53
editací
Ekotoxicita: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace |
|||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
===Legislativa=== | ===Legislativa=== | ||
V legislativě České republiky je ekotoxicita pod kódem H14 zahrnuta mezi nebezpečné vlastnosti odpadů ve vyhlášce MŽP č. 376/2001 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů <ref>376/2001 Sb. - Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů</ref>. V této vyhlášce se ekotoxicita definuje jako vlastnost, kterou mají odpady, které představují nebo mohou představovat akutní nebo pozdní nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí. Jako nebezpečný se dle vyhlášky hodnotí odpad, jehož vodný výluh vykazuje ve zkouškách akutní toxicity alespoň pro jeden z testovacích organismů při určené době působení testovaného odpadu hodnoty LC50 (EC50,IC50) menší než 10 ml.l-1. Jako testovací organismy se pro hodnocení ekotoxicity dle zákona použijí metody na rybách Poecilia reticulata nebo Brachydanio rerio (doba působení 96 hod.) <ref>ČSN EN ISO 7346-2 Jakost vod - Stanovení akutní letální toxicity pro sladkovodní ryby [Brachydanio rerio Hamilton-Buchanan (Teleostei, Cyprinidae)] - část 2: Obnovovací metoda</ref> | V legislativě České republiky je ekotoxicita pod kódem H14 zahrnuta mezi nebezpečné vlastnosti odpadů ve vyhlášce MŽP č. 376/2001 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů <ref>376/2001 Sb. - Vyhláška Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů</ref>. V této vyhlášce se ekotoxicita definuje jako vlastnost, kterou mají odpady, které představují nebo mohou představovat akutní nebo pozdní nebezpečí pro jednu nebo více složek životního prostředí. Jako nebezpečný se dle vyhlášky hodnotí odpad, jehož vodný výluh vykazuje ve zkouškách akutní toxicity alespoň pro jeden z testovacích organismů při určené době působení testovaného odpadu hodnoty LC50 (EC50,IC50) menší než 10 ml.l-1. Jako testovací organismy se pro hodnocení ekotoxicity dle zákona použijí metody na rybách Poecilia reticulata nebo Brachydanio rerio (doba působení 96 hod.) <ref>ČSN EN ISO 7346-2 Jakost vod - Stanovení akutní letální toxicity pro sladkovodní ryby [Brachydanio rerio Hamilton-Buchanan (Teleostei, Cyprinidae)] - část 2: Obnovovací metoda</ref>, perloočkách Daphnia magna (doba působení 48 hod.) <ref>ČSN EN ISO 6341 Jakost vod - Zkouška inhibice pohyblivosti Daphnia magna Straus (Cladocera, Crustacea) - Zkouška akutní toxicit</ref>, řasách Raphidocelis subcapitata (Selenastrum capricornutum) nebo Scenedesmus subspicatus (doba působení 72 hod.) <ref>ČSN EN 28692 Jakost vod - Zkouška inhibice růstu sladkovodních řas Scenedesmus subspicatus a Selenastrum capricornutum (ISO 8692; 1989) </ref> a vyšších rostlinách Sinapis alba (doba působení 72 hod.).<ref>MŽP (2007): Metodický pokyn ke stanovení ekotoxicity odpadů, věstník MŽP 4/2007 [Citováno 2008-11-24]. Dostupné z www: <http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPJMFL9Y99C</ref> | ||
Ve vyhlášce jsou v příloze 3 také definovány pojmy: | Ve vyhlášce jsou v příloze 3 také definovány pojmy: | ||
LC 50 - koncentrace, která způsobí úhyn 50 % testovacích ryb ve zvoleném časovém úseku. | [[LC 50]] - koncentrace, která způsobí úhyn 50 % testovacích ryb ve zvoleném časovém úseku. | ||
EC 50 - koncentrace, která způsobí úhyn nebo imobilizaci 50 % testovacích organismů (Daphnia magna). | [[EC 50]] - koncentrace, která způsobí úhyn nebo imobilizaci 50 % testovacích organismů (Daphnia magna). | ||
IC 50 - koncentrace, která způsobí 50-procentní inhibici růstu nebo růstové rychlosti řasové kultury nebo 50-procentní inhibici růstu kořene Sinapis alba ve srovnání s kontrolou ve zvoleném časovém úseku. | [[IC 50]] - koncentrace, která způsobí 50-procentní inhibici růstu nebo růstové rychlosti řasové kultury nebo 50-procentní inhibici růstu kořene Sinapis alba ve srovnání s kontrolou ve zvoleném časovém úseku. | ||
Ekotoxicita se v naší legislativě vyskytuje ještě ve vyhlášce č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, kde jsou stanovena kritéria na obsah škodlivin v odpadech využívaných na povrchu terénu a jsou zde uvedeny v příloze č. 10 i požadavky na výsledky v testech ekotoxicity <ref>294/2005 Sb. – Vyhláška Ministrstva životního prostředí o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu</ref>. | Ekotoxicita se v naší legislativě vyskytuje ještě ve vyhlášce č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu, kde jsou stanovena kritéria na obsah škodlivin v odpadech využívaných na povrchu terénu a jsou zde uvedeny v příloze č. 10 i požadavky na výsledky v testech ekotoxicity <ref>294/2005 Sb. – Vyhláška Ministrstva životního prostředí o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu</ref>. | ||
===Ekotoxikologické testy=== | ===[[Ekotoxikologické testy]]=== | ||
