993
editací
Řádek 42: | Řádek 42: | ||
Na základě metodických pokynů obsažených ve Strategii státní podpory ekologické výchovy v České republice z roku 1992 a ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice z roku 2000<ref>Více o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchově a osvětě v České republice na http://www.env.cz/www/zamest.nsf/defc72941c223d62c12564b30064fdcc/d767c6962b31da54c12569af00482077?opendocument.</ref> je již environmentální výchova na mnohých školách realizována několik let. Tuto realizaci teoreticky i prakticky podporují Střediska environmentální výchovy založená průkopníky environmentální výchovy a pracovníci státní právy zaštítění spolupracujícími MŠMT a MŽP (a také nadnárodní správy – orgány EU). | Na základě metodických pokynů obsažených ve Strategii státní podpory ekologické výchovy v České republice z roku 1992 a ve Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) v České republice z roku 2000<ref>Více o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchově a osvětě v České republice na http://www.env.cz/www/zamest.nsf/defc72941c223d62c12564b30064fdcc/d767c6962b31da54c12569af00482077?opendocument.</ref> je již environmentální výchova na mnohých školách realizována několik let. Tuto realizaci teoreticky i prakticky podporují Střediska environmentální výchovy založená průkopníky environmentální výchovy a pracovníci státní právy zaštítění spolupracujícími MŠMT a MŽP (a také nadnárodní správy – orgány EU). | ||
Jeden z prvních rozsáhlejších výzkumů mezi předškolními dětmi a žáky prvního stupně, který byl u nás v oboru environmentální výchovy<ref> Předcházely mu výzkumy ekologické a výzkumy zaměřené na životní prostředí a jeho problémy.</ref> realizován, výzkum ''Odcizování dětí přírodě'' (Strejčková, 2005)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>, vyvolal kritiku vědeckých pracovníků v časopise Envigogika (např. Braun-Kohlová, 2006)<ref>BRAUN KOHLOVÁ, M. Recenze „Výzkumu odcizování člověka přírodě“. H. Vostradovská, J. Krajhanzl, E. Strejčková. [on-line]. Envigogika. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. 2006. [Cit. 9. 8. 2007]. Dostupné na http://envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=envigogika-12006&cisloclanku=2006120035</ref>. Další výzkum ''Stav školních zahrad v ČR'' (Jančaříková, 2007)<ref></ref> koordinovaný nedávno zesnulou Květoslavou Burešovou, který se zaměřil na zmapování stavu školních pozemků v ČR, takovou vlnu kritiky nevyvolal (ovšem ani mu nebyla věnována dostatečná pozornost). Další publikované výzkumy byly zaměřené převážně na žáky starší (studenty středních nebo vysokých škol, např. Činčera, Štěpánek, 2007)<ref>ČINČERA, J., ŠTĚPÁNEK, P. Výzkum ekologické gramotnosti studentů středních odborných škol. Envigogika [online]. 2007, roč. 2, č. 1 [cit. 2007-12-15]. Dostupný z WWW: <http://envigogika.cuni.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=7>. ISSN 1802-3061. | Jeden z prvních rozsáhlejších výzkumů mezi předškolními dětmi a žáky prvního stupně, který byl u nás v oboru environmentální výchovy<ref> Předcházely mu výzkumy ekologické a výzkumy zaměřené na životní prostředí a jeho problémy.</ref> realizován, výzkum ''Odcizování dětí přírodě'' (Strejčková, 2005)<ref>STREJČKOVÁ, E. [ed.] Děti, aby byly a žily. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR, 2005. 96 s. ISBN 80-7212-382-3.</ref>, vyvolal kritiku vědeckých pracovníků v časopise Envigogika (např. Braun-Kohlová, 2006)<ref>BRAUN KOHLOVÁ, M. Recenze „Výzkumu odcizování člověka přírodě“. H. Vostradovská, J. Krajhanzl, E. Strejčková. [on-line]. Envigogika. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. 2006. [Cit. 9. 8. 