|
|
| Řádek 1: |
Řádek 1: |
| [[Ekologické myšlení]] přispívá k odklonění od výrazně antropogenní přístupu a k vytváření širší perspektivy, z tohoto důvodu také později stálo u zrodu konceptu udržitelného rozvoje. Počátky ekologické vědy se obvykle kladou do roku 1866, kdy Ernst Haeckel tento termín poprvé použil či do roku 1910, kdy byla ekologie uznána jako vědní disciplína na bruselské konference Botaniků.<ref>http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB/$FILE/tur.pdf</ref> Kořeny ekologického smýšlení jsou ale výrazně starší, pokud pomineme antiku, v níž byly učiněny první pokusy o klasifikaci druhů, můžeme počátky ekologického (vědeckého) uvažování položit již do osmnáctého století.
| | '''Vzdělávací technologie''' (''anglicky: educational technology'') je označení pro využívání nejrůznějších technologií ve vzdělání. V anglickém jazyce se termín ''educational technology'' používá jak pro praktické využití, tak i jako označení pro teoretický rámec a směr přemýšlení o tom, jak pomocí technologií vhodně vzdělávat,<ref>Robinson, Rhonda; Molenda, Michael; Rezabek, Landra."Facilitating Learning" (PDF). ''Association for Educational Communications and Technology''. Retrieved 18 March 2016.</ref> tedy ne pouze pro fyzickou aplikaci technologií do kurikulí.<ref>Lowenthal, P. R.; Wilson, B. G. (2010). "Labels do matter! A critique of AECT's redefinition of the field". ''TechTrends'' '''54''' (1): 38–46.[[Digital object identifier|doi]]:10.1007/s11528-009-0362-y.</ref> |
|
| |
|
| V počátcích osmnáctého století dominovaly vznikající ekologické disciplíně dvě soupeřící školy (arkádská a imperiální ekologie). S rozvojem arkádské ekologie je spojen Gilbert White. Arkádská ekologie obhajovala jednoduchý život a harmonické vztahy mezi lidmi a přírodou (tento způsob myšlení je pak často rozvíjen v beletrii - viz Walden a [[psaní o přírodě]]). Oproti arkádskému pohledu stojí imperiální ekologie Francise Bacona. Zastánci tohoto směru obhajují lidskou dominanci nad přírodou. ''Imperialističtí ekologové'' také věří, že by člověk měl mít převahu nad přírodou a organismy. Tyto pohledy se střetávají v průběhu raného osmnáctého století. Imperialismu posléze vyslovil podporu Carl Linné a díky jeho věhlasu se imperiální ekologie stává hlavním názorovým proudem. Tento směr byl ve shodě s dobovým přesvědčením o síle člověka a rozumu, které podnítilo vznik průmyslové revoluce (přesvědčení, že nerostné zdroje a příroda má jediný smysl - sloužit člověku).
| | Různé technologické nástroje a prostředky jsou spojeny se vzděláváním od jeho začátků, podle některých badatelů mohly i pravěké jeskynní malby sloužit jako určité podklady pro výuku (ač jsou tato tvrzení spíše spekulací). Názorné příklady bývají důležitou oporou ústního výkladu, proto je dobře možné představit si první učitele jak kreslí klackem v písku či sestrojují různé nástroje a modely jimiž učí své žáky lovit, popř. stavět obydlí či jiným dovednostem. První doložení vzdělávacích technologií v procesu učení můžeme sledovat ale až s rozvojem starověkých civilizací. Dobře známé jsou staré sumerské destičky nebo egyptský papyrus a různé psací nástroje. S nástupem knihtisku dochází ke skutečnému průlomu v oblasti vzdělávání, knihtisk se tak stává největší inovací od vynálezu písma a předčí ho snad pouze nástup internetu a převod psaného slova do digitálního. |
|
| |
|
| Carl Linné, švédský přírodovědec, je známý díky své práci v taxonomii druhů nicméně jeho myšlenky položily také základy moderní ekologie. Rozvinul dvousložkový systém pro klasifikaci rostlin a zvířat. Tato klasifikace byla využita pro popis, a pojmenování rozdílných rodů a druhů. Edice Systema Naturae (Soustava přírody) rozvinula a zpopularizovala systém pojmenování pro rostliny a živočichy v moderní biologii. Linné také ovlivnil vznik Darwinovy teorie evoluce, věřil, že může nastat změna mezi rozdílnými druhy v rámci stejného rodu. Linné byla jedním z prvních přírodovědců, kteří zařadili lidský druh do stejné kategorie jako primáty.
