Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Ekologické systémy: Porovnání verzí

'''Ekosystém''' (z řeckého ¬„syn“ = dohromady a „tythémys“ = kladu) je velmi složitý systém živých i neživých složek na daném místě, včetně vztahů mezi nimi. Pojem ekosystém zavedl A.G. Tansley na přelomu 20. a 30. let 20. stol. Ekosystém není vymezen v prostoru ani v čase. Každý ekosystém obsahuje živou (biotickou) a neživou (abiotickou) složku. (Někdy je oddělení obou složek dosti velmi obtížné – např. je trouchnivý kmen stromu živý nebo ne? Je kravské lejno plné baktérií putující střevy součástí biotické a nebo abiotické složky ekosystému? Je opravdu tak velký zlom v okamžiku, kdy vyjde z těla?) Propojení biotické a abiotické složky ekosystému je ve skutečnosti větší, než si většina z nás uvědomuje.

'''Ekologická rovnováha''' je pojem označující dlouhodobě relativně stálý stav ekosystému. Ekosystém je ze své rovnováhy neustále vychylován působením vnějších činitelů. Jeho přirozené autoregulační mechanismy ekosystému (vazby mezi jednotlivými organismy) působí proti těmto změnám, čím navrací ekosystém opět do stavu rovnováhy. Jedná se tedy nikoli o pasivní, ale o dynamický stav, jehož součástí jsou i jisté odchylky. Proto posuzování toho, zda je sledovaný ekosystém v rovnováze závisí velmi na zvoleném časovém měřítku.

'''Disturbance''' – je termín pro náhlé zničení ekosystému, např. požár, povodeň, lavina, vichřice, sesuv půdy, výbuch sopky. Tedy událost, která odstraní organismy z ekosystému a vytváří tak prostor pro kolonizaci jedince stejného nebo jiného druhu. Disturbance jsou někdy pravidelné (např. stoletá voda), ale jejich periodicita je tak dlouhá, že se špatně odhaluje.

'''Sukcese''' – je termín pro postupnou proměnu ekosystémů, a to až do stavu klimaxu. K sukcesi dochází obvykle po disturbanci (hovoříme zde o sekundární sukcesi – dochází k obnově něčeho, co už existovalo). Např. po vykácení nebo pádu stromů je v lese paseka, na té se uchytí nejprve jednoleté náletové byliny (netýkavka), později náletové keře (maliník, ostružiník), náletové stromy (bříza, hloh) a za určitou dobu zde (opět) vyroste smíšený les. Někdy se ekologům podaří sledovat i primární sukcesi (tj. sukcese na zcela novém místě – např. na nově vzniklém ostrově). Výsledky těchto pozorování jsou pro ekologii zvlášť významné.

Každý ekosystém je osobitý, nenapodobitelný, složitý systém. Proto se vlivem stejného stresoru jeden les zhroutí a jiný, velmi podobný les o stejné velikosti, se přizpůsobí. Proměnných, které se podílejí na nosné kapacitě prostředí, je velké množství – např. srážkový stín, mikroklima, přítomnost mykorrhizy atd.). Lidé měli často možnost pozorovat „zhroucení ekosystému” menších i větších rozměrů, ale ''vždy měli (alespoň někteří) možnost se přestěhovat a osídlit nová území'' (Odum, 1977: str. 23 – 45<ref name="ODUM">ODUM, EP. Základy ekologie. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 736 s.</ref>, Duvigneaud, 1988: str. 18<ref>DUVIGNEAUD, P. Ekologická syntéza. 1. vyd. Praha: Academia, 1988. 416 s. ISNB neuvedeno.</ref>). Klíčovými otázkami dnešní ekologie jsou otázky: „Může dojít ke zhroucení globální ekosystému? Za jakých podmínek? A jak bude toto zhroucení vypadat? Jak se před ním chránit?“ Více o tomto problému v druhé části této publikace – v části věnované environmentalistice.

'''Základní dělení ekosystémů''' je na ekosystémy suchozemské a vodní.  

'''Suchozemský ekosystém''' je charakterizován takto: producenti je obecně větší, než konzumenti (srovnej např. strom, zajíc, liška), je determinován podle dominantního druhu. trofický řetězec je obvykle kratší, než v ekosystému vodním.

'''Vodní ekosystém''' je charakterizován takto: producenti jsou obvykle menší, než konzumenti (srovnej např. plankton, kapr, štika, je determinován podle fyzikálně-chemických podmínek. Trofický řetězec je obvykle delší, než v ekosystému suchozemském.

''Querco-fagetea Br.-Bl. Et Vlieger et Vlieger 1937 – společenstva xerofilních až hydrofilních opadavých listnatých lesů a křovin.''

 

''Nardo- Callunetea Preising 1949 – acidofilní společenstvo nehnojených krátkostébelných luk, pastvin a vřesovišť Evropy.''

 

''Prunetalia Tüxen 1952 – křoviny a keřová společenstva lesních plášťů.

Alno-Ulmion Tüxen et Tchou 1948 – lužní lesy představující primární vegetaci zaplavovaných a podmáčených poloh.''

| '''Primární produkce (tisíc kcal/m2/rok)'''  

| 0,5 – 0,8

| 3 - 10

| 10 – 25