Byrokraté, editor
1 523
editací
Dějiny ekologie: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
(Založena nová stránka s textem „Ekologie se považuje za novou vědu jenž se stala významější ve druhé polovině dvacátého století. Její kořeny ale sahají do 4 stol. př. n. l…“) |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Ve vývoji - nepřipraveno k publikování | |||
Ekologie se považuje za novou vědu jenž se stala významější ve druhé polovině dvacátého století. Její kořeny ale sahají do 4 stol. př. n. l. Za jednoho z prvních ekologů, jejichž spisy se zachovaly, můžeme považovat Aristotela nebo spíše jeho studenta Theophrasta, kteří měli oba zájem v mnoha druzích živočichů a květin. A byl to Theophrastus, kdo popsal vztahy mezi živočichy a jejich prostředím již ve čtvrtém století př. n. l. Ekologie se posléze rozvíjela v 18. a 19. století. Na počátku stál Carl Linnaeus a jeho práce zabývající se ekonomií přírody. Brzy poté přišel Alexander von Humboldt se svou botanickou geografií. Alfred Russel Wallace a Karl Mobius posléze přispěli se zmínkou o biocenóze. Eugenius Warming se zabývá ekologií rozšíření rostlin, která vede k založení ekologie jako disciplíny. Práce Charlese Darwina také přispívají k ustanovení ekologie, a Darwin je často brán jako jeden z hlavních postav ve vývoji ekologického myšlení. Ekologické myšlení se dále prosazuje ve 20. století. Hlavní přínos na tom má koncept biosféry Eduarda Suesse a Vladimira Vernadskyho, ekosystém Arthura Tansleyho, Zvířecí ekologie Charlese Eltona a ekologická posloupnost Henryho Cowlese. Ekologie ovlivnila sociální a humanitní vědy. Ekologie člověka vznikla v počátcích 20. století a pohlíží na lidstvo jako na ekologický faktor. Později James Lovelock rozšířil pohled na zemi jako na makro organismus a vyslovil svou hypotézu o Gaie. Mezi dalšími důležitými představiteli jmenujme například Shelforda a ESA, Národní environmentální politický zákon (National Environmental Policy act), George Perkinsona Marshe, Theodora Roosevelta, Stephene A. Forbese a konzervaci učiněnou po prašných bouřích (Dust Bowl). Později ve dvacátém století začaly vlády jednotlivých zemí uznaly vliv člověka na biosféru a zemské ekosystémy. Dějiny ekologie jsou úzce spojeny s historií ocrany přírody, obzváště se zřizováním Nature conservancy. | Ekologie se považuje za novou vědu jenž se stala významější ve druhé polovině dvacátého století. Její kořeny ale sahají do 4 stol. př. n. l. Za jednoho z prvních ekologů, jejichž spisy se zachovaly, můžeme považovat Aristotela nebo spíše jeho studenta Theophrasta, kteří měli oba zájem v mnoha druzích živočichů a květin. A byl to Theophrastus, kdo popsal vztahy mezi živočichy a jejich prostředím již ve čtvrtém století př. n. l. Ekologie se posléze rozvíjela v 18. a 19. století. Na počátku stál Carl Linnaeus a jeho práce zabývající se ekonomií přírody. Brzy poté přišel Alexander von Humboldt se svou botanickou geografií. Alfred Russel Wallace a Karl Mobius posléze přispěli se zmínkou o biocenóze. Eugenius Warming se zabývá ekologií rozšíření rostlin, která vede k založení ekologie jako disciplíny. Práce Charlese Darwina také přispívají k ustanovení ekologie, a Darwin je často brán jako jeden z hlavních postav ve vývoji ekologického myšlení. Ekologické myšlení se dále prosazuje ve 20. století. Hlavní přínos na tom má koncept biosféry Eduarda Suesse a Vladimira Vernadskyho, ekosystém Arthura Tansleyho, Zvířecí ekologie Charlese Eltona a ekologická posloupnost Henryho Cowlese. Ekologie ovlivnila sociální a humanitní vědy. Ekologie člověka vznikla v počátcích 20. století a pohlíží na lidstvo jako na ekologický faktor. Později James Lovelock rozšířil pohled na zemi jako na makro organismus a vyslovil svou hypotézu o Gaie. Mezi dalšími důležitými představiteli jmenujme například Shelforda a ESA, Národní environmentální politický zákon (National Environmental Policy act), George Perkinsona Marshe, Theodora Roosevelta, Stephene A. Forbese a konzervaci učiněnou po prašných bouřích (Dust Bowl). Později ve dvacátém století začaly vlády jednotlivých zemí uznaly vliv člověka na biosféru a zemské ekosystémy. Dějiny ekologie jsou úzce spojeny s historií ocrany přírody, obzváště se zřizováním Nature conservancy. | ||
'''18. a 19. století ekologické počátky''' | |||
Arkádká a imperiální ekologie (Arcadian an Imperial Ecology) V ranných počátcích osmnáctého století, předchůdci Carla Linnaeuse, dvě soupeřící školy dominovaly vznikající ekologické disciplíně. První Gilbert White ,,farář-přírodovědec" je spojen s rozvojem a podporou pohledu Arkádské ekologie. Arkádská ekologie obhajovala ,,jednoduchý pokorný život pro člověka" a harmonické vztahy mezi lidmi a přírodou. Oproti arkádskému pohledu sotjí paradigma ideologie Francise Bacona imperiální ekologie. Imperialisté obhajují ,,Lidskou dominanci nad přírodou díky využívání rozumu a tvrdé práce". Imperialističtí ekologové také věří, že by se člověk měl mít převahu nad přírodou a organismy, stejně jako kdysi v Edenu. Tyto pohledy se střetávají v průběhu raného osmnáctého století až do Linneovy podpory imperialismu. A díky Linneové věhlasu se imperiální ekologie stává hlavním názorovým proudem v rámci vznikající disciplíny. | |||
'''Carl Linné a Systema Naturae''' | |||
Carl Linné, švédský přírodovědec, je dobře známí díky své práci v Taxonomii ale jeho myšlenky položily také základy moderní ekologii. Rozvinul dvousložkový systém pro klasifikaci rostlin a zvířat. Dvojčlenná klasifikace byla využita pro klasifikaci, popis, a pojmenování rozdílných rodů a druhů. Kompilovaná edice Systema Naturae (Soustava přírody) rozvinula a zpopularizovala systém pojmenování pro rostliny a živočichy v moderní biologii. Reid naznačuje, že: ,,Linnaeus může být opravdu považován za zakladatele systematických a ekologických studií v biodiverzitě", díky jeho pojmenování a klasifikaci tisíce druhů rostlin a živočichů. Linné také ovlivnil vznik Darwinovy teorie evoluce, věřil, že může nastat změna v nebo mezi rozdílnými druhy v rámci stejného rodu. Linné byla také jedním z prvních přírodovšdců, které zařadily lidský druh do stejné kategorie jako primáty. | |||