993
editací
Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování/Třídní (školní) chovy: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Prostředky environmentální výchovy a podmínky vyučování/Třídní (školní) chovy (editovat)
Verze z 11. 9. 2009, 04:29
, 11. 9. 2009→Pozitiva, negativa, rizika a doporučení
(Založena nová stránka: ==Historie chovatelství== Chovatelství má na našich školách tradici již od dob Rakouska-Uherska. Tehdy ovšem byla chována hospodářská zvířata za účelem ekon…) |
|||
| Řádek 11: | Řádek 11: | ||
Odcizení od přírody, změna životního stylu, vyšší nároky ve škole, nedostatek pohybu v přírodě a také nedostatek práce na čerstvém vzduchu, to vše je zdrojem stresu, který (především městské) děti zažívají (Sak, 2000). Výzkumy ukazují, že tento stres je možné odbourávat prostřednictvím kontaktu se zvířaty, resp. přírodou, a opakovaně prokázaly, že kontakt s živým tvorem zvyšuje dětem sebevědomí, napomáhá řešit sociální i školní obtíže. Lidem, kteří se mazlili s domácími zvířaty, stoupaly hladiny endorfinů a dalších látek ovlivňujících pocit spokojenosti, pohody a štěstí. Hyperstudie těchto výzkumů ''Zvířata a naše mentální zdraví'' vyšla nedávno i v češtině (Odendaal, 2007) jako studijní materiál pro nově otevřený předmět ''Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti'' na České zemědělské univerzitě (Svobodová, aj., 2008). | Odcizení od přírody, změna životního stylu, vyšší nároky ve škole, nedostatek pohybu v přírodě a také nedostatek práce na čerstvém vzduchu, to vše je zdrojem stresu, který (především městské) děti zažívají (Sak, 2000). Výzkumy ukazují, že tento stres je možné odbourávat prostřednictvím kontaktu se zvířaty, resp. přírodou, a opakovaně prokázaly, že kontakt s živým tvorem zvyšuje dětem sebevědomí, napomáhá řešit sociální i školní obtíže. Lidem, kteří se mazlili s domácími zvířaty, stoupaly hladiny endorfinů a dalších látek ovlivňujících pocit spokojenosti, pohody a štěstí. Hyperstudie těchto výzkumů ''Zvířata a naše mentální zdraví'' vyšla nedávno i v češtině (Odendaal, 2007) jako studijní materiál pro nově otevřený předmět ''Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti'' na České zemědělské univerzitě (Svobodová, aj., 2008). | ||
Výzkumy tohoto typu a intuitivní poznatky z praxe („ono to funguje“) iniciovaly nový trend na pomezí psychologie, medicíny, biologie (chovatelství) a pedagogiky – trend zooasistencí, zooterapií a zoorehabilitací. | Výzkumy tohoto typu a intuitivní poznatky z praxe („ono to funguje“) iniciovaly nový trend na pomezí psychologie, medicíny, biologie (chovatelství) a pedagogiky – trend zooasistencí, zooterapií a zoorehabilitací<ref>Autorka si je vědoma problematiky slova “rehabilitace” a “terapie” v tomto nově vznikajícím oboru. Protože dosud nebyl přijat jeho všemi respektovaný ekvivalent, je v předkládané disertační práci použit tento diskutabilní pojem. </ref>. Canisterapie – využití kontaktu se psem. Psovodi vodí speciálně vybrané a vycvičené psy mezi postižené děti, do nemocnic i do škol k zdravým dětem. Někteří psi volně pobíhají, olizují, vrtí ocasem a všelijak jinak dávají najevo přízeň a rozveselují mysl, jiní vyskočí ke klientovi do postele a trpělivě mu zahřívají bolavé místo a působí pozitivně na svalový tonus (Chvátalová, 2003, Galajdová, 1999). Již existují kasuistiky využití canisasistence ve speciální pedagogice – např. 15 let zkušeností s využíváním psů v logopedické klinické praxi (Bajtlerová, 2008). Hipoterapie – kontakt s koněm, je prokazatelně velmi efektivním způsobem rehabilitace dětí po dětské mozkové obrně a děti jinak motoricky postižené (Dvořáková, Janura, 2008). Pozitivně působí i menší a méně náročná zvířátka. Přítomnost akvária s rybkami v čekárně zklidňuje pacienty, zvyšuje jejich ochotu spolupracovat s lékařem a snižuje jejich vnímání bolesti (Katcher, Segal, Beck, 1983). V českých školách byl zaznamenán trend, který by se mohl nazvat „návrat k chovatelství“ (více viz kapitola Příloha a kapitola 5.1.3.). | ||
V této oblasti se otevírá významné výzkumné pole. V pregraduálních i postgraduálních kurzech je vhodné informovat o pozitivních účincích dítě – živý tvor. Bohužel celá řada, možná dokonce většina, českých odborníků si dosud tento potenciál neuvědomuje, resp. vztah dítě – živý tvor vykládá diskutabilním způsobem. Například M. Kučera (2005) vidí vztah dítě – živý tvor pouze jako kompenzaci dosud neukojeného sexuálního libida (Kučera, 2005: str. 192). M. Vágnerová (2000) se vztahem dítě – živý tvor (především pes) zabývá velmi okrajově. Uvádí alespoň základní pozitiva tohoto vztahu: stimulace učení, pečovatelského chování, rozvoj sociálních kontaktů (zvíře buď jako náhradník vrstevníků, nebo prostředek, jak vrstevníky zaujmout), zdroj citové jistoty a bezpečí (Vágnerová, 2000: str. 200). J. Šípek (2000) se věnuje tzv. projektivním metodám a imaginacím, z nichž některé staví na přírodních motivech, např. motivu stromu a jeho zasazení do krajiny, který ovšem nepoužívá jako metodu „léčba přírodou“, ale jako nástroj sebepoznání (Šípek, 2000: str. 90). | V této oblasti se otevírá významné výzkumné pole. V pregraduálních i postgraduálních kurzech je vhodné informovat o pozitivních účincích dítě – živý tvor. Bohužel celá řada, možná dokonce většina, českých odborníků si dosud tento potenciál neuvědomuje, resp. vztah dítě – živý tvor vykládá diskutabilním způsobem. Například M. Kučera (2005) vidí vztah dítě – živý tvor pouze jako kompenzaci dosud neukojeného sexuálního libida (Kučera, 2005: str. 192). M. Vágnerová (2000) se vztahem dítě – živý tvor (především pes) zabývá velmi okrajově. Uvádí alespoň základní pozitiva tohoto vztahu: stimulace učení, pečovatelského chování, rozvoj sociálních kontaktů (zvíře buď jako náhradník vrstevníků, nebo prostředek, jak vrstevníky zaujmout), zdroj citové jistoty a bezpečí (Vágnerová, 2000: str. 200). J. Šípek (2000) se věnuje tzv. projektivním metodám a imaginacím, z nichž některé staví na přírodních motivech, např. motivu stromu a jeho zasazení do krajiny, který ovšem nepoužívá jako metodu „léčba přírodou“, ale jako nástroj sebepoznání (Šípek, 2000: str. 90). | ||