Autarkie (Soběstačnost): Porovnání verzí

V této kritice se často reflektuje imaginace ideálu harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s místní soběstačností. Idea návratu k ''blaženým počátkům lidství'' (který je tak často spojován právě s nezávislostí a soběstačností) je patrná již od starověku ''(nalezneme ji v [[w:cz: Genesis|geneis]] v podobě [[w:cz: zahrada Eden|zahrady Edenu]] či v antice - viz ''Hésiodovo'' období [[w:cz: Zlatý věk|Zlatého věku)''.  Určitou úlohu v tom sehrálo osvícenství, [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost (na státu, náboženství a jim sloužících institucích); jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus|totalitarismus]]. Ideál soběstačného společenství pak plně vyniká v romantických představ [[w:cz romantismus|romantismu]] a je živý i v dnešní době.

Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o úplnou či téměř úplnou soběstačnost velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru hospodářské nezávislosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (''např. Severní Korea, Kuba''). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu - ač jsou v mnoha produktech závislé na dovozu - patří mezi bohaté demokracie (''např. Norsko, Japonsko, Velká Británie'').

Problematika soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů vzhledem ke [[globální změna klimatu|globální změně klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování nadměrných potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí|životního prostředí]] je důstojným argumentem proti závislosti a nesamostatnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o vytvoření určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů a regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, svědčí o potřebě určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura|ekologické architektury]] a stoupající počet [[pasivní dům|pasivních domů]] a využívání místních [[w:cz: obnovitelný zdroj energie|obnovitelných zdrojů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná, obzvláště pokud je spojena s environmentální šetrností (''např. v oblasti potravin, energie''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''výměna informací, studium, zdravotní péče, věda a výzkum'').