Vegetační stupňovitost: Porovnání verzí

Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Vegetační stupňovitost (editovat)

Verze z 5. 1. 2009, 21:47

Přidáno 3 306 bajtů ,  5. 1. 2009
bez shrnutí editace
VizuálníWikitext
(úprava odkazů, formátování)
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
Výškové rozlišení rostlinstva v horských oblastech Země v závislosti na nadmořské výšce, místním klimatu, orientaci a expozici svahů i ostatních orografických podmínkách.
Souvislý sled rozdílů vegetace se sledem rozdílů klimatu, projevujících se v celém území nebo v jeho části, jedná se o plynulý jev.
V území kde je povrch výškově členěn, je zonálnost vegetace kombinována vertikální vegetační stupňovitostí. Vegetační stupňovitost v daném území je podmíněna změnou klimatu, zejména teplot a srážek s měnící se nadmořskou výškou terénu. Se zvyšující se nadmořskou výškou stoupá intenzita slunečního záření asi o 10 % na jeden kilometr, teplota však klesá a množství srážek se zvyšuje. Tyto změny přímo působících ekologických faktorů na vegetaci způsobují, že od nížin do hor v tomtéž území se mění životní podmínky pro vegetaci, což se odráží na její skladbě.


V Evropě rozlišujeme tyto výškové vegetační stupně:
Vegetační stupně do určité míry opakují analogicky vegetační zonálnost podle zeměpisné šířky. Vertikální vegetační stupňovitost a horizontální zonálnost vegetace jsou však naprosto odlišné jevy, a nemohou být proto spolu ztotožňovány.


'''Nížinný stupeň''' (do 200 m n. m.) - původně se v něm nacházely listnaté, převážně dubové lesy. Dnes však jsou kvůli zemědělství z většiny vykáceny.
V určitém rozpětí ekologických podmínek se vyskytují jednotlivé vegetační stupně.
Na území ČR se vyskytují podle Zlatníka vegetační stupně nazvané podle zastoupení čili dominance významných stromových nebo keřových druhů, nikoliv tedy podle jejich optima výskytu ve vegetačních stupních.
1. dubový, 2.bukodubový, 3. dubobukový, 4. bukový, 5. jedlobukový, 6. smrkobukojedlový, 7. smrkový, 8. klečový, 9. alpínský, 10. subnivální, 11. nivální.


'''Stupeň pahorkatin''' (200 - 500 m n. m.) - původní vegetaci v tomto stupni dříve tvořily dubové a dubohabrové lesy. Ty jsou ale dnes převážně vykáceny a jejich místo je využíváno k zemědělství nebo jsou nahrazeny smrkovými monokulturami.
Často se výšková stupňovitost vyjadřuje podle tzv. geografických výškových stupňů, tyto stupně nejsou vegetačními stupni. Ve střední Evropě se používají nejčastěji tyto výškové geografické stupně:
1. planární (nížinný), 2. kolinní (pahorkatinný), 3. submontánní (podhorský, vrchovinný), 4. montánní (horský), 5. oreální (vysokohorský), 6. subalpínský, 7. alpínský, 8. nivální (sněžný).


'''Podhorský stupeň vrchovin''' (500 - 1000 m n. m.) - dříve v něm rostly bukové a bukojedlové lesy i ty však byly vykáceny a nahrazeny smrkovými monokulturami.
Klimaxová vegetace jednotlivých stupňů se mění v jednotlivých vegetačních zónách, v jednotlivých pohořích a dokonce i v témže pohoří. Vegetační stupňovitost je nejlépe vyvinuta v pohořích mimotropických a mimopolárních zón. V tropech je setřeno rozlišení nižších stupňů a v polárních oblastech je stupňovitost potlačena příliš drsným klimatem.
Výrazné rozhraní vegetační stupňovitosti představuje horní hranice lesa, probíhající mezi montánním a alpínským stupněm. Se stoupající nadmořskou výškou klesají hranice vegetačních stupňů (na severní polokouli ca o 79 m na jeden šířkový stupeň), výškové rozpětí vegetačního stupně ovlivňuje též oceánita a kontinentalita (v oceánickém klimatu probíhají hranice vegetačních stupňů níže). Určité formy reliéfu vyvolávají místní anomálie, popř. až zvrat vegetační stupňovitosti v důsledku teplotních inverzí.
'''Horský stupeň''' (1000 - 1300 m n. m., v Karpatech do 1500 m n. m., v Alpách do 1800 m n. m.) - přirozený vegetační kryt tvoří smrkové lesy.


