Autarkie (Soběstačnost): Porovnání verzí

'''Autarkie''' (''anglicky: autarky'') pochází z řeckého slova autarkeiá (''autos „sám“, arché, „vláda, síla“'') a znamená soběstačnosti, nezávislost, sebeovládání. Jednalo se o ideál antické filozofie [[w:cz: epikureismus|epikureismu]], [[w:cz: kynismus|kynismu]] a [[w:cz: stoicismus|stoicismu]] v novodobém chápání pak vyjadřuje především systém hospodářské politiky, jehož cílem je vytvoření relativně uzavřeného a ekonomicky nezávislého celku.<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html Heslo: autarkie (Jaroslav Malina)</ref> Termín se používá především v ekonomické a politické rovině, ale může být uplatněn i v řadě dalších oblastí (''např. obrany - obranná soběstačnost'').

Problematika soběstačnosti je předmětem odborných i laických diskuzí. Na individuální úrovni je nemožná (zcela soběstačný jedinec nemívá naději na soběstačný život ani předání genů). Drobná soběstačná společenství ale již mohou přežívat. Dokonalá lokální autarkie existovala v počátcích lidských dějin, v hermeticky uzavřených komunitách, před rozvojem obchodu a směny. S kulturním rozvojem, provázaným [[w:cz: dělba práce|dělbou práce]], s ním spojeným vznikajícím přebytkem a jeho následným uchováváním, přerozdělováním a směňováním, mizela soběstačnost a narůstala závislost a komplexita daných společenství a kulturních systémů. V ranných [[w:cz: městský stát|městských státech]] a zejména pak v prvních civilizacích dochází k prvnímu zásadnímu narušení soběstačných společenství.

Od počátků industriální revoluce se tato krize prohlubuje a v současné době globálního propojení již o nějaké větší míře lokální soběstačnosti ve většině společenství nemůžeme hovořit. Kritika globalismu a s ním souvisejícího postupu celkové provázanosti (a ztrátě lokální nezávislosti) je slyšet na odlišných stranách (a objevuje se v různých barvách) politického spektra, od ultralevice k ultrapravici, zaznívá z úst konzervativců i liberálů, anarchistů ale i zastánců silného státu a často se na ní shodne dokonce řada [[w:cz: environmentalismu|environmentalistů]] a zároveň i [[antienvironmentalismus|antienvironmentalistů]].

V této kritice se reflektuje imaginace ideálu harmonické společnosti, prvotní pospolitosti propojené právě s místní soběstačností. Určitou úlohu v tom sehrálo osvícenství, [[w:cz: Jean-Jacquese Rousseaua|Rousseauův]] ideál [[w:cz: vznešený divoch|vznešeného divocha]] a vidina svobody, která byla vnímána jako individuální i společenská nezávislost; jejím kontrastem pak byla vynucená poslušnost a závislost, kterou představoval [[w:cz: Totalitarismus|totalitarismus]].

Ve světle současné ekonomické teorie a statistických dat se ovšem jeví snaha o soběstačnost velmi problematickou. Státy, které se snaží o větší míru soběstačnosti, se zpravidla vyznačují autoritativní (až totalitní) politikou, nízkým stupňem rozvoje a životní úrovně (např. Severní Korea, Kuba). Naopak země, které podporují mezinárodní obchod a směnu patří mezi bohaté demokracie (Norsko, Japonsko, Velká Británie).

Problematika soběstačnosti ale nabývá nových rozměrů, vzhledem ke [[globální změna klimatu|globální změně klimatu]]. Přeprava surovin napříč regiony i světadíly, spojená s nadměrnou těžbou v rozvojových oblastech kvůli uspokojování nadměrných potřeb v zemích ''post-rozvojových'' a degradací [[w:cz: životní prostředí|životního prostředí]] je důstojným argumentem proti závislosti a nesamostatnosti stávajících geopolitických celků. Prosazují se názory, že určitá forma energetické a potravinové soběstačnosti by měla být zásadou aktivní politiky zodpovědného státu. Snahu o prosazení určitého stupně lokální autarkie deklarují i různé organizace v rámci [[w:cz: environmentální hnutí|environmentálního hnutí]]. Vzrůstající obliba farmářských trhů, regionálních výrobků provázaná s rostoucí nedůvěrou ve velké obchodní řetězce, v západní společnosti svědčí o potřebě určité ''spotřební'' nezávislosti; stejně tak vznik [[ekologická architektura|ekologické architektury]] a stoupající obliba [[pasivní dům|pasivních domů]]. Jakkoli je určitá forma nezávislosti vhodná (''např. v oblasti potravin, energií, která je spojena s environmentální šetrností''), v jiných oblastech je stěží představitelná (''studium, zdravotní péče, věda a výzkum'').