Půda a rizika jejího poškozování: Porovnání verzí

Půda je nesmírně plná života. Obsahuje početně veliké množství nejrůznějších druhů půdních organismů. Přibližně dvě třetiny živočišných druhů žije pod zemí. Jedna hrst půdy dokonce obsahuje více živočišných organismů, než žije na světě lidí.<ref name=":0">{{Citace monografie

V přírodním (např. lučním nebo lesním) ekosystému existuje a koluje organická hmota, která se na konci svého životního cyklu stane mrtvou biomasou (zbytky rostlin, opad, hrabanka, odumřelé kořeny apod.) a následuje proces jejího rozkladu zpět na prvočinitele. Mrtvou organickou hmotu rozkládají půdní organismy (zejména bakterie a houby), čímž samy získávají živiny, které potřebují. Ze zbytků organických látek, které nejsou rozloženy, vytvářejí humus a ten posléze distribuují dále do půdy, kde funguje jako zdroj živin a vody pro rostliny.

Houby a bakterie však nefungují samy. Ve zdravé půdě se nachází množství různorodých půdních živočichů, mikrofauny, mezofauny a makrofauny. Ti mají regulační funkci, neboť se krmí bakteriemi a houbami, čímž je regulují a zamezují jejich exponenciálnímu růstu. Rozklad mrtvé organické hmoty se tak rozprostírá do delšího časového horizontu, což je mimořádně důležité pro stabilitu celého půdního ekosystému. Kdyby rozkladači fungovali rychleji, organická hmota v půdě by se rozložila příliš rychle a při jejím následném nedostatku by půdní ekosystém začal být nestabilní. Činnosti všech těchto organismů se tak navzájem doplňují a vzniká tím kvalitní a stabilní půdní struktura a ekosystém.  

Půdní struktura se skládá z jednotlivých půdních částic, jako je písek, prach a jíl, který má vrstevnatou strukturu. V jednotlivých vrstvách jílového materiálu jsou vazebná místa, na která se chemickou vazbou mohou do půdní struktury navázat určité živiny (např. vápník). Pokud však v půdní struktuře chybí dostatek organické hmoty, pak zde vzniká jen omezený počet vazebných míst, kde se živiny mohou navázat a v půdě se udržet. Pokud by v takovém případě začalo hodně pršet, rozpuštěné minerální živiny by se z půdy společně s vodou začaly rychleji vyplavovat a postupně se z půdy ztrácet. V takovém případě mnohem více vody protéká do hlubších vrstev půdy a zejména ve svažitých terénech přispívá k zvyšování povrchového odtoku (vodní eroze). To také patří mezi důvody, proč dochází k přívalovým povodním.

Humus tak pomáhá vytvářet správnou, stabilní a porézní půdní strukturu, která mnohem lépe a mnohem více v půdě drží živiny, které potom mají rostliny k dispozici.<ref name=":0" /> Zároveň je také obrovským zdrojem či úložištěm uhlíku, jelikož rostliny, z jejichž zbytků je humus tvořen, v průběhu svého životního cyklu ze vzduchu pohlcují oxid uhličitý. ,,V organické půdní hmotě se na celém světě uchovává 1,5 bilionu tun uhlíku: asi trojnásobek uhlíku uloženého v biomase na zemském povrchu, včetně stromů, keřů a trávy.“<ref name=":0" />

Horší kvalita půdy má vliv i na okolní biodiverzitu. Běžně jsou za základ ekologické pyramidy  považovány rostliny jako primární producenti (horní části pyramidy dále tvoří býložravci, masožravci, všežravci atd.). Nicméně ve skutečnosti základnu pro ekologickou pyramidu tvoří půda, neboť půda rostlinám dodává potřebné živiny, látky a prostředí pro život. Ve chvíli, kdy objem některé látky, která se zpracovává v půdě, dramaticky klesne, zmenší se potravní základna, což má dalekosáhlé důsledky pro celou ekologickou pyramidu, tj. celý ekosystém. Může dojít k vymizení vzácných druhů a k snížení běžně hojně početných organismů. Ubývá i běžných, tolerantních druhů, jako je hmyz, ptáci apod.

V přirozené struktuře půdy jsou živiny recyklovány v procesu rozkladu a velká část materiálu dále koluje systémem, který není nijak závislý na lidech. Nicméně množství vyprodukované biomasy při pěstování a v zemědělství v tomto přirozeném systému nemusí být tak vysoké, jak je žádoucí. Proto se v dnešní době proces zemědělství intenzifikuje (např. agrotechnicky, přidáním hnojiv, pesticidů apod.), čímž je možné vypěstovat větší objem biomasy. Při intenzivním pěstování se produkce nadzemní biomasy rapidně zvyšuje a rostliny zpracují více živin (organické hmoty v půdě). Naopak produkce podzemní biomasy klesá a na polích zůstává přibližně 5–10 % organické hmoty.<ref>{{Citace monografie