Kauza zámku Jezeří: Porovnání verzí

Postupná devastace a ponechání památky osudu, mj. i díky těžbě hnědého uhlí pod svahy Jezeří. Těžba uhlí je vedena silným ekonomickým zájmem, a napříč režimy prováděna často bez ohledu na rizika a dopady. Určitou výjimkou v tomto přístupu je období těsně po r. 1989 (v roce 1991 byly prosazeny tzv. Územní limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách - závazným usnesením vlády České republiky č. 444). Negativní dopady těžby představují ztrátu pro kraj z hlediska přírody, kultury a jeho historické paměti.  

Postupně se těžba v blízkém Velkolomu ČSA<ref>tento název nese důl od roku 1958, viz [http://www.zdarbuh.cz/reviry/mus/velkolom-csa-v-shr-2/ Velkolom ČSA v SHR (2)]</ref> se přiblížila i pod Jezeří a začala ohrožovat blízké svahy Krušných hor sesuvy. Komunistický režim by úbočí svahů obětoval, jednou z překážek těžby však byl zámek, který by sesuvu podlehl také. Na jeho obranu vystoupil RNDr. Jan Marek, který geofyzikálními výpočty prokázal, že přiblížení těžby ohrožuje svahy, a prosadil zachování tzv. ochranného pilíře pod zámkem – kopce, na kterém je dnes zbytek původního arboreta<ref name = "Říha"> Martin Říha, Jaroslav Stoklasa, Marie Lafarová, Ivan Dejmal, Jan Marek, Petr Pakosta: Územní ekologické limity těžby v SHP, Společnost pro krajinu 2005, ISBN 80-903663-0-9 [online] [cit 2013-11-10] dostupné na http://www.koreny.cz/news/uzemni-ekologicke-limity-tezby-v-shp/</ref>. Vědecké argumenty tak v této lokalitě zvítězily nad mocenskou svévolí komunistického režimu.

Zámek prosperoval jako kulturní centrum do druhé světové války (poslední majitelé – Lobkowiczové). Za války vězení pro prominentní osobnosti z řad Spojenců. Po válce sídlo armády; od 60. let plány na rekonstrukci, avšak zanedbaný stav zámku se neřešil kvůli neujasněným těžebním plánům Severočeských hnědouhelných dolů (správa zámku tehdy měla zákaz provádět i běžnou údržbu). V 70. letech plány na rozšíření dolů až pod svahy Krušných hor, tehdy průzkum stability svahů pod vedením dr. Jana Marka prokázal jeho rizika. Ještě v polovině 80. let ale z důvodu těžby uhlí byla tato památka určena k likvidaci. Příprava demolice naštěstí nebyla uskutečněna (na rozdíl  od královského města Mostu), zámek byl jen odsouzen k pomalému chátrání. Jeho hodnota byla zpochybňována - například na mapách vydaných v té době bychom jej marně hledali <ref>více viz [http://www.zamek-jezeri.cz/historie-zamku/obdobi-nejvetsiho-ohrozeni/ Historie zámku]</ref>.

*'''Důl ČSA''' - vlastní skupina Czech Coal, která deklaruje vstřícné vztahy se zájmovými skupinami (stakeholdery) <ref>Vztahy se zájmovými skupinami (stakeholdery), jak jsou popsány na stránkách Czech Coal: http://mus.cz/cs/novinky/zprava/2011/ur22.html</ref>. Argumentuje zajištěním zaměstnanosti v regionu; současně chce těžbu prodloužit co nejdéle: "V případě zpřístupnění zásob za územními limity v lokalitě ČSA přesahuje jejich možná těžba horizont roku 2100". Těžební lokalitu ČSA spravuje Litvínovská uhelná a.s. Spolu s Vršanskou uhelnou a.s. ročně vytěží více než 14 mil. t hnědého uhlí. Zbývající zásoby uhlí jsou následující: Vršany 289,8 mil. tun a  Šverma 5,7 mil. tun uhlí; v lokalitě Československá armáda zbývá do limitů 28,1 milionu tun kvalitního hnědého uhlí (k 1. 1. 2012 - odpovídá těžbě do r. 2022); pro II. etapu do roku 2065: zásoby za limity minimálně 287 milionů tun; pro III. + IV. etapa: výhled – do r. 2012: další zásoby 463 milionů tun.

