Stavební firma - Miloslav Poleno: Porovnání verzí

Pan '''Miloslav Poleno''' se věnuje veškerým drobným stavebním a montážním pracím včetně podkladů, pokládání dlažeb a rekonstrukcí. Své podnikání má založeno na osobním a vřelém vztahu k zákazníkům. Dále si zakládá na kvalitě a vždy perfektně odvedené práci.  

Pan Poleno začal podnikat hned po revoluci a na toto téma uvádí: „''Po revoluci chtěl každý podnikat, každý to chtěl zkusit. Byla to osvěžující doba.  Nejdříve jsme tedy začali ve stavebním oboru podnikat 2 řemeslníci, po čase se k nám přidal ještě třetí. Dostali jsme několik větších zakázek, pak dokonce zakázky v Praze. Takto jsme podnikali asi 5 let. Po tom mě to ale v malém přestalo bavit, nakoupil jsem stroje a začal jsem klasickou stavařinu. To byl začátek mé akciové společnosti. Po roce 1990 bylo o mnoho snadnější podnikat. Bylo snadné dostat půjčku téměř cokoliv, nikdo se Vás na nic pomalu neptal. Teď s odstupem vidím ale věci jinak a jsem rád, že jsem skončil jako živnostník bez stresu."''

„''Dělám poctivě, kvalitně a vycházím svým zákazníkům vždy vstříc.''“

„''Při zahájení mého živnostenského podnikání jsem žádné problémy neměl, ba naopak v té době to bylo snadné. Problémy s byrokracií přišly až v dnešní době. V minulosti jsem ale vlastnil poměrně velikou stavební společnost. Dělali jsme převážně státní zakázky, které byly financované z Evropských dotací. Jednou jsme dostali zakázku na opravu bytových domů v Soběšicích a na Lipně. To byl rok 2006. Dotace ale nedorazily a my měli ze dne na den po zakázkách a závazky nám nebyly uhrazeny. Museli jsme proto skončit. Od té doby pracuji sám na sebe, nemám žádné větší problémy a těším se ze spokojených zákazníků,''“ vysvětluje svou pozici pan Poleno.  

„''V době, kdy jsem měl větší společnost, bylo opravdu složité sehnat dobrého zaměstnance. Z 50 lidí jsem měl např. jen 15 opravdu dobrých. A člověk je musel přeplácet, aby si je udržel.''“  

Pan Poleno nemá ambice svůj podnik rozšiřovat. Jeho stabilní postavení mu přináší vše, co potřebuje a to bez většího stresu, čehož si velice cení: „''Stresu jsem měl v životě mnoho a tak jsem teď rád, že mám práci, která mne uživí, jsem při tom pánem svého času, jsem spokojený a vše si zastanu sám – včetně účetnictví. Ono rozšiřovat se ani v živnostenském podnikání příliš nejde. Živnostník si totiž z finančního hlediska nemůže dovolit nikoho zaměstnávat. Je to příliš drahé a málokdo je to schopný utáhnout.  Musely by narůst ceny, ale i tak si to nedovedu představit. Ne vždy totiž máte konstantní přísun zakázek a mnohdy se potkáte se špatnou platební morálkou svých zákazníků. Zaměstnanec, ale těžko počká na výplatu, než mi zákazník zaplatí.''“ Zákaznici pana Polena jsou prakticky soukromé osoby – 2/3 z venkova a 1/3 z města. Pro větší společnosti pan Poleno nepracuje pro nepříjemné zkušenosti z minulosti, související opět s platební morálkou. Ceny pana Polena jsou srovnatelné s konkurencí podnikatelů jeho rozsahu.  

„''S obcí mám velice vřelý vztah. Vždy když pro Radomyšl dělám zakázku, dávám lepší ceny. Dříve jsem dokonce sponzoroval místní fotbalový klub.''“

„''Myslím si, že je v současné době začít s podnikáním ve stavařině složité.  Asi bych doporučil začít postupně, jak se říká od píky a postupně činnosti nabalovat. Navíc je u toho třeba být opatrný a každou investici si řádně rozmyslet a propočítat. Když ale budete lidem vycházet vstříc a dělat věci kvalitně, zákazníků bude mnoho a Vám se začne dařit.''“  

„''Mým velkým přáním je, aby existovala větší spolupráce mezi obcí a místními řemeslníky. Chtěl bych, aby to fungovalo jako dříve, kdy při jakýchkoliv obecních zakázkách byli nejprve oslovení místní podnikatelé. Byl to skoro nepsaný zákon. To se bohužel teď neděje, a je to jen o tom, kdo koho zná.''“

Venkov je pro pana Polena důležité místo. Jak sám říká, nemohl by jít bydlet do města už jen kvůli jeho nepřebernému množství koníčků, které jsou s venkovem spojené. K samotnému podnikání na venkově uvádí: „''Podnikatelé tu nejsou na očích. Každá firma by však měla být, jak se říká  u silnice, aby k ní zákazníci měli co nejblíže.  Proto je důležitá propagace a správné nastavení společnosti. Moje společnost se ale s problém izolovanosti venkova nikdy příliš nepotýkala. Za to jsem rád.''“