123
editací
Ekologie a katolická církev: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
== Ekologické tendence v teologii == | == Ekologické tendence v teologii == | ||
Ekoteologie či ekologická teologie | Ekoteologie či ekologická teologie nebo dokonce teologická ekologie, jak jsou tyto nové směry nazývány, vycházejí z takového pojetí, které vyjadřuje úctu k Božímu stvoření přírody. Jak bylo řečeno, takové tendence se v teologii objevují zhruba posledních deset let. V minulosti, pokud teologie narazila na environmentální problém, uchylovala se spíše k hodnocení podílu viny křesťanů na vzniku ekologické krize, jak píše [http://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Librov%C3%A1 Hana Librová] ve svém článku [http://http://www.animalrights.webz.cz/ekoteologie.htm Ekoteologie - nový proud v křesťanském myšlení?]. Za výrazné myslitele ekologikého smýšlení v teologii považuje tato autorka např. H. Skolimowského, J. Cobba, M. Foxe, E. Drewermanna a také české myslitele [http://cs.wikipedia.org/wiki/Erazim_Koh%C3%A1k Erazima Koháka] a [http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Heller Jana Hellera]. | ||
Právě Erazim Kohák se ve své známé knize Zelená svatozář zabývá různými možnými přístupy vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Mezi jinými tu vysvětluje termín "etika boží bázně". Ten značí přístup k environmentálním otázkám z pohledu teocentrismu. Tento přístup je více než slučitelný s křesťanstvím, neboť pohlíží na svět jako na takový, kde Bůh je nejvyšší hodnotou a tím, který dává člověku svět jako dar. Člověk, který má k tomuto Bohu úctu a "bojí se ho" (ve smyslu boží bázně, víry, důvěry), chová úctu i ke všemu stvoření a považuje se pouze za jeho správce. Jiný pojem, jímž se Kohák zaobírá a který je rovněž slučitelný s etikou křesťana, je "etika vznešeného lidství". Toto pojetí se spíše vztahuje k ustanovení člověka jako vládce nad vším stvořením, tedy k prvnímu zmiňovanému příběhu o stvoření. V tomto pojetí je totiž člověk tím, kdo dostal od Boha dostatek rozumu a svobody, aby dokázal využívat přírodu ke svému prospěchu, ale také dostatek zodpovědnosti, aby toto vykonával v souladu s Božími zákony. V tomto pojetí je člověk sice nejvyšším z tvorů, ale neměl i tím nejodpovědnějším. Právě v zodpovědnosti spočívá vznešenost jeho lidství. | Právě Erazim Kohák se ve své známé knize Zelená svatozář zabývá různými možnými přístupy vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Mezi jinými tu vysvětluje termín "etika boží bázně". Ten značí přístup k environmentálním otázkám z pohledu teocentrismu. Tento přístup je více než slučitelný s křesťanstvím, neboť pohlíží na svět jako na takový, kde Bůh je nejvyšší hodnotou a tím, který dává člověku svět jako dar. Člověk, který má k tomuto Bohu úctu a "bojí se ho" (ve smyslu boží bázně, víry, důvěry), chová úctu i ke všemu stvoření a považuje se pouze za jeho správce. Jiný pojem, jímž se Kohák zaobírá a který je rovněž slučitelný s etikou křesťana, je "etika vznešeného lidství". Toto pojetí se spíše vztahuje k ustanovení člověka jako vládce nad vším stvořením, tedy k prvnímu zmiňovanému příběhu o stvoření. V tomto pojetí je totiž člověk tím, kdo dostal od Boha dostatek rozumu a svobody, aby dokázal využívat přírodu ke svému prospěchu, ale také dostatek zodpovědnosti, aby toto vykonával v souladu s Božími zákony. V tomto pojetí je člověk sice nejvyšším z tvorů, ale neměl i tím nejodpovědnějším. Právě v zodpovědnosti spočívá vznešenost jeho lidství. | ||