|
|
| Řádek 23: |
Řádek 23: |
| === Metody oceňování === | | === Metody oceňování === |
|
| |
|
| <br>Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br> '''tržní''' | | <br>Metody rozdělujeme na tržní, kvazitržní a netržní. <br> |
| | | <references /> |
| - výše škody stanovena dle toho, kolik stojí obnovení nebo nahrazení poškozeného objektu<br>- výše škody stanovena podle ztráty užitné hodnoty poškozeného obejktu (ušlých peněžních transakcí) a hodnoty ušlých neobchodovatelných služeb<br>'''kvazitržní metody''' – využívají náhradního „pseudotržního“ oceňování)<br>'''netržní metody'''
| |
| | |
| - výše škody se vyčíslí na základě nákladů (kompenzačních, obnovovacích)<br>- kvantifikace se provede na základě vyjádřených
| |
| | |
| .- kvatifikace pomocí nákladů na obnovu, defenzivní či preventivní výdaje, změna <br>v produktivitě<br>- tvoří ccas jednu třetinu z celkových environmentálních škod, zbytek tvoří škody typu II<br>škody typu II – škody na životním prostředí<br>- metody založené na principu „ochoty platit“ (kontingenční metoda)<br><ref>Nástin metodiky ekonomické kvantifikace poškození životního prostředí:</ref><br><br> <br> <br> Pojem ekonomického oceňování či ekonomické hodnoty vychází podle neoklasické teorie z ochoty jednotlivce platit (WTP - willingness to pay) za vyloučení nějakých nákladů (např. rizik plynoucích ze zhoršeného zdravotního prostředí). Alternativním přístupem ke zjištění peněžně vyjádřených osobních preferencí je tzv. ochota přijímat (WTA - wilingness to accept) kompenzaci za zhoršené životní prostředí. Donedávna se předpokládalo, že rozdíl mezi oběma přístupy je malý, ale z empirických studií vyplývá, že WTP se obecně ukazuje mnohem menší něž WTA. Obě tato peněžní měřítka změny blahobytu jednotlivce, vyplývající ze změny kvality životního prostředí, ekonomové v tržních ekonomikách nazývají celkovou ekonomickou hodnotou změny kvality prostředí pro jednotlivce. Ekonomická hodnota statku je pak součtem ochot jednotlivců platit za tento statek. Jde o antropogenní přístup, odvození probíhá na základě jednotlivých lidských preferencích. V úvahu se bere pouze poptávka po statku.Tento koncept má dva hlavní problémy. Prvně nebere v úvahu dlouhodobější horizont - bere v úvahu preference současné generace bez ohledu na generace příští. Druhým problémem je předpoklad schopností platit, neboli je podmíněna rozdělováním důchodu ve společnosti. Dá se ale předpokládat, že ochota platit za životní prostředí bude u chudších lidí menší než u ostatních.<br> Seják a kol.Oceňování pozemků a přírodních zdrojů<br> <br>Oceňení přírodního zdroje - 3 způsoby:<br>odvození od ceny jiného podobného statku - metoda komparativní<br>podle nákladů, které bylo třeba vynaložit na jeho získání - nákladová metoda<br>podle užitečných efektů, které zdroj poskytuje - metoda výnosová<br> - nejvíce používaná<br> - oceňuje službu přírodního zdroje jako sumu diskontovaných budoucích čistých ekonomických efektů za dobu používání zdroje netržní:<br>rostoucí intenzita využívání přírodních zdrojů vedla ke změně pohledu na tyto statky. Přírodní prostředí, přírodní zdroje a celý globální ekosystém se staly vzácnými ekonomickými statky, které již nadále nemohou být využívány jako volně přístupné a bezplatné. Nelze ani vystačit s tradičním utilitaristickým přístupem, podle něhož základem ceny je přímý užitek pro jednotlivce.<br>Přírodní statky mají často charakter veřejných statků, charakterizovaných zejména nevylučitelností jednotlivců ze spotřeby. Lidské činnosti zase produkují externality, a jako takové je ekonomika nevztahuje automaticky do svého rámce. To jsou dvě hlavní těžkosti při posuzování hodnoty přírodních statků. <br> <br><br> <br> <references />
| |