Ekologická antropologie: Porovnání verzí

Značnou úlohu při tomto obratu sehrál [[Kulturní ekologie|kulturně ekologický přístup]] J. H. Stewarda, který se již vymezoval proti premisám radikálního environmentálního determinismu. Pro vznik ekologické antropologie jako vědní disciplíny byla však klíčová až šedesátá léta, kdy dochází k opouštění deterministických přístupů v antropologii. Ekologičtí antropologové od té doby pronikají na univerzity, formují nové postoje a katedry, zabývají se ekosystémovými modely, konstituují vědní obory (jako etnoekologie a historická ekologie).<ref>BARFIELD, Thomas. 1997. The Dictionary of Anthropology. Oxford: Blackwell. S. 138.</ref><ref>http://anthropology.ua.edu/cultures/cultures.php?culture=Ecological%20Anthropology</ref>

Ekologická antropologie musela posléze reflektovat jevy spojené s postupující globalizací, jako pokračující zánik uzavřených společenství, provázanost a transformace ekosystémů a kultur (zaniklé kultury a jejich vztahy s prostředím jsou předmětem zájmu [[Environmentální archeologie|environmentální archeologie]]). Dochází k opouštění výzkumu relativně uzavřených areálů a snahám o rozšíření studia na interakce probíhající mezi skupinami a jejich ekosystémy v globálním ekosystémovém celku. Díky tomuto posunu se začínají reflektovat i globální problémy (spojené např. s globální změnou klimatu) a její dopady na lokální komunity po celém světě ''(jak o tom svědčí, mj. i množství článku v oborovém časopise Journal of Ecological Anthropology<ref>http://shell.cas.usf.edu/jea/Pages/issues-of-jea.html#Vol15/</ref>)''.  

Antropologie sama o sobě, obzvláště však ale když vědomě deklaruje environmentální přístup, upozorňuje na důležitost zachování diversity - jak kulturní, tak [[w:cz:Biologická diverzita|biologické]]. Jestliže je biologická rozmanitost předpokladem k uchování života jako celku, tak můžeme dodat, že rozmanitost kulturní je důležitá pro zachování kultury - a člověka.