*'''Společnost Litvínovská uhelná a.s''' poskytla dar cca ve výši 750 tis. Kč na zabezpečení dokumentace potřebné pro obnovu arboreta zámku Jezeří  

([http://www.npu.cz/download/1373460834/%C3%9AOP+v+%C3%9Ast%C3%AD+nad+Labem.pdf viz]). Strategie finanční podpory je ze strany Czech Coal jedním ze způsobů komunikace s regionálními aktéry (jedná se současně často o mocenský nástroj)

Výzkum stability krušnohorských svahů, který provedl '''RNDr. Jan Marek'''<ref>Marek Jan: Jezeří znovu v ohrožení? Část 1 In: Geotechnika -- ISSN 1211-913X -- Roč. 8, č. 4 (2005), s. 3-10</ref> <ref>Marek Jan: Jezeří znovu v ohrožení? Část 2 In: Geotechnika -- ISSN 1211-913X -- Roč. 9, č. 1 (2006), s. 3-13</ref> <ref>Marek Jan: Inženýrskogeologické mapování a geologické poměry v okolí úpatí Krušných hor http://www.geology.cz/sbornik/hydrogeologie/20/20_3.pdf </ref>, vedl k zachování zámku i vytvoření ochranného pilíře s arboretem. Následně byla publikována studie Územní ekologické limity těžby v SHP, jejímiž autory byly přední osobnosti ekologického hnutí i vědy. <ref name = "Říha"> </ref>. Lidé ze Sdružení za záchranu (obnovu) Jezeří, k nimž Jan Marek patřil, měli významný podíl na tvorbě a přijetí usnesení vlády ČR o [http://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Azemn%C3%AD_limity_t%C4%9B%C5%BEby_hn%C4%9Bd%C3%A9ho_uhl%C3%AD_v_severn%C3%ADch_%C4%8Cech%C3%A1ch územních limitech těžby hnědého uhlí v severních Čechách] v r. 1991 (za ministra životního prostředí Ivana Dejmala). Vědecké závěry zde vedly ke společensky orientované akci.

 

V průběhu let (od druhé světové války až dosud) docházelo k postupné devastaci památky, jejímu zpochybnění jakožto symbolu a kulturního centra kraje. V období po odsunu německé části obyvatelstva byla narušena sociální struktura kraje, což mělo za následek malou participaci místních a regionálních aktérů ve společenském dění. Díky postupnému rozšiřování těžby uhlí se stále více omezovaly přístupové cesty a samozřejmě tak kraj ztrácel rekreační potenciál i zájemce o návštěvu této své dominanty.

Důvodem tohoto vývoje bylo prosazování silných ekonomických zájmů, a to mocenskou cestou, pod ideologickým hávem měnícím se za různých režimů (často hájícím „celo- či nad-národní zájmy“ proti zájmům regionu). Limity těžby měly být omezujícím faktorem, postupně se ale staly předmětem politických sporů.  

V současné době neexistuje skutečně silný aktér, který by prosadil zásadní ochranu tohoto kulturního dědictví – například nalezením nové funkce objektu jakožto školicího střediska atd. Dialog mezi aktéry je spíše zablokován, kvůli střetu silných zájmů se zde uplatňuje mocenský boj. Ve sledovaném historickém období se objevili aktéři, kteří záchranu zámku prosadili, a to na základě vědecky podložených argumentů (stabilita krušnohorských svahů), a díky apelu na historickou hodnotu objektu – vědci se spojili se společenskými aktivisty ve Spolku pro záchranu (později obnovu) Jezeří. Společně pak našli cesty, jak komunikovat s představiteli (komunistického) režimu a ovlivňovat tak rozhodovací procesy.

V r. 1987 vypracován projekt na záchranu objektu a rekonstrukce pomalu pokračují. Současný stav lze charakterizovat jako velmi pomalou obnovu památky (objekt je ve správě Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem). Perspektiva kraje v jeho blízkém okolí je však nejistá díky postupující těžbě a možnosti prolomení jejích limitů.