2 625
editací
Bez shrnutí editace |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
==Příčina== | ==Příčina== | ||
[[wikipedia:cs:Kadmium|Kadmium]] se dostávalo v oblasti prefektury Toyama do řeky Jintsu z dolu Kamioka, kde se těžily sulfidické rudy, ze kterých se získával [[wikipedia:cs:Zinek|zinek]], [[wikipedia:cs:Olovo|olovo]] a kadmium. Ložiska byla objevena před 1200 lety, jejich intenzivní těžba však začala po roce 1890, když společnost Mitsu Mining and Smelting Co. Ltd otevřela důl Kamioka [2]. | [[wikipedia:cs:Kadmium|Kadmium]] se dostávalo v oblasti prefektury Toyama do řeky Jintsu z dolu Kamioka, kde se těžily sulfidické rudy, ze kterých se získával [[wikipedia:cs:Zinek|zinek]], [[wikipedia:cs:Olovo|olovo]] a kadmium. Ložiska byla objevena před 1200 lety, jejich intenzivní těžba však začala po roce 1890, když společnost Mitsu Mining and Smelting Co. Ltd otevřela důl Kamioka [2]. | ||
Kontaminovanou říční vodou byla zavlažována rýžová pole 40 km po proudu řeky. Kadmium se v redukčním prostředí rýžových polí sráželo v podobě sulfidu a stávalo se tak nemobilním. Když však byla rýžoviště vysušována, aby mohla být sklízena s použitím mechanizace, změnily se oxidační podmínky. Kadmium se ze sulfidu uvolnilo do roztoku a mohlo tak vstoupit do potravního řetězce [2]. | Kontaminovanou říční vodou byla zavlažována rýžová pole 40 km po proudu řeky. Kadmium se v redukčním prostředí rýžových polí sráželo v podobě sulfidu a stávalo se tak nemobilním. Když však byla rýžoviště vysušována, aby mohla být sklízena s použitím mechanizace, změnily se oxidační podmínky. Kadmium se ze sulfidu uvolnilo do roztoku a mohlo tak vstoupit do potravního řetězce [2]. | ||
==Následky== | ==Následky== | ||
Postižení obyvatelé oblasti přijímali denně v potravě asi 300 až 400 μg kadmia, což je asi dvacetinásobek přirozeného příjmu kadmia [2]. | Postižení obyvatelé oblasti přijímali denně v potravě asi 300 až 400 μg kadmia, což je asi dvacetinásobek přirozeného příjmu kadmia [2]. | ||
Nemoc se začala projevovat v roce 1912, ale její výzkum začal až v 50. letech 20. století. Teprve v květnu 1968 japonské Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče oficiálně oznámilo, že itai-itai je nemoc způsobená chronickou otravou kadmiem [3]. | Nemoc se začala projevovat v roce 1912, ale její výzkum začal až v 50. letech 20. století. Teprve v květnu 1968 japonské Ministerstvo zdravotnictví a sociální péče oficiálně oznámilo, že itai-itai je nemoc způsobená chronickou otravou kadmiem [3]. | ||
Jedním z hlavních průvodních jevů otrav kadmiem je měknutí kostí. Často postižené bolí páteř a dlouhé kosti, především v nohou. Kvůli změnám v kostech způsobeným kadmiem se objevuje u postižených kolébavá chůze. Časem se kosti stávají náchylnějšími ke zlomeninám. Další průvodní jevy zahrnují kašel, anémii a selhání ledvin, které vede až ke smrti [4]. | Jedním z hlavních průvodních jevů otrav kadmiem je měknutí kostí. Často postižené bolí páteř a dlouhé kosti, především v nohou. Kvůli změnám v kostech způsobeným kadmiem se objevuje u postižených kolébavá chůze. Časem se kosti stávají náchylnějšími ke zlomeninám. Další průvodní jevy zahrnují kašel, anémii a selhání ledvin, které vede až ke smrti [4]. | ||
Postiženy byly častěji ženy než muži. Bylo to dáno tím, že ženy se při práci na poli chránily před slunečním žárem širokým kloboukem a navíc rouškou zakrývající většinu tváře. V těle měly ženy díky těmto opatřením nedostatek vitamínu D, který by je chránil před nemocí [1]. | Postiženy byly častěji ženy než muži. Bylo to dáno tím, že ženy se při práci na poli chránily před slunečním žárem širokým kloboukem a navíc rouškou zakrývající většinu tváře. V těle měly ženy díky těmto opatřením nedostatek vitamínu D, který by je chránil před nemocí [1]. | ||
Řádek 25: | Řádek 28: | ||
[[Kategorie:Antropogenní rizika]] | [[Kategorie:Antropogenní rizika]] | ||
[[Kategorie:Skupina B]] |
editací