Společná znalost: Porovnání verzí

Určitá společná znalost, tvořená z konkrétních všeobecně uznávaných axiómů, je tedy pro normální život nezbytná. Tato znalost je pak něčím, o čem se předpokládá, že se na tom všichni zúčastnění shodnou. Je to společný jazyk dané skupiny (na pozdrav: ,,Dobrý den" každý Čech ví, že se dá odpovědět také slovy dobrý den). Společná znalost se ale mění a vyvíjí. A již určitá nejasnost v její definici ilustruje závažnější otázku, která spočívá v tom, co můžeme v současném informačním chaosu a rozpadu znalostních kánonů v různých odvětvích považovat za společnou znalost dané skupiny a co ne.

Digitální období přináší další možnosti pro růst individualizace. Jedinec již nemusí koukat na seriály v televizi či číst stejné noviny jako všichni, ale může si vybírat z množství YouTube kanálů či internetových blogů. Roste tak diverzita a každý, kdo surfuje na internetu konzumuje trochu něco jiného, protože je trochu jiný. To ale vede také k tomu, že naši kamarádi neviděli stejná videa či nečetli články. Může se proto vytrácet společné téma k hovoru, (pokud každý chce mluvit o tom svém a druhého to nezajímá, protože o tom nic neví a chce mluvit zase o tom svém). I to může být důvodem proč je pocit osamocení v současnosti nejvyšší u mladé generace (která již vyrostla v digitálním světě): ,,,index samoty' měl za celé Spojené státy hodnotu 44, generace Z (věk 18 až 22 let) dosáhla hodnoty 48,3 (...)."<ref>https://roklen24.cz/a/SUvvp/samota-epidemie-mladych-generaci-ktera-leze-na-mozek</ref> V kontextu problematiky společné znalosti je také zajímavé, že jen 66% mladých Američanů (věk 18-24 let) pevně věří, že Země je kulatá.<ref>https://today.yougov.com/topics/philosophy/articles-reports/2018/04/02/most-flat-earthers-consider-themselves-religious</ref>  

* Ve vzdělávání. Učitel neví, co jeho žáci ví a co ne, ve třídách může růst diverzita a internet může posílit [https://cs.wikipedia.org/wiki/Matou%C5%A1%C5%AFv_efekt Matoušův efekt,] tedy, že nejnadanější žáci vědí díky samostudiu mnohem více a ve třídě se nudí, zatímco ti, co neumí využívat nové informační technologie mohou ztrácet přehled o současném světě. Předvídání toho, co ostatní ví je značný problém.<ref>https://link.springer.com/article/10.3758/s13421-018-0842-4</ref><ref>https://www.researchgate.net/publication/280906162_How_we_know_-_And_sometimes_misjudge_-_What_others_know_Imputing_one's_own_knowledge_to_others</ref> Společná znalost se u studentů mění napříč generacemi.<ref>https://link.springer.com/article/10.3758%2Fs13428-012-0307-9</ref> Staří učitelé proto mohou mít pocit, že noví žáci vědí méně. Ti ale nemusí mít méně znalostí, pouze mají jiné. Problematika společné znalosti konkrétních skupin, např. studentů je proto zajímavým námětem na výzkum.<ref>https://link.springer.com/article/10.3758%2Fs13428-012-0307-9</ref><ref>https://eurozpravy.cz/domaci/politika/216694-studenti-nevi-co-je-vitezny-unor-jejich-odpovedi-vas-zaskoci/</ref>  

* V politice. Politik neví o jaké témata mají jeho voliči zájem, co je jejich problém a jakým jazykem k nim mluvit. Každý mluví ke svému okruhu, přičemž nemusí vůbec tušit jaké problémy trápí jiné. Prohlubuje se názorová propast mezi centrem a periferiemi. Vzhledem k množství informací mohou začít voliči ztrácet přehled i zájem o politiku. O politice je tak těžké i mluvit, protože společná znalost např. jmen ministrů, důležitých jednání atd. se vytrácí.