Halová přemýšlí o expanzi své výroby, ale sama si uvědomuje překážky, které ji brání pokročit dále: „ Z finančního hlediska je provoz nerentabilní, spíše do práce stále vkládám vlastní finanční prostředky. Je to ale moje chyba, kdybych se věci více věnovala, jde to výrazněji lépe. Často přemýšlím o zavedení internetového obchodu. Pomohlo by to v mnoha směrech, dokonce by bylo možné i zvýšit prodejní cenu výrobků.  Mé plánování, vždy ale skončí nad praktickou stránkou věci. V současnosti se totiž nemohu vzdát restaurování,  a kdybych zavedla internetový obchod, bála bych se, že bych nemohla splnit oba závazky. Nejspíš bych nebyla schopná neuspokojit poptávku a přání zákazníků. Proto se v současnosti spíše snažím o exkluzivní výrobu a  své výrobky diversifikovat. Mám ráda, když jsou mé výrobky perfektní, nedotažená věc mne netěší.“

„Sklářská i restauratérská činnost má na venkově tradiční postavení“, říká paní Halová. „S obcí proto máme dobrý vztah a život jinde ve větším městě si už ani neumíme představit. Pro obci děláme mnoho, opravujeme např. kapličky a památky v obci, nebo místním dětem umožňuji 1x týdně vyzkoušet si sklářskou výrobu. Ráda podobné věci podporuji“, dodává paní Halová.   

Dle slov paní Halové, podpora začínajících podnikatelů obecně neexistuje a brání tak rozvoji této důležité ekonomické skupiny. „Začátky jsou těžké a dnešní systém hází podnikatelům klacky pod nohy. O malé podnikatele není zájem, administrativa je složitá a bez zkušeností to nejde zvládnout. Doporučila bych, aby obce začaly s místními podnikateli více spolupracovat, vyslechly si a podpořily jejich podnikatelské záměry a pomohly jim např. s místem podnikání. Také by byla dobrá větší informovanost, nebo existence sítě, do které by se podnikatelé mohli zapojit a vyměňovat si zkušenosti a informace“.  

„Na venkově se podnikat dá, ale člověk musí být soběstačný – nebo mít alespoň něco do začátku. Nelze být závislý čistě na prodeji. Problematická je samozřejmě izolovanost venkova, malá kupní síla a s tím spojený odbyt výrobků. To je ovšem dobře řešitelné pomocí internetu, který je v současnosti kvalitním a téměř nezbytný propagačním nástrojem. Podnikatel na venkově musí využít všechny dostupné cesty a nástroje k tomu, aby byl úspěšný. Velkou roli také hraje sezónnost. Určitě je podnikání na venkově složitější, ale zase je zde prostor pro tradiční výrobu a to je něco co se dá využít k prospěchu malých podnikatelů.“