Jak již bylo řečeno v předchozím odstavci, ekotoxicita se dá zjišťovat tzv. ekotoxikologickými testy, kdy je testovaný organismus vystaven různým koncentracím testovaných látek, odpadů, půd atd. Reakce organismu na stres (smrt, inhibice fyziologických pochodů, pohybu, růstu atd.) je porovnávána s kontrolou, která testovanou látku neobsahuje. | Jak již bylo řečeno v předchozím odstavci, ekotoxicita se dá zjišťovat tzv. ekotoxikologickými testy, kdy je testovaný organismus vystaven různým koncentracím testovaných látek, odpadů, půd atd. Reakce organismu na stres (smrt, inhibice fyziologických pochodů, pohybu, růstu atd.) je porovnávána s kontrolou, která testovanou látku neobsahuje. | ||
V poslední době se zjišťuje, že testy ekotoxicity, které se zakládají na testování vodných výluhů (jak je tomu právě v naší legislativě), nejsou dostačující z důvodu nízké vypovídací hodnoty o daném vzorku. Základním nedostatkem legislativně zavedených testů pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H-14 je to, že pokud nebezpečná látka, kterou má test ekotoxicity odhalit a hodnotit, je ve vodě nerozpustná nebo rozpustná jen minimálně, pak ji testy s vodnými výluhy nemohou postihnout vůbec nebo jen ve velmi omezené míře. Ve většině vyspělých států je tento nedostatek již řešen zavedením nových metodik pro hodnocení ekotoxicity odpadů, především kontaktních testů, jejichž výsledky mají podstatně vyšší vypovídací schopnost pro pevnou matrici než hodnocení podle kvality vodného výluhu. Kontaktní testy jsou založeny na testování organismů přímo na pevné matrici. Norma ČSN EN 14735 <ref>ČSN EN 14735, Charakterizace odpadů – Příprava vzorků odpadu pro testy ekotoxicity (česká verze evropské normy EN 14735:2005 včetně opravy EN 14735:2005/AC:2006-06)</ref> „Charakterizace odpadu – příprava vzorků odpadů pro testy ekotoxicity“, která obsahuje definice, provedení a technické vybavení pro odběr vzorků odpadů, jejich transport, skladování, homogenizaci a extrakci a také seznam testů ekotoxicity kontaktních i s vodním výluhem. Kontaktní testy ekotoxicity se dle této normy dají provádět např. na chvostoskocích, roupicích, na vyšších rostlinách, nitrifikačních bakteriích atd. <ref>Matějů, V., Vosáhlová, S. , Kyclt, R. (2005): Stanovení ekotoxicity, Odpadové fórum 4/2005</ref> | V poslední době se zjišťuje, že testy ekotoxicity, které se zakládají na testování vodných výluhů (jak je tomu právě v naší legislativě), nejsou dostačující z důvodu nízké vypovídací hodnoty o daném vzorku. Základním nedostatkem legislativně zavedených testů pro hodnocení nebezpečné vlastnosti H-14 je to, že pokud nebezpečná látka, kterou má test ekotoxicity odhalit a hodnotit, je ve vodě nerozpustná nebo rozpustná jen minimálně, pak ji testy s vodnými výluhy nemohou postihnout vůbec nebo jen ve velmi omezené míře. Ve většině vyspělých států je tento nedostatek již řešen zavedením nových metodik pro hodnocení ekotoxicity odpadů, především kontaktních testů, jejichž výsledky mají podstatně vyšší vypovídací schopnost pro pevnou matrici než hodnocení podle kvality vodného výluhu. [[Kontaktní testy]] jsou založeny na testování organismů přímo na pevné matrici. Norma ČSN EN 14735 <ref>ČSN EN 14735, Charakterizace odpadů – Příprava vzorků odpadu pro testy ekotoxicity (česká verze evropské normy EN 14735:2005 včetně opravy EN 14735:2005/AC:2006-06)</ref> „Charakterizace odpadu – příprava vzorků odpadů pro testy ekotoxicity“, která obsahuje definice, provedení a technické vybavení pro odběr vzorků odpadů, jejich transport, skladování, homogenizaci a extrakci a také seznam testů ekotoxicity kontaktních i s vodním výluhem. Kontaktní testy ekotoxicity se dle této normy dají provádět např. na chvostoskocích, roupicích, na vyšších rostlinách, nitrifikačních bakteriích atd. <ref>Matějů, V., Vosáhlová, S. , Kyclt, R. (2005): Stanovení ekotoxicity, Odpadové fórum 4/2005</ref> | ||
== Témata == | == Témata == | ||
| Řádek 46: | Řádek 46: | ||
[http://www.mzp.cz/AIS/web.nsf/pages/odpady_obaly Ministerstvo životního prostředí - legislativa pro odpady a obaly] | [http://www.mzp.cz/AIS/web.nsf/pages/odpady_obaly Ministerstvo životního prostředí - legislativa pro odpady a obaly] | ||
[http://en.wikipedia.org/wiki/Ecotoxicology Anglická Wikipedie - Ekotoxicita] | |||
[http://en.wikipedia.org/wiki/Ecotoxicology Anglická Wikipedie - Ekotoxikologie] | |||
=== Literatura === | === Literatura === | ||
Kočí, V. : Laboratorní ekotoxikologie 1.díl. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. [ | Kočí, V. : Laboratorní ekotoxikologie 1.díl. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. [Citováno 2008-11-25] Dostupné z www: <http://www.vscht.cz/uchop/udalosti/skripta/labekotoxik/Laboratorni_ekotoxikologie_1dil.pdf> a | ||
Kočí, V. : Laboratorní ekotoxikologie 2.díl. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. [ | Kočí, V. : Laboratorní ekotoxikologie 2.díl. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. [Citováno 2008-11-25] Dostupné z www: <http://www.vscht.cz/uchop/udalosti/skripta/labekotoxik/Laboratorni_ekotoxikologie_2dil.pdf> a | ||
[[Kategorie:Skupina F]] | [[Kategorie:Skupina F]] | ||