| | Proto, pokud se dnes hovoří či píše o vzdělávacích technologií, nerozumí se jimi většinou již klasická tabule či kresby ale různá elektronická zařízení jako tablety a mobilní telefony, software a aplikace, jež tato zařízení využívají a různé další možnosti, které jsou spojeny s rozvojem internetu a společnosti sítí. Díky internetu existuje silný trend směrem k další demokratizaci vzdělávání.<ref>Acemoglu, D., Laibson, D., & List, J. A. (2014). Equalizing superstars: The Internet and the democratization of education (No. w19851). National Bureau of Economic Research.</ref> Studenti, kteří studují v rozvojových zemích mohou mít přístup ke stejným vzdělávacím materiálům jako jejich kolegové na Harvardu. Přinejmenším je možné, že obě skupiny studentů použijí Wikipedii jako primární zdroj. Chudý student, který nemá žádnou knihu jen levný počítač s připojením na internet, má ,, více knih v knihovně ", než si může nejbohatší člověk na světě dovolit koupit v tištěné verzi. Také nejlepší vědci a učitelé dávají své přednášky zdarma na síť. Zdá se tak, že Bill Gates měl pravdu, když v roce 2010 oznámil, že v ''"pěti letech ode dneška na webu zdarma budete moci nalézt nejlepší přednášky na světě."'' Masivní otevřené on-liny kurzy (MOOCs) z různých disciplín jsou dnes k dispozici on-line na platformách, jako coursea, EDX atd. |
|
| |
|
| V 18. a 19. století námořní mocnosti jako Velká Británie, Španělsko a Portugalsko, podnikly po celém světě mnoho výzkumných expedic za účelem rozvoje námořního obchodu s ostatními zeměmi a objevením a zmapováním nových nalezišť nerostných surovin. K těmto expedicím se připojovaly zástupy vědců, včetně botaniků, jako byl německý badatel Alexander von Humboldt. Ten byl prvním kdo se zabýval studiem vztahu mezi organismy a jejich životním prostředím. Osvětlil také existující vztahy mezi pozorovanými rostlinami a klimatem a popsal vegetační zóny za pomoci zeměpisné šířky a výšky, což je předmětem zkoumání současné geobotaniky. Pokud je tedy za otce ekologie považován Ernst Haeckel, je možné Humboldta označit za jejího ''dědečka''.
| | S rostoucí popularitou vzdělání přes internet vznikla potřeba nové koncepce, teoretického rámce a označení pro výukové materiály, které jsou k dispozici jen v ''cloudu''. Hnutí za otevřené vzdělávání zavedlo termín Otevřené vzdělávací zdroje (OVZ) ''(open educational resources - OER)''. jako popis pro materiály, které mohou být použity zdarma. Nadace Williama a Flory Hewlettových definuje OER jako: "váukové, vzdělávací a výzkumné zdroje, které jsou ve veřejném vlastnictví, nebo byly vydány pod takovou licencí duševního vlastnictví, které umožňuje jejich volné použití a opětovné modifikace ostatními uživateli. Otevřené výukové zdroje zahrnují veškeré kurzy, studijní materiály, moduly, učebnice, streaming videa, testy, software a jakékoli jiné nástroje, materiály nebo techniky používané na podporu přístupu ke znalostem." Můžeme říci, že podobný význam jako měl vynález knihtisku na rozvoj učebnic, encyklopedií a dalších textů, má nástup internetu na využívání otevřených vzdělávacích zdrojů. Je možné hovořit i o paradigmatickém obratu v oblasti nahlížení na vzdělávací materiály a kurikula a vzniku nových přístupů (viz koncept [[Otevřené vzdělávání|otevřeného vzdělávání]]). Otevřené vzdělávací zdroje jsou využívané již více než klasické (jak v průzkumu tvrdí většina amerických učitelů).