Spor o CHKO Soutok: Porovnání verzí

Oblast lužních lesů při dolních tocích řek Moravy a Dyje je jedním z nejcennějších území v ČR. Tvojí je hustá síť vodních kanálů, potůčků, slepých ramen, tůní a jezírek, které doplňují staré listnaté lesy a nivní louky mohutnými solitérními stromy. Všechny biotopy jsou domovem mnoha vzácných živočichů, rostlin i hub. Dohromady jde o stovky druhů ohrožených organismů, které se zde vyskytují na jediné lokalitě v republice nebo zde mají své těžiště výskytu.

Krajina takzvané moravské Amazonie je poznamenána odedávna osídlením a hospodářskou činností. Už od 11. století zde byla budována hradiště. Už od 9. století se ale objevují první povodně v  důsledku odlesňování území Českomoravské vrchoviny a Jeseníků (Veselý 2004). Tvrdý luh, který byl pro tuto oblast již od holocénu charakteristický, byl postupně vystřídán měkkým luhem. Devastace lesů i zde dosahovala v 18. století svého vrcholu, kdy velké plochy lesa mizí pro potřeby průmyslu. Od 18. století záplavy znemožňovaly přirozené zmlazování lužního lesa, byl proto Lichtenštejny vysazován. Rozsah záplav se zvětšoval, a některá pole jsou tak měněna na louky. Dnes se ve většině lesního porostu těží dřevo.  

Na obou řekách byly od 19. století prováděny regulace, avšak nejničivější dopad na lužní lesy na jižní Moravě měla výstavba Novomlýnských nádrží ve 2. polovině 20. století. Bylo zničeno 1184 hektarů lesa a díky poklesu úrovně podzemní vody docházelo k vysychání a narušení nivních geobiocenóz. Koncem 80. let 20. století se začaly ukazovat katastrofální důsledky vodohospodářských úprav (Vrška 2006). Po celé následující desetiletí byl budován systém umělého zavlažování, díky kterému se vitalita zbylých lesů zlepšila.  

V oblasti navrhované CHKO je vyhlášeno několik typů zvláště chráněných území a rezervací, včetně Evropsky významných lokalit Niva Dyje a Soutok – Podluží, Ptačích oblastí Lednické rybníky a Soutok - Tvrdonicko, Ramsarských mokřadů a 9 maloplošných zvláště chráněných území; celé území pak od roku 2003 leží v Biosférické rezervaci Dolní Morava (Miklín 2012). Součástí území je také Lednicko-valtický areál, který je od roku 1996 zapsán do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Případ „Soutok“ je však v českém prostředí přece jen výjimečný: ještě nikdy se proti samotnému vyhlašování velkoplošného chráněného území nezvedla tak mohutná vlna odporu. Přispěla k němu zřejmě i aktuálně vypjatá situace v šumavském národním parku. Dlouhodobě zablokovanou komunikaci mezi navrhovateli a odpůrci vloni v létě 2012  dočasně rozetnul tehdejší ministr ŽP  Tomáš Chalupa, který po jednání se zainteresovanými starosty oznámil, že pokud si to místní samosprávy nepřejí, CHKO Soutok vyhlašovat nebude. AOPK místo toho dostala za úkol připravit seznam maloplošných chráněných území. Velkoplošná chráněná oblast na soutoku Dyje a Moravy je totiž za současné regionální i národní mocenské konstelace nevyhlasitelná.