Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Environmentální výchova/Propojení morální a environmentální výchovy/Vztah náboženství a environmentální výchovy

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Morální úroveň společnosti nepochybně ovlivňuje celá řada sociokulturních faktorů. Nejsilnější z nich je náboženství (Oser, Reich, 1996)[1].

Křesťanství (náboženství na našem území tradiční) bývá považováno jednak za příčinu ekologické krize (Whitte, 1967)[2] a dále i za důvod jejího nedostatečného řešení (Marangudakis, 2001)[3]. Na oba zmíněné články vehementně reagovali odpůrci. Na článek L. Whittea jr. teoretickou polemikou – u nás skupina kolem Ekologické sekce České křesťanské akademie v čele s J. Hellerem[4] a E. Kohákem (Šprunk, 1995)[5], a na článek M. Marangudakise reagovali odpůrci dokonce empirickými výzkumy (Helton, Helton, 2007)[6].

Manželé Heltonovi uvádí, že ačkoli se článku L. Whitta jr. věnuje řada autorů, vzniklo na toto téma velmi málo empirických studií. Několik dílčích studií s různými závěry předložili např. Schultz, Zelezny, Darlympe (2000 cit. z Helton, Helton, 2007)[6], na které navazují Heltonovi vlastním výzkumem. Jejich výzkumným nástrojem byla poslední modifikaci uniformovaného nástroje NEP scele testu (M-NEP, La trobe, Acott, 2000 cit z Helton, Helton, 2007)[6], kterým studovali dva vzorky studentů psychologie (347 universitních studentů ve věku 17 až 31 let a 290 studentů ve věku 18 – 31). Závěrem jejich výzkum dokládá, že „křesťané nemají ani lepší, ani horší proenvironmentální postoje než příslušníci jiných náboženství nebo osoby bez víry" (Helton, Helton, 2007)[6].

M. Marangudakis v následném článku výsledky výzkumu Heltonových bagatelizuje (2008)[7].

Lze konstatovat, že jednoznačná odpověď na otázku o vztahu křesťanství a environmentálních postojů neexistuje.

Nicméně je vhodné, aby pedagogové pěstovali v žácích a studentech respekt nejen k lidskému, ale také k nelidskému životu (Ascione, 1997, Helton a Helton, 2005 cit. z Helton, Helton, 2007)[6]. Výzkumy totiž uvádí souvislost s raným týráním zvířat a pozdější agresí proti lidem (Kelletf, Felthous, 1985 nebo Ascione, 1993 cit. z Helton, Helton, 2007[6]). Omezení celkové agresivity mezi studenty je možné docílit prostřednictvím zvýšení (vštěpování) citlivosti k morálním závazkům a úcty ke všemu živému (stvoření). V našem (tradičně křesťanském) prostředí může být jednou z vhodných strategií navázání na křesťanské tradice a křesťanskou morálku.