<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=thejournal.com|url=https://thejournal.com/articles/2016/03/09/teachers-report-oer-in-textbooks-out.aspx|vydavatel=thejournal.com|datum přístupu=2016-04-19}}</ref> V České republice proto Aliance pro otevřené vzdělávání vytvořila brožuru [http://otevrenevzdelavani.cz/brozura-poradi-jak-zvysit-kvalitu-skoly-a-jeste-u-toho-zabavit-zaky/#more-1785 Jak zvýšit kvalitu školy pomocí otevřeného vzdělávání], v níž jsou uvedené ''konkrétní příklady, jak pomůže otevřené vzdělávání žákům či studentům, učitelům i škole, nebo jak otevřené zdroje vytvářet a jak s nimi pracovat.''<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=otevrenevzdelavani.cz|url=http://otevrenevzdelavani.cz/brozura-poradi-jak-zvysit-kvalitu-skoly-a-jeste-u-toho-zabavit-zaky/#more-1785|vydavatel=otevrenevzdelavani.cz|datum přístupu=2016-04-19}}</ref> |
|
| |
|
| == Literatura k dalšímu studiu problematiky ==
| | O obratech ve vzdělávání a potřebě inovací se diskutovalo již v souvislosti s nástupem technologií jako je rádio či televize, přičemž měly pouze malý dopad. Ve školství se obecně změny prosazují velice pomalu. S nástupem internetu se situace ovšem mění a na stávající instituce je kladen velký tlak, aby trendy akceptovaly.<ref>{{Citace elektronické monografie|titul=Lidovky.cz|url=http://ceskapozice.lidovky.cz/v-digitalnim-veku-by-se-skoly-mely-zacit-ucit-jak-nove-ucit-pny-/tema.aspx?c=A150813_164335_pozice-tema_lube|vydavatel=Lidovky.cz|datum přístupu=2016-04-19}}</ref> Studium v klasických institucích je sice pořád významné a poskytuje výhodu na trhu práce, ukazuje se ovšem, že již přestává být tím jediným. Podle výzkumu z USA pro polovinu zaměstnavatelů není důležité, zda dotyčný získal diplom na klasické univerzitě či formou online vzdělávání.<ref>"Hiring Practices and Attitudes: Traditional vs. Online Degree Credentials SHRM Poll". Retrieved December 19, 2014.</ref> |
| * {{cite book|editor1-last=Real|editor1-first=L. A.|editor2-last=Brown|editor2-first=J. H.|year=1991|title=Foundations of Ecology: Classic Papers with Commentary|location=Chicago|publisher=[[University of Chicago Press]]|isbn=}}
| | [[Soubor:03212012Matitec_entrega_dispositivos_santafe083.jpg|náhled|Teacher showing primary school students how to work a program at a primary school in [[Santa Fe, Mexico City]].]] |
| * {{cite book|last1=Tobey|first1=R. C.|year=1981|title=Saving the Prairies: The Life Cycle of the Founding School of American Plant Ecology, 1895–1955|location=Berkeley|publisher=[[University of California Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Weiner|first1=D.|year=2000|title=Models of Nature: Ecology, Conservation, and Cultural Revolution in Soviet Russia|location=Pittsburgh|publisher=[[University of Pittsburgh Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Worster|first1=D.|year=1994|title=Nature's Economy: A History of Ecological Ideas|location=Cambridge|publisher=[[Cambridge University Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Acot|first1=P.|year=1998|title=The European Origins of Scientific Ecology (1800–1901)|location=|publisher=[[Gordon and Breach Publishers]]|isbn=9056991035}}
| |
| * BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.
| |
| * ECKERSLEY, Robyn. Environmentalism and political theory: toward an ecocentric approach. 1st ed. London: UCL Press, 1992. xii, 274 s. ISBN 1-85728-020-2.
| |
| * Ekologické myšlení a výchova v ČR a SRN: sborník příspěvků ke studiu problematiky = Ökologisches Bewußtsein und Erziehung in der ČR und in der BRD: Sammelband der Beiträge zum Studium der Ausgewählter Probleme. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta životního prostředí, 2002. 80 s. Studia oecologica; sv. 12. ISBN 80-7044-418-5.
