Občanské povinnosti a odpovědnost: Porovnání verzí

Povinnosti při ochraně životního prostředí jsou "rubem" našich práv. Jsou zakotveny v Listině základních práv a svobod (č. 2/93 Sb.), čl.35  odst. 3, kde se praví: Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem.

V praxi to znamená, že každý občan při své činnosti (podle § 17 - 19 [http://www.env.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/5b17dd457274213ec12572f3002827de?OpenDocument zákona 17/1992 Sb. o životním prostředí], ve znění zákona č. 123/1998 Sb.) musí :

*předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí

*zajistit hodnocení vlivů na životní prostředí, jestliže využíváme území, přírodní zdroje nebo projektujeme stavby

Abychom se poškozování životního prostředí vyhnuli, je nutné znát zvláštní předpisy, které stanovují přípustnou míru znečištění či jiného poškození. Měli bychom také vědět, kdy naše činnost ještě nepovede k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability (únosné zatížení území), a kdy už budou oslabeny přirozené funkce ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku této činnosti - [[ekologická újma]].

Když už ekologickou újmu způsobíme, jsme povinni obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo nahradit škodu jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, jsme povinni náhradu poskytnout v penězích

Jestliže své povinnosti porušíme závažným způsobem a vykonáme tak čin nebezpečný pro společnost, můžeme být potrestáni podle trestního zákona (140/61 Sb.) Mezi vážná porušení zákona se počítá:

*úmyslné znečištění nebo poškození životního prostředí;

*úmyslné zvýšení poškození životního prostředí, ztížení jeho odvrácení nebo zmírnění;

*způsobení poškození životního prostředí, ztížení jeho odvrácení nebo zmírnění, a to z nedbalosti

Při jakékoli činnosti výrobní (ekonomické) povahy, a to jakožto:

*jednotlivec, individuální bytost (v rámci provozu domácnosti atd.);

Pouhé plnění předpisů by vedlo ke konzervaci (nezvyšování) stávajících škod; pro zlepšování stavu prostředí je ale nutná aktivní účast veřejnosti. Tento „participativní“ přístup znamená v první řadě zapojení občanů do rozhodování, jak vymezuje [[Aarhuská úmluva]]. Znamená odpovědný přístup každého jednotlivce, projevený například volbou životního stylu. Konečně znamená také všestrannou podporu společensky odpovědného chování, které je nejen "vhodné" z morálního hlediska, ale stále více také "výhodné".

Například některým podnikům nestačí běžná pasivní role znečišťovatele, který pouze někdy lépe, někdy hůře stíhá plnit požadavky státu. Přijímají pak dobrovolné závazky v ochraně životního prostředí a praktikují [[Ekologicky orientované systémy řízení|ekologicky orientované systémy řízení]], které je vedou k dodržování systémových pravidel preventivní povahy. Takové podnikání je nuceno pečlivě zmapovat a tvůrčím způsobem řídit i své "neprodukční" oblasti, což podporuje jeho další rozvíjení a poskytuje potom také lepší vyhlídky v konkurenci. Vlastní systémová řešení lépe odrážejí ekonomické souvislosti a znamenají tak "strategii dvojího zisku".

*Hnutí Duha: Sedmá generace. Společensko-ekologický časopis. In: http://www.sedmagenerace.cz/ (Životní styl v čísle 12/2003, dříve na: http://www.sedmagenerace.cz/12_03/12.html)

*Open Society Fund Praha (2003-2005): [http://www.ekospotrebitel.cz/ Ekospotřebitel]

*Zelená domácnost, rady, jak se chovat šetrně k životnímu prostředí v každodenním životě. In: http://ekolist.cz/Zeldom.stm

[[Kategorie:Občanská společnost]]