Dopady bivakování na životní prostředí: Porovnání verzí

V případě nouzového přespání v [[přírodě]], bychom měli vědět, jak naše přítomnost může či nemusí přírodní místo ovlivnit. I pro krátkodobý pobyt v přírodě platí, že po nás nezůstávají žádné stopy (Neuman a kol., 2000; Bergerová, 2005). „…před odchodem zkontrolovat tábořiště. Je důležité je uklidit tak, aby vypadalo, že jste je nikdy nenavštívili.“ (McManners, 1997, str. 64). Otázkou však zůstává, zda to tak opravdu bývá. Mnohdy se v přírodě setkáváme s místy, která jsou poznamenána zbytky odpadků či ohništěm apod., které zde zanechali lidé při nouzovém přespání nebo bivakování. Tyto problémy s sebou přináší mnohdy narušení dotyčného prostředí a celkově narušují stav celého životního prostředí.

===Odpadky===

U nás například vzniklo na podkladě problematiky odpadků v lese hnutí DUHA (Olomouc), které se angažuje ve vyklízení odpadků z lesa po různých turistických akcích, ale právě i po kempingových akcích apod. (Kutal, 2003).

===Hluk===

Goodwin a Shriver (2010) popisují ve své studii, že nepřirozené zvuky a hlučnost mohou řídit v přírodním prostředí složení a aktivitu zvěře daného území. Zejména ptactvo využívá nízkofrekvenčních zvuků, pomocí kterých se dorozumívá a komunikuje. V případě narušování jinými (nepřirozenými) zvuky může být i negativně ovlivněno prostředí zvířat žijících na daném území.

===Oheň===

Dnes jsou známy i naváděcí systémy, které dokáží monitorovat vzniklý požár a tím pomoci při hašení lesních požárů, které se šíří mnohdy nekontrolovatelně a velmi rychle. Jedním z těchto systémů je síť WSN (Wireless sensor network), která plošně monitoruje mobilitu lesních požárů už při jejich vzniku (Ballari, Wachowicz, Bregt, Callejo, 2012).

[[Bivakování]] je v přírodě povoleno, avšak jsou místa, kde je nocování zakázáno (AOPKČR, 2011). Příkladem jsou přírodní rezervace a ptačí oblasti, kde je vyplašením ohrožena divoká zvěř. Mnohdy je nerozeznatelná hranice mezi tím, zda člověk v přírodě táboří, bivakuje, nebo přežívá noc. Na tomto základě se tedy stanovují různá pravidla pro určité oblasti, kdy je například bivakování povoleno, ale rozdělávání a manipulace s ohněm přísně zakázána.

Pokud pouze (jednou) přespíme – bivakujeme v určitém přírodním prostředí bez použití jakéhokoliv přístřešku, celty, pak tato aktivita má dopad na přírodní prostředí minimální. Větší dopad na přírodní prostředí má tramping nebo táboření, kdy naopak dochází k delšímu pobytu na jednom místě, k rozdělání ohně apod. (Holubová, 2018). Tramping a táboření jsou však považovány za zcela jiné aktivity oproti bivakování. Proto bychom měli rozeznávat hranici mezi tím, kdy pouze bivakujeme, nebo kdy už přicházíme do stavu aktivity táboření nebo trampingu.

 

 

=== Reference ===