| |
| * MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3
| |
|
| |
|
| == Externí odkazy == | | == Odkazy == |
| * [http://vitpokorny.wordpress.com/vyuka-ve-skolnim-roce-20082009/ekologicke-mysleni/ Studijní kurz: ,,Ekologické myšlení" s doporučením literatury]
| | {{wikipedia en|Educational technology}} |
|
| |
|
| == Reference == | | === Reference === |
| <references />''V článku je částečně použit překlad z hesla History of ecology na anglické Wikipedii.''
| | <references /> |
| | |
| {{wikipedia en|History of ecology}}
| |
| | |
| {{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}
| |
| [[Ekologické myšlení]] přispívá k odklonění od výrazně antropogenní přístupu a k vytváření širší perspektivy, z tohoto důvodu také později stálo u zrodu konceptu udržitelného rozvoje. Počátky ekologické vědy se obvykle kladou do roku 1866, kdy Ernst Haeckel tento termín poprvé použil či do roku 1910, kdy byla ekologie uznána jako vědní disciplína na bruselské konference Botaniků.<ref>http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB/$FILE/tur.pdf</ref> Kořeny ekologického smýšlení jsou ale výrazně starší, pokud pomineme antiku, v níž byly učiněny první pokusy o klasifikaci druhů, můžeme počátky ekologického (vědeckého) uvažování položit již do osmnáctého století.
| |
| | |
| V počátcích osmnáctého století dominovaly vznikající ekologické disciplíně dvě soupeřící školy (arkádská a imperiální ekologie). S rozvojem arkádské ekologie je spojen Gilbert White. Arkádská ekologie obhajovala jednoduchý život a harmonické vztahy mezi lidmi a přírodou (tento způsob myšlení je pak často rozvíjen v beletrii - viz Walden a [[psaní o přírodě]]). Oproti arkádskému pohledu stojí imperiální ekologie Francise Bacona. Zastánci tohoto směru obhajují lidskou dominanci nad přírodou. ''Imperialističtí ekologové'' také věří, že by člověk měl mít převahu nad přírodou a organismy. Tyto pohledy se střetávají v průběhu raného osmnáctého století. Imperialismu posléze vyslovil podporu Carl Linné a díky jeho věhlasu se imperiální ekologie stává hlavním názorovým proudem. Tento směr byl ve shodě s dobovým přesvědčením o síle člověka a rozumu, které podnítilo vznik průmyslové revoluce (přesvědčení, že nerostné zdroje a příroda má jediný smysl - sloužit člověku).
| |
| | |
| Carl Linné, švédský přírodovědec, je známý díky své práci v taxonomii druhů nicméně jeho myšlenky položily také základy moderní ekologie. Rozvinul dvousložkový systém pro klasifikaci rostlin a zvířat. Tato klasifikace byla využita pro popis, a pojmenování rozdílných rodů a druhů. Edice Systema Naturae (Soustava přírody) rozvinula a zpopularizovala systém pojmenování pro rostliny a živočichy v moderní biologii. Linné také ovlivnil vznik Darwinovy teorie evoluce, věřil, že může nastat změna mezi rozdílnými druhy v rámci stejného rodu. Linné byla jedním z prvních přírodovědců, kteří zařadili lidský druh do stejné kategorie jako primáty.
| |
| | |
| V 18. a 19. století námořní mocnosti jako Velká Británie, Španělsko a Portugalsko, podnikly po celém světě mnoho výzkumných expedic za účelem rozvoje námořního obchodu s ostatními zeměmi a objevením a zmapováním nových nalezišť nerostných surovin. K těmto expedicím se připojovaly zástupy vědců, včetně botaniků, jako byl německý badatel Alexander von Humboldt. Ten byl prvním kdo se zabýval studiem vztahu mezi organismy a jejich životním prostředím. Osvětlil také existující vztahy mezi pozorovanými rostlinami a klimatem a popsal vegetační zóny za pomoci zeměpisné šířky a výšky, což je předmětem zkoumání současné geobotaniky. Pokud je tedy za otce ekologie považován Ernst Haeckel, je možné Humboldta označit za jejího ''dědečka''.
