Metoda podmíněného hodnocení: Porovnání verzí

Metoda podmíněného hodnocení pracuje s informacemi z tzv. hypotetických trhů a usiluje o nalezení hodnoty těch statků, pro které neexistuje reálný ani zástupný trh (např. výhled po krajině). [2] Jedná se tedy o „zjišťování toho, jak by se lidé chovali, kdyby si mohli určitý produkt koupit na trhu, resp. o predikci skutečného chování na základě výroku o hypotetickém chování“. [4] Metoda podmíněného hodnocení vychází z neoklasické ekonomie a ekonomie blahobytu [12] a je řazena mezi [[Metody vyjádřených preferencí|metody vyjádřených preferencí]] (''stated preferences''). [3]

#otázky na určení socio-ekonomických charakteristik respondenta (např. věk, vzdělání, příjmy, názory a postoje respondenta apod.). [3]

Podrobnější popis postupu aplikace metody podmíněného hodnocení lze nalézt např. v práci Boylea (2003) [16], popř. v textu Melichara a kol. (2008) [17].  

První praktická aplikace metody podmíněného hodnocení byla uskutečněna R. K. Davisem roku 1963 v USA, který se pomocí ní snažil nalézt hodnotu, kterou přisuzují lidé rekreaci v lesích v Maine. [8] Dále byla aplikována např. A. Randallem a kol., jenž zjišťoval ochotu lidí platit za zlepšení vyhlídky do krajiny. [5]  

Doposud byla metoda podmíněného hodnocení použita v několika tisících studií ve více než 50 zemích světa. Tyto studie např. zjišťovaly ochotu platit za zlepšení kvality ovzduší a vody, za zachování deštných pralesů a ohrožených živočišných druhů nebo za zvýšení dopravní a potravinové bezpečnosti apod. [18] Detailnější popis jednotlivých praktických aplikací metody podmíněného hodnocení je možné najít např. v práci Carsona (1995) [13] nebo v publikaci Smitha (2004) [14], popř. v kanadské databázi odborných studií. [15]  

V České republice byla metoda podmíněného hodnocení poprvé aplikována v 90. letech minulého století. Pomocí této metody byla např. zjišťována ochota platit za snížení rizika záplav [6] nebo ochota platit za snížení rizika respiračních onemocnění u dětí [9] či ochota platit za snížení rizika úmrtí. [7] Další aplikace této metody, které proběhly v České republice včetně jejich výsledků, je možné najít v práci Melichara a Ščasného. [10]

Více k problémům metody podmíněného hodnocení je možné nalézt např. v práci Scotta (1965) [20], popř. v práci Batea (1994) [21] či v textu Diamonda a Hausmana (1994). [22]