2007]. Dostupné na http://envigogika.cuni.cz/view.php?nazevclanku=envigogika-12006&cisloclanku=2006120035</ref>. Další výzkum ''Stav školních zahrad v ČR'' (Jančaříková, 2007)<ref>JANČAŘÍKOVÁ, K. Myšlenka vyučování pod širým nebem má v českých zemích tradici. Učíme se v zahradě (ed. Burešová, K.). Chaloupky, o.p.s., 2007 str. 17-19.</ref> koordinovaný nedávno zesnulou Květoslavou Burešovou, který se zaměřil na zmapování stavu školních pozemků v ČR, takovou vlnu kritiky nevyvolal (ovšem ani mu nebyla věnována dostatečná pozornost). Další publikované výzkumy byly zaměřené převážně na žáky starší (studenty středních nebo vysokých škol, např. Činčera, Štěpánek, 2007)<ref>ČINČERA, J., ŠTĚPÁNEK, P. Výzkum ekologické gramotnosti studentů středních odborných škol. Envigogika [online]. 2007, roč. 2, č. 1 [cit. 2007-12-15]. Dostupný z WWW: <http://envigogika.cuni.cz/search.php?rsvelikost=sab&rstext=all-phpRS-all&rstema=7>. ISSN 1802-3061. | ||
DAWKINS, R. Sobecký gen. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 319 s. ISBN 8020407308. | DAWKINS, R. Sobecký gen. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1998. 319 s. ISBN 8020407308. | ||
DIAMOND, J. Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu. 1.vyd. Praha: Paseka, 2004. 394 s. ISBN 80-7185-533-2. | DIAMOND, J. Třetí šimpanz: Vzestup a pád lidského rodu. 1.vyd. Praha: Paseka, 2004. 394 s. ISBN 80-7185-533-2. | ||
</ref>. | </ref>. | ||
Úroveň environmentální výchovy v současné české škole je různá, většinou nedostatečná. Zásady trvale udržitelného chování, resp. života jsou předávány především formálně (hovoří se o nich, ale nejsou realizovány). Učitelé nedokáží problematiku chápat a řešit komplexně (např. pod environmentální výchovou si představují spíše předávat soucit s „myšičkou“ nebo „holoubkem“ než zásadní změnu vlastního chování), často se chaoticky věnují jednotlivým tématům a prvkům v projektech (oblíbená témata jsou voda, třídění odpadu), jejichž kvalita i účinnost je sporná (např. se žáci dozvědí, že se do směsného odpadu nehází papír, ale už se nedozvědí, že se do něj skutečně nesmí házet baterie, monočlánky, léky či zbytky barev). Naprosto nedostatečný je systém hodnocení environmentální výchovy. Učitelé/učitelky nemají představu, jaké nástroje jsou k hodnocení environmentální výchovy vhodné. Naprostá většina z nich environmentální výchovu vůbec nehodnotí | Úroveň environmentální výchovy v současné české škole je různá, většinou nedostatečná. Zásady trvale udržitelného chování, resp. života jsou předávány především formálně (hovoří se o nich, ale nejsou realizovány). Učitelé nedokáží problematiku chápat a řešit komplexně (např. pod environmentální výchovou si představují spíše předávat soucit s „myšičkou“ nebo „holoubkem“ než zásadní změnu vlastního chování), často se chaoticky věnují jednotlivým tématům a prvkům v projektech (oblíbená témata jsou voda, třídění odpadu), jejichž kvalita i účinnost je sporná (např. se žáci dozvědí, že se do směsného odpadu nehází papír, ale už se nedozvědí, že se do něj skutečně nesmí házet baterie, monočlánky, léky či zbytky barev). Naprosto nedostatečný je systém hodnocení environmentální výchovy. Učitelé/učitelky nemají představu, jaké nástroje jsou k hodnocení environmentální výchovy vhodné. Naprostá většina z nich environmentální výchovu vůbec nehodnotí. | ||
Na druhé straně existuje celá řada zapálených učitelů a učitelek – úžasných osobností, kteří se žákům obětavě věnují, kteří mají chuť environmentální výchovu realizovat co nejlépe a kteří stojí o další vzdělávání v tomto oboru. | Na druhé straně existuje celá řada zapálených učitelů a učitelek – úžasných osobností, kteří se žákům obětavě věnují, kteří mají chuť environmentální výchovu realizovat co nejlépe a kteří stojí o další vzdělávání v tomto oboru. |
editací