| |
| | |
| == Literatura k dalšímu studiu problematiky ==
| |
| * {{cite book|editor1-last=Real|editor1-first=L. A.|editor2-last=Brown|editor2-first=J. H.|year=1991|title=Foundations of Ecology: Classic Papers with Commentary|location=Chicago|publisher=[[University of Chicago Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Tobey|first1=R. C.|year=1981|title=Saving the Prairies: The Life Cycle of the Founding School of American Plant Ecology, 1895–1955|location=Berkeley|publisher=[[University of California Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Weiner|first1=D.|year=2000|title=Models of Nature: Ecology, Conservation, and Cultural Revolution in Soviet Russia|location=Pittsburgh|publisher=[[University of Pittsburgh Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Worster|first1=D.|year=1994|title=Nature's Economy: A History of Ecological Ideas|location=Cambridge|publisher=[[Cambridge University Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Acot|first1=P.|year=1998|title=The European Origins of Scientific Ecology (1800–1901)|location=|publisher=[[Gordon and Breach Publishers]]|isbn=9056991035}}
| |
| * BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.
| |
| * ECKERSLEY, Robyn. Environmentalism and political theory: toward an ecocentric approach. 1st ed. London: UCL Press, 1992. xii, 274 s. ISBN 1-85728-020-2.
| |
| * Ekologické myšlení a výchova v ČR a SRN: sborník příspěvků ke studiu problematiky = Ökologisches Bewußtsein und Erziehung in der ČR und in der BRD: Sammelband der Beiträge zum Studium der Ausgewählter Probleme. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta životního prostředí, 2002. 80 s. Studia oecologica; sv. 12. ISBN 80-7044-418-5.
| |
| * MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3
| |
| | |
| == Externí odkazy ==
| |
| * [http://vitpokorny.wordpress.com/vyuka-ve-skolnim-roce-20082009/ekologicke-mysleni/ Studijní kurz: ,,Ekologické myšlení" s doporučením literatury]
| |
| | |
| == Reference == | |
| <references />''V článku je částečně použit překlad z hesla History of ecology na anglické Wikipedii.''
| |
| | |
| {{wikipedia en|History of ecology}}
| |
| | |
| {{licence cc|Eduard Petiška, Jr}}
| |
| [[Ekologické myšlení]] přispívá k odklonění od výrazně antropogenní přístupu a k vytváření širší perspektivy, z tohoto důvodu také později stálo u zrodu konceptu udržitelného rozvoje. Počátky ekologické vědy se obvykle kladou do roku 1866, kdy Ernst Haeckel tento termín poprvé použil či do roku 1910, kdy byla ekologie uznána jako vědní disciplína na bruselské konference Botaniků.<ref>http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB/$FILE/tur.pdf</ref> Kořeny ekologického smýšlení jsou ale výrazně starší, pokud pomineme antiku, v níž byly učiněny první pokusy o klasifikaci druhů, můžeme počátky ekologického (vědeckého) uvažování položit již do osmnáctého století.
| |
| | |
| V počátcích osmnáctého století dominovaly vznikající ekologické disciplíně dvě soupeřící školy (arkádská a imperiální ekologie). S rozvojem arkádské ekologie je spojen Gilbert White. Arkádská ekologie obhajovala jednoduchý život a harmonické vztahy mezi lidmi a přírodou (tento způsob myšlení je pak často rozvíjen v beletrii - viz Walden a [[psaní o přírodě]]). Oproti arkádskému pohledu stojí imperiální ekologie Francise Bacona. Zastánci tohoto směru obhajují lidskou dominanci nad přírodou. ''Imperialističtí ekologové'' také věří, že by člověk měl mít převahu nad přírodou a organismy. Tyto pohledy se střetávají v průběhu raného osmnáctého století. Imperialismu posléze vyslovil podporu Carl Linné a díky jeho věhlasu se imperiální ekologie stává hlavním názorovým proudem. Tento směr byl ve shodě s dobovým přesvědčením o síle člověka a rozumu, které podnítilo vznik průmyslové revoluce (přesvědčení, že nerostné zdroje a příroda má jediný smysl - sloužit člověku).
