Pobřežní kulturní centrum Engøyholmen: Porovnání verzí

Kulturní pobřežní centrum Engøyholmen (EKS) funguje jako sociální centrum, jehož cílem je působit na různé sociální skupiny a využívat při tom práci na renovaci a stavbě tradičních lodí, při zachování tradičních postupů. Rozvíjí své aktivity téměř plně v rámci vzdělávacího systému, a to formou '''sociální pedagogiky'''. Kulturní artefakty a prostředí (lodě, domy, nástroje), a tradiční postupy, které jsou zde praktikovány, slouží pro práci s problémovými dětmi ve věku 13–16 let (5-7 třída). Jde o děti, které mají potíž vydržet ve škole, o výuku se příliš nezajímají, avšak manuální práce a pobyt v přírodě je baví. S takovými dětmi je uzavřena dohoda, že vydrží 4 dny v týdnu ve škole, když budou moci 1 den z tohoto týdne pracovat a být v Kulturním centru.  

V Centru se pak sejde 4–5 dětí každý den, po dobu jednoho pololetí, nebo celého školního roku. Čeká je pravidelný režim, vážná, skutečná manuální práce, jejíž výsledky se opravdu využívají pro opravu lodí, ve volném čase mají děti navíc možnost projížděk na lodích, připravují pokrmy z mořských ryb, poznávají místní prostředí… Nezanedbatelný je sociální aspekt jejich činnosti: kromě přátelství s podobně starými dětmi se jim plně věnují místní zaměstnanci – a to jak řemeslníci, tak i sociální a pedagogičtí pracovníci (dohled nad 4–5 dětmi mají 2–3 zaměstnanci, podle toho, jak je práce s nimi „obtížná“). V centru jsou 3 sociální pracovníci, zaměstnaní městem (vzdělávací odbor města), kteří pracují s dětmi každý den.

Kromě školních dětí sem dochází také problémoví mladí lidé ve věku 22-45 let, kteří se potýkají s drogami, kriminalitou, jsou na sociální podpoře pro nezaměstnané atd. Cílem jejich „socializace“ je, aby si osvojili základní pracovní návyky prostřednictvím sociálního výcviku. I oni jsou vedeni k manuální práci; ve volných chvílích jsou venku, učí se řídit lodě, jedí mořské produkty, a celkově využívají místního prostředí k pěstování vlastní identity.

Pro provoz Kulturního centra bylo nezbytné zachránit budovu doku, tvořeného dvěma spojenými budovami na malém ostrově. Dok byl původně sušárnou ryb (herynků). Budova byla postavena roku 1835 tradičními metodami, ale ve spěchu, jen proto, aby sloužila svému účelu, a k její stavbě tak bylo využito dřevo, které zrovna bylo po ruce (například kýly, stěžně z lodí). Spěchu bylo v té době zapotřebí, protože došlo k velkému nárůstu lovu ryb, které musely být rychle zpracovány. Nepředpokládalo se, že budova vydrží dlouho; jakmile byli herynci vyloveni, boom skončil. Poté byly v budově ještě zpracovávány ančovičky a po nich baleni humři. Už v letech 1960–70 budovy přestaly být využívány, byly ponechány svému osudu, a postupně se rozpadaly. Nevládní organizace převzala budovy v r. 1989, v roce 1990 byla založena nadace, došlo k první rekonstrukci obou domů, a v roce 1992 začal první školní projekt.

Halvor Fottland zde byl od samého začátku, ne po celou dobu, ale je jedním ze zakladatelů. Byl členem Společnosti pro ochranu norských starých památek, a Pobřežní federace (Coastal Federation), která má skupiny po celé zemi, a taky ve Stavangeru. Je to organizace mladých lidí založená pro ochranu historických plavidel v pobřežním prostředí. Majitel budov požádal město, aby povolila zboření budovy, chtěl zde postavit moderní apartmány (12 apartmánů na ostrově). Organizace starající se o historické budovy (Antiquat) ale nedovolila budovy zlikvidovat, protože to je kulturní dědictví. Řekla tehdy majiteli: pokud nám je ale prodáte, tak o tom můžeme diskutovat. Městská správa tyto dvě strany dala dohromady, potkali se v její kanceláři, založili nadaci, jejímž úkolem bylo získat budovy a použít je pro ochranu kulturního dědictví a jako prostředek sociální práce. Majitel je pak této nadaci prodal za 1 norskou korunu, a na základě toho mu bylo dovoleno postavit apartmány v budově vedle. Pak se ale změnila finanční situace a hlavně klesl zájem o stavbu nákladných bytů. Majitel následkem toho prodal celý ostrov obci.

Výsledkem je organizace zajišťující renovaci místních lodí, které jsou určeny pro mořské muzeum, nebo jsou používány v projektech se školními dětmi (nejsou na prodej, protože na to nestačí výrobní kapacita). Staví se zde nové lodě podle vzoru starých, typické pro region; stavba se provádí ve spolupráci s Mořským muzeem. Centrum organizuje projekty pro školní děti; účastní se jich 11 tříd každé jaro, a 11 tříd každý podzim. Každé toto období trvá vždy 5 týdnů, 3 dny v týdnu mají školní třídu 20-30 dětí, ve věku 5.–6. třídy: děti zde mají možnost projížďky na 1–2 lodích, na nich se také dozví mnohé o lodích, o místním přístavu, o historii Stavangeru: křesťanství, věk Vikingů, lovu a zpracování herynků (sušení, solení, …). Děti mohou používat lodě sami: veslují, nebo řídí motorové lodě, vždy 15 dětí na jedné lodi. V další budově (warehouse) na ostrově je základna pro zbytek dne: tam dělají různé aktivity – jedí mořská jídla atd.; dohromady to vydá na školní den. Motorové čluny půjčují univerzitám pro jejich „outdoorové“ kurzy. Univerzity si najímají 10 lodí na týden každé jaro – takže musí mít 10 lodí na pronájem.''' '''

Stránka byla připravena na základě rozhovoru Jiřího Dlouhého a Jany Dlouhé a Rhysa Evanse s majitelem firmy dne 20. dubna 2017