Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Novodobá ochrana přírody: Porovnání verzí

'''Neoficiální linie''' ochrany přírody vzniká jako spontánní hnutí, které se od 60. let minulého století formuje v reakci na nespokojenost s předchozí generací, se stávajícím způsobem řízení světa a s důsledky tohoto životního stylu. Mezi zásadní podněty vzniku hnutí za ochranu životního prostředí je považován opakovaný požár řeky Cuyahoga ve státě Ohio (1969) a válka ve Vietnamu. Tyto i další události jsou důkazem "prohnilosti systému" a mladá generace v touze po změně spontánně zakládá místní, nestrukturalizované environmentálně orientované organizace, sdružující lidi toužící „žít jinak“, „žít po svém“ a „žít v bratrství se vším živým“. Hnutí na ochranu přírody a životního prostředí tedy vznikalo také spontánně iniciováno zdola a z mnoha sociálních vrstev (kvakeři, pacifisté, hippies) a sdružuje ty, kteří chtějí žít odlišně od předchozích generací (nekonzumně, nekonfliktně). Jedno z prvních hnutí bylo hnutí ''Don´t make a wave committee'' (Nedělejte vlny), jehož stoupenci protestovali proti jaderným pokusům na ostrově Amchitka v souostroví Aleuty. Z atmosféry volnosti a sbratření na planetě vznikl nový svátek – ''Den Země'', poprvé slavený 22. dubna 1969 v USA. Později se část hnutí transformuje v tzv. nevládní organizace (NGO = non goverment organization), které dnes významně zasahují do politických rozhodnutí všech demokratických států. Nejznámější nevládní organizací je '''Greenpeace'''. Historie této, dnes obrovské, organizace začala skromnou akcí v roce 1971 v kanadském Vancouveru. Odtud 15. září vyplula starší rybářská loď Phyllis Cormack, jejíž posádka se chtěla pokusit zabránit jaderným pokusům. Posádku lodi tvoří kapitán Cormack a jedenáct mužů z (především) komunity hippies a nelegální emigranti z USA (před narukováním do války ve Vietnamu). Tři z těchto mužů byli novináři. Bob Hunter s sebou na moře vzal knihu mýtů a legend Severoamerických indiánů Bojovníci duhy. Tato kniha obsahuje dvě stě let staré proroctví indiánky Ohnivé oči, ve kterém se mimo jiné píše: ''„..nastane čas, kdy Země bude zpustošená a vykořistěná, kdy moře zčerná, ptáci začnou padat z nebe, potoky budou otrávené a ryby v nich vymřou. V poslední chvíli, kdy už se zdá, že celá příroda zahyne, Indián znovu získá svého ducha a naučí bílého muže ctít Zemi. K ochraně přírody povstanou Indiáni spolu s bílými a budou známi jako Bojovníci duhy.“'' Členové posádky vztáhli proroctví na sebe a loď přejmenovali na Rainbow Warrior (Duhový bojovník). Jejich představu podpořila pozoruhodná znamení, která zaznamenali: duha, velryba doprovázející loď, a především indiáni z vesnice Kwakiutl na ostrově Kodiak, kteří, když tam námořníci zakotvili, uvítali posádku jako očekávané proroky a během slavnostní hostiny je při tajemném ceremoniálu indiánský šaman pomazal. Ačkoli se jejich akce na první pohled nepodařila (byli zatčeni americkými námořníky a donuceni oblast pokusů opustit, pohádali se, jadernému pokusu nezabránili), stalo se něco pozoruhodného. Po návratu do Vancouveru byli přivítáni zástupci médií a mediální ohlas této akce (nebo, jak oni sami vykládají, naplnění indiánského proroctví) donutil komisi pro jadernou energetiku USA jaderné pokusy na Aleutských ostrovech ukončit. Následně byla na ostrově Amchitka vyhlášena přírodní rezervace. Během sedmdesátých let následovaly kampaně Greenpeace proti průmyslovému lovu velryb, tuleních mláďat, ukládání průmyslových a jaderných odpadů do moře. Jednalo se vždy o přímé akce, které se snažily „bránit zlu“ a v „přímém přenosu“ informovaly veřejnost o nepravostech páchaných proti přírodě. Loď Rainbow Warrior se stala mediálním hrdinou a nepodařilo se ji zastavit ani násilím. Francouzská vláda, jak ukázalo pozdější vyšetřování, vyslala dva agenty státní tajné služby, aby loď Rainbow Warrior vyhodili v noci 10. července 1985 v přístavu Auckland na Novém Zélandu do vzduchu. Lodí, která zde v doku kotvila po akci, při níž blokovala francouzské jaderné pokusy, otřásly dva výbuchy. Loď se potopila a jeden člen posádky – fotograf Fernando Pereira, zahynul. Díky podpoře médií a veřejnosti byla Francie donucena vyplatit přes 5 miliónů dolarů odškodné. To umožnilo Greenpeace zakoupit novou loď a pokračovat v činnosti. Dokud aktivisté Greenpeace bránili velryby a tulení mláďata před lovci, byli miláčky veřejnosti a médií. Před několika lety, když začali zpochybňovat podstatu systému a poukazovat na škodlivý vliv automobilismu, veřejnost vůči nim ochladla – ztratili téměř polovinu přispěvatelů, což organizaci donutilo uzavřít některé pobočky. Po poslední velké akci – bojkotu firmy Shell, která potopila do moře starou těžní plošinu – následovala omluva Greenpeace za příliš radikální postup a nakonec smírné vyjednávání. Dnes je Greenpeace jednotnou celosvětovou organizací s pobočkami v mnoha zemích (čtyři a půl miliónu členů ve třiceti zemích) a centrálou v Amsterodamu (protijaderné akce zde řídí Čech Jan Beránek). Organizace Greenpeace je financována z dobrovolných příspěvků a nepřijímá peníze ani od průmyslových sponzorů, ani nežádá o vládní granty (Greenpeace Česká republika, 2007). Úspěch Greenpeace inspiroval vznik velkého množství regionálních hnutí za ochranu životního prostředí a také nevládních organizací (např. Friends of the Earth nebo české Hnutí Brontosaurus nebo Hnutí duha).