| |
| | |
| Carl Linné, švédský přírodovědec, je známý díky své práci v taxonomii druhů nicméně jeho myšlenky položily také základy moderní ekologie. Rozvinul dvousložkový systém pro klasifikaci rostlin a zvířat. Tato klasifikace byla využita pro popis, a pojmenování rozdílných rodů a druhů. Edice Systema Naturae (Soustava přírody) rozvinula a zpopularizovala systém pojmenování pro rostliny a živočichy v moderní biologii. Linné také ovlivnil vznik Darwinovy teorie evoluce, věřil, že může nastat změna mezi rozdílnými druhy v rámci stejného rodu. Linné byla jedním z prvních přírodovědců, kteří zařadili lidský druh do stejné kategorie jako primáty.
| |
| | |
| V 18. a 19. století námořní mocnosti jako Velká Británie, Španělsko a Portugalsko, podnikly po celém světě mnoho výzkumných expedic za účelem rozvoje námořního obchodu s ostatními zeměmi a objevením a zmapováním nových nalezišť nerostných surovin. K těmto expedicím se připojovaly zástupy vědců, včetně botaniků, jako byl německý badatel Alexander von Humboldt. Ten byl prvním kdo se zabýval studiem vztahu mezi organismy a jejich životním prostředím. Osvětlil také existující vztahy mezi pozorovanými rostlinami a klimatem a popsal vegetační zóny za pomoci zeměpisné šířky a výšky, což je předmětem zkoumání současné geobotaniky. Pokud je tedy za otce ekologie považován Ernst Haeckel, je možné Humboldta označit za jejího ''dědečka''.
| |
| | |
| == Literatura k dalšímu studiu problematiky ==
| |
| * {{cite book|editor1-last=Real|editor1-first=L. A.|editor2-last=Brown|editor2-first=J. H.|year=1991|title=Foundations of Ecology: Classic Papers with Commentary|location=Chicago|publisher=[[University of Chicago Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Tobey|first1=R. C.|year=1981|title=Saving the Prairies: The Life Cycle of the Founding School of American Plant Ecology, 1895–1955|location=Berkeley|publisher=[[University of California Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Weiner|first1=D.|year=2000|title=Models of Nature: Ecology, Conservation, and Cultural Revolution in Soviet Russia|location=Pittsburgh|publisher=[[University of Pittsburgh Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Worster|first1=D.|year=1994|title=Nature's Economy: A History of Ecological Ideas|location=Cambridge|publisher=[[Cambridge University Press]]|isbn=}}
| |
| * {{cite book|last1=Acot|first1=P.|year=1998|title=The European Origins of Scientific Ecology (1800–1901)|location=|publisher=[[Gordon and Breach Publishers]]|isbn=9056991035}}
| |
| * BĚLOHRADSKÝ, Václav. Myslet zeleň světa: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. 111 s. ISBN 80-204-0239-X.
| |
| * ECKERSLEY, Robyn. Environmentalism and political theory: toward an ecocentric approach. 1st ed. London: UCL Press, 1992. xii, 274 s. ISBN 1-85728-020-2.
| |
| * Ekologické myšlení a výchova v ČR a SRN: sborník příspěvků ke studiu problematiky = Ökologisches Bewußtsein und Erziehung in der ČR und in der BRD: Sammelband der Beiträge zum Studium der Ausgewählter Probleme. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Fakulta životního prostředí, 2002. 80 s. Studia oecologica; sv. 12. ISBN 80-7044-418-5.
| |
| * MÁCHAL, Aleš. Malý ekologický a environmentální slovníček. 5. vyd. Brno: Rezekvítek, 2008. 56 s. ISBN 80-86626-08-3
| |
| | |
| == Externí odkazy ==
| |
| * [http://vitpokorny.wordpress.com/vyuka-ve-skolnim-roce-20082009/ekologicke-mysleni/ Studijní kurz: ,,Ekologické myšlení" s doporučením literatury]
| |
| | |
| == Reference ==
| |
| <references />''V článku je částečně použit překlad z hesla History of ecology na anglické Wikipedii.'' | |
| | |
| {{wikipedia en|History of ecology}}
| |
|
| |
|
| {{licence cc|Eduard Petiška, Jr}} | | {{licence cc|Eduard Petiška, Jr}} |