Obchodovatelná práva na znečištění: Porovnání verzí

Obchodovatelným právem se rozumí majetková hodnota odpovídající právu znečišťovatele vypustit tunu skleníkového plynu nebo jiných látek majících dopad na změnu klimatu. Za [[skleníkové plyny]] se považují [[oxid uhličitý]] (CO2), [[oxid dusný]] (N20), [[vodní páry]] (H2O), [[methan]] (CH4), [[ozon]] (O3) a [[freony]]. <ref name=>Zákon č. 695/2008 Sb. [online].[cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/aktualizovane_zneni_zakona_podminky_emise/$FILE/OZK-Zakon_695-20081022.pdf</ref>

Systém obchodování s právy na znečištění byl zaveden na počátku 70. let 20. století v USA a poprvé jej formuloval [[J. H. Dales]]. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref> Obchodovatelných práv na znečištění se využívá nejen při ochraně ovzduší, ale i při [[znečištění vody|znečišťování vody]] (určování maximálního množství znečišťujících látek), dokonce i při rybaření (stanovování celkového přípustného množství vylovených ryb). V mezinárodním měřítku se v současné době využívá v oblasti [[ochrana ovzduší|ochrany ovzduší]] (obchodování s emisemi CO2). <ref name="Tietenberg">TIETENBERG, T.: The Tradable Permits Approach to Protecting the Commons: What Have We Learned?, FEEM Working Paper [online]. 2002, 36, [cit. 2010-04-05]. Dostupný z www: <http://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download?doi=10.1.1.18.3071&rep=rep1&type=pdf></ref>  

Následující graf ukazuje, jak mezi dvěma subjekty dochází k minimalizaci celkových nákladů při využití systému obchodovatelných emisních povolení. Osa x představuje jednotlivé zdroje (zleva zdroj 1 a zprava zdroj 2) a osa y mezní náklady na zamezení. Křivka MC1 znázorňuje mezní náklady na zamezení prvního emitenta a MC2 emitenta druhého.  

V případě, že by zdroj 1 musel snížit emise z 15 na 8 jednotek, budou náklady na poslední jednotku snížení stát cenu E (vedeme-li kolimici od osy x z 8 jednotek, protne křivku MC1 při ceně E). Zdroj 2 by musel snížit emise z 15 na 7 jednotek, přičemž náklady na poslední jednotku snížení emisí ho budou stát cenu G (vedeme-li kolmici od osy x ze 7 jednotek znečištění, protne křivku MC2 při ceně G).

:- Tento systém obchodování je založen na relativním vyjádření, kdy dochází k porovnání určité počáteční úrovně (tzv. baseline) se skutečně dosaženou úrovní znečištění. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

:- Počáteční úroveň (baseline) bývá určena buď na základě historických emisí nebo podle poměru emisí vůči výstupu (např. CO2 na obyvatele, CO2 na HDP) <ref name=>BUCKLEY, N.J., MESTELMAN, S., MULLER, R.A,: Baseline-and-Credit Style Emission Trading Mechanisms: An Experimental Investigation of Economic Inefficiency, Social Sciences and Humanities Research Council of Canada, [online]. 2005, [cit. 2010-04-11]. Dostupný z www: http://socserv2.socsci.mcmaster.ca/~econ/mceel/papers/buckleyetal-cea2005-lrerc.pdf</ref>

:- V případě, že znečišťovatel dosáhne hodnot, které jsou nižší než základní úroveň, získá kredit (viz grafické znázornění).

:- Tento kredit pak může využít pro svou potřebu nebo ho může prodat jinému subjektu, který přesáhl stanovenou úroveň. <ref name="Jílková">JÍLKOVÁ, J.: Daně, dotace a obchodovatelná povolení - nástroje ochrany ovzduší a klimatu, Praha : IREAS, 2003, ISBN 80-86684-04-0</ref>

:- Pokud znečišťovatel přesáhne stanovenou základní úroveň (baseline) musí si dokoupit příslušný počet kreditů od subjektů, kteří mají kredity navíc

:- Obchoduje se jen s vytvořenými kredity

:- Podporuje investice díky kterým může dojít ke snížení znečištění <ref name=>BROOKS, P.: Climate Change & The Steel Industry, Eurofer, [online]. [cit. 2010-04-10]. Dostupný z www: http://ec.europa.eu/environment/climat/emission/pdf/harmonisation/4g.pdf</ref>

:- Systém, kdy ještě před zahájením samotného obchodování stanoví veřejná autorita (regulátor) limit (celkové možné znečištění, které smí být vypuštěno nad daným územím za určitou dobu znečišťovateli, kteří jsou součástí systému) tzv. cap  

:- Následně dojde k přerozdělení emisních práv podle určitého klíce mezi znečišťovatele.

:- V případě, že se subjekt rozhodne znečišťovat méně než vlastní emisních práv, má možnost tato přebytečná práva prodat subjektům, které překračují přidělené množství emisních práv.

:- Pokud znečišťovatel emituje víc než má dostupných emisních povolenek, musí dodatečná práva odkoupit od těch, kteří snížili své emise více a mají tedy přebytek emisních práv <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

:- Tento systém je založen na principu minulých emisí, kdy účastník obchodování musí tyto emise doložit (může se jednat o průměrné emise za určité období, rok s nejvyššími emisemi atp.)  

:- Na základě doložených historických emisí pak obdrží povolenky na období následující <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

:- Ve většině případů probíhá tato alokace zdarma

:- Nevýhoda tohoto způsobu alokace emisních práv spočívá v možnosti nadhodnocení minulých emisí a tím získání většího počtu emisních práv, které znečišťovatel může prodat. Takto se dostane do systému velké množství (přebytečných) nabízených emisních práv, což způsobí výrazný pokles ceny a systém se mine účinkem (znečišťovatel porovnává cenu povolenky s mezními náklady na zamezení znečištění a je-li cena povolenky nízká, nevyplatí se emise snižovat, ale nakupovat povolenky).  

:- Nevýhodou je i možnost velká zainteresovanosti politických subjektů a k růstu cen výstupů.  

:- Prvotní množství emisních práv se draží, je určena vyvolávací cena

:- Znečišťovatel nemusí dokládat své emise

:- Povolenky si znečišťovatel nakupuje dle svých předpokládaných potřeb

:- Vydražené finanční prostředky mohou být příjmem státního rozpočtu

:- V praxi není zatím příliš oblíbená (hlavním důvodem je obava, že větší znečišťovatelé mají mnohonásobně vyšší finanční prostředky a tím mají větší šanci nakoupit více emisních povolenek) <ref name="Kreuz">KREUZ, J., VOJÁČEK, O.: Firma a životní prostředí, Praha : Oeconomica, 2007, ISBN 978-80-245-1254-9</ref>

*[[Programy redukce SO2 a NOx]]