Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Strategie u živočichů

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Různé druhy se s konkurencí a s nepříznivými faktory životního prostředí (stresory) vyrovnávají různě. Zoologové rozlišují hlavní dvě strategie zajišťující přežití dané populace na daném území.

Strategie r

r-stratégové se rychle množí, mají velké množství potomků, kterým věnují malou nebo žádnou péči. Obvykle jsou krátkověcí a pochopitelně velká část potomků umírá ve věku prereprodukčním, a to ačkoli reprodukčních schopností jsou r-stratégové schopni velmi záhy. Příkladem r-stratégů jsou potkani nebo kočky.

Strategie K

K-stratégové se množí pomalu, mají obvykle jednoho potomka, kterému věnují velkou péči. Úmrtnost potomků je proto (v přirozených podmínkách) malá. K-stratégové jsou dlouhověcí, pohlavní zralosti dosahují poměrně pozdě. K-stratégové jsou v situaci, kdy do jejich režimu zasáhne člověk např. neomezeným lovem, logicky v ohrožení. Příkladem K-stratégů jsou sloni, netopýři, primáti.

Mezi oběma strategiemi je přechodová škála, hovoříme o „r – K kontinuu“. Ovšem pojmy K-stratég a r-stratég jsou velmi relativní, jejich použití závisí vždy na kontextu. Sociobiologové například někdy uvažují tyto strategie v rámci lidské (tedy jedné) populace. (Nepochybně se každému z nás vybaví nějaký pečlivý otec, který by se dal označit za K-stratéga, a ploditel, který má typické rysy r-stratéga. Ovšem lidský druh jako celek je typický K-stratég.)

O strategiích můžeme hovořit v jakékoli jiné situaci. Každou a především nebezpečnou situaci je třeba nějak řešit a různé druhy zaujímají různé strategie. Modelovým příkladem může být řešení problému, jak se napít u napajedla. U napajedla v savaně číhají masožravé šelmy (to je jejich strategie, jak nalézt kořist) – je to nebezpečné místo. Mezi býložravými zvířaty byly pozorovány tyto strategie:

  • chodit k napajedlu mnohokrát a krátce se napít a co nejdříve od něj odběhnout pryč – tato strategie spoléhá na malou pravděpodobnost toho, že hladový predátor bude v krátkém okamžiku pití připraven zaútočit. Tuto strategii má většina afrických býložravců.
  • chodit k napajedlu málo a pít dlouze (antilopa vraná) – tato strategie spoléhá na malou pravděpodobnost setkání s predátorem u napajedla.
  • nepít prakticky vůbec (Adax).