Kormorán velký jako státem chráněný druh: Porovnání verzí

Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a příloze vyhlášky 395/1992, patří kormorán velký mezi zvláště chráněné druhy. Tento zákon zakazuje jakkoli negativně ovlivňovat vývojová stádia kormorána a škodlivě zasahovat do jejich sídel (přirozených i umělých). Zákon zakazuje zvířata zabíjet, zraňovat, chytat a plašit. Výjimka z tohoto zákona může být udělena, rozhodující je posouzení veřejného zájmu a zájmu přírody.*1*

Takováto ochrana by mohla vést k tomu, že si kormorán na přítomnost lidí zvykne a bude jednoduché se k němu přiblížit. Opak je ale pravdou. Zkušenost ukazuje, že přiblížit se ke kormoránům sedícím na stromech je prakticky nemožné. Kormorán je velice inteligentní a při sebemenším náznaku nebezpečí odlétá. Jeho inteligenci dokazují i pokusy o plašení s použitím různých figurín.*2* To sice bylo prvních pár dní efektivní, ale později si ptáci na přítomnost figurín zvykli a nijak je nerušily. Když se ale v blízkosti objevil člověk, okamžitě odlétli, jak uvádí Roman Zajíček. *2*

Zajímavá je také skutečnost, že naprostá většina kormoránů, které je v zimě možné vidět na stromech, v ČR nehnízdí. Jedná se pouze o ptáky, kteří do ČR přitáhli ze severní evropy. Většina zdrojů se shoduje na tom, že kormorán v ČR hnízdí až od roku 1982.*3* Toto je také hlavní argument zastánců povolení odstřelu těchto ptáků. Počet hnízdících párů se v roce 2009 pohyboval kolem čísla 330.*4* Mnohem větší číslo, kolem 7 500 párů *5*, však představují zimující ptáci. Vzhledem ke způsobu zjišťování (provádí dobrovolníci v lokalitách podle vlastního výběru) může být toto číslo relativně nepřesné. Na internetových stránkách ČRS je u roku 2005 uvedeno dokonce číslo cca 63 000 kusů. A právě tito zimující jedinci jsou označováni jako hlavní problém. Je otázkou, zda by nebylo na místě novelizovat právní normu z roku 1992, aby více odpovídala realitě. Její účel, zabránit vyhynutí druhu, byl pravděpodobně úspěšně splněn a v současnosti dochází k prudkému růstu počtu kormoránů v Evropě. Uvádí se, že stavy oproti 50. létům minulého století vzrostly 1000-krát *5* (podle ČRS se stav kormorána v ČR v letech 2000 – 2003 zvýšil z cca 15 tisíc kusů na 55 tisíc kusů). Z ohroženého druhu se pomalu ale jistě stává druh invazivní, v mnoha státech Evropy nepůvodní.  

Pokud mezi sebou tyto tři proměnné vynásobíme, zjistíme přibližnou škodu na rybí obsádce, vyjádřenou v&nbsp;kilogramech. Toto množství je pak třeba vynásobit nějakou peněžní hodnotou. Toto vyjádření je ale trochu problém. Pro soukromé chovatele ryb je toto číslo představováno nákupní cenou jejich ryb a nikoli cenou tržní. Pokud tedy podnikatel nakoupí na jaře násadu do svého rybníka za účelem pozdějšího prodeje a během zimy se mu na rybníce usadí hejno kormoránů, dostane jako náhradu pouze částku, kterou investoval do nákupu násady na jaře. <br>

Krmná dávka jednoho kormorána na jeden den je odhadována v&nbsp;rozmezí 0,5 – 0,8 kg ryb.*8* Další možností, jak odhadnout množství ryb, které zkonzumují kormoráni, je přes procentuální podíl na jejich hmotnosti. Zde se za typickou denní dávku kormorána pokládá 17&nbsp;% jeho hmotnosti.*9* Vzhledem k&nbsp;tomu, že běžná hmotnost se pohybuje od 2 do 3,5 kg, tvoří denní dávka jednoho ptáka 0,34 – 0,6 kg ryb. První kormoráni do ČR přilétají během měsíce října a zůstávají až do března. Tyto doby jsou samozřejmě pouze orientační, ale odpovídají letošní zimě (2009/2010).  

Údaje o počtu kusů a denní dávce jsem zvolil na jejich spodní hranici. V&nbsp;tomto případě tedy kormoráni přes zimu zkonzumují 900 tun ryb. Produkce chovných rybníků ve vlastnictví ČRS dosahuje hodnoty 1&nbsp;400 tun. (Pro porování&nbsp;: podle internetových stránek ČRS *10* bylo na rybářských revírech sportovními rybáři uloveno udicí téměř 3&nbsp;200 tun ryb). K&nbsp;900 tunám je ještě třeba připočíst další ztráty, které představují ryby zraněné, které dokázaly kormoránům uniknout. Jejich rány se pak často zaplísní a ryby na tyto následky hynou. Je tedy pravděpodobné, že skutečné množství ryb zabitých kormoránem bude vyšší.  

Z naprosté většiny se jedná o rybožravého dravce. Adámek uvádí jen jeden případ, kdy byla v trávícím traktu kormorána nalezena kost skokana. Jeho zaměření na zraněné nebo jinak oslabené ryby (nemocné...) je neodůvodněné a neprokázané, jak uvádí Adámek.  

Obecně se dá říct, že na rychle tekoucích vodách v potravě převažují ryby lososovité, lipan a ryby kaprovité. Ve stojatých vodách to pak jsou ryby kaprovité a okounovité. Velikost kořisti se většinou nepohybuje přes 40 cm. Tyto výsledky jsou potvrzeny sledováním, které se uskutečnilo v letech 2004/2005 na Vltavě ve Vyšším Brodu. Podle této studie bylo zastoupení jednotlivých čeledí následující&nbsp;:  

Mezi ty nejdůležitější patří *11*:  

Tyto dvě podmínky představují v&nbsp;mnoha případech konečnou pro žádost ČRS o náhradu škody. <br>

Zde bych se podíval na to, jak danou situaci řeší stát. Zdá se, že vládní opatření původně určené k&nbsp;záchraně druhu vedlo k&nbsp;jeho přemnožení. A stát místo toho, aby tuto ochranu zrušil, vydává nové a nové zákony, které se snaží problém vyřešit. Dá se očekávat, že při současné nečinnosti státních úřadů budeme za pár let mít s&nbsp;kormoránem podobný problém, jaký mají v&nbsp;Austrálii s&nbsp;divokými králíky. Existují také ohlasy*12*, že svůj díl na zachování ochrany kormorána nese také ČRS. Ten se údajně sám snaží o zachování ochrany kormorána, protože v&nbsp;případě zrušení by pro něj zanikla možnost získat náhradu škody. Souhlasím s&nbsp;tím, že pro ČRS bude těžké vzdát se náhrad, na které si již zvykl a nepohrne se do hledání nového, efektivnějšího řešení. Pokud zdrojem peněz na náhrady škod bude státní rozpočet, bude pro svaz pohodlnější ochranu zachovat a jen „natáhnout ruku“ a peníze si od státu vzít.