'''Subalpínský stupeň''' (1300 - 1900 m n. m.) - je to stupeň, ve kterém se vyskytují kosodřeviny - nachází se zde ojedinělé borovice, modříny, břízy a vrby. Mnohdy byly původní porosty vypáleny a na jejich místě jsou dnes pastviny.
'''Vegetační stupeň dubový'''
V tomto stupni se uplatňuje hlavně dub zimní a jiné druhy dubů bez účasti buku pro nedostatek vláhy, hlavně pro letní přísušky. V panonské oblasti zaujímá dubový stupeň velké souvislé plochy, v České kotlině se vyskytuje jen maloplošně.  


'''Alpínský stupeň''' (1900 - 2200 m n. m.) - tato přírodní krajina je úplně bez stromů a větších keřů. Vegetaci tvoří jen bylinný porost.
'''Vegetační stupeň bukodubový'''
V původní dřevinné skladbě je převažující dřevinou dub zimní s příměsí buku a habru.


'''Subnivální (podsněžný) stupeň''' (2200 - 2500 m n. m.) - má ráz mrazové pouště bez vegetace, pokryté úlomky hornin a hlínou.
'''Vegetační stupeň dubobukový'''
Převažující dřevinou je buk s přimíšeným dubem zimním a habrem. V podstatě jde o bučiny s příměsí dubu zimního a habru.  


'''Nivální (sněžný) stupeň''' (nad 2500 m n. m.) - je to stupeň věčného ledu a sněhu. Nachází se nad sněžnou čarou. Krajinu tvoří jen holé štíty a horské ledovce.
'''Vegetační stupeň bukový'''
V tomto vegetačním stupni se projevují určité rozdíly v dřevinné skladbě ovlivněné půdními poměry, hlavně vlhkostí půdy. V území Karpatské soustavy je buk ve svém optimu a v přírodní skladbě tvoří buk hlavní dřevinu. V území Českého masívu jsou podmínky ekologicky nepříznivé pro buk: povrch víceméně parovinný, půdy vlhčí, s kontinentálněji laděné klima. Vedle buku se zde vyskytuje dub zimní a na vlhčích místech dub letní a jedle.  


'''Vegetační stupeň jedlobukový'''
== Zdroje ==
V tomto vegetačním stupni chybí zcela dub zimní, hlavními determinantními dřevinami jsou buk a jedle.  
*http://www.sweb.cz/biosferaevropy/vyska.htm
*NOVOTNÁ , D. (2001): Úvod do pojmosloví v ekologii krajiny. Enigma. 399 stran.


== Odkazy ==
'''Vegetační stupeň smrkobukojedlový'''
Hlavními dřevinami jsou buk, jedle a smrk. Buk však už proti jedli a smrku poněkud ustupuje. Při horní hranici tohoto vegetačního stupně dochází již k omezování výškového růstu dřevin v důsledku ekologicky zhoršeného klimatu.


=== Související stránky ===
'''Vegetační stupeň smrkový'''
*[[Krajina]]
Zcela dominuje smrk a chybějí buk a jedle, nebo se vyskytují v zakrslé formě. Smrkový stupeň je u nás nejvýše položený lesní vegetační stupeň s lesní a stromovou hranicí, na kterou v Krkonoších a ve vyšších polohách navazuje stupeň klečový.


=== Externí odkazy ===
'''Vegetační stupeň klečový'''
*[[wikipedia:cs:Lesní vegetační stupeň|Lesní vegetační stupeň na české Wikipedii]]
Zaujímá křovité porosty kleče nad horní hranicí lesa. Kleč je dominantním druhem.


[[Kategorie:Skupina A]]
'''Vegetační stupeň alpínský'''
Tvoří jej hole krátkostébelných trav a na místech kamenitějších porosty mechorostů a lišejníků.
 
'''Vegetační stupeň subnivální'''
Vyznačuje se mechovými a lišejníkovými společenstvy.
 
'''Vegetační stupeň nivální'''
U nás není vyvinut. Lze se s ním setkat v Alpách, kde jeho dolní hranice kolísá podle geografických a ekologických podmínek od asi 2 500 po 3 350 m.
Jituleta
219

editací

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/wiki/Speciální:Mobilní_rozdíl/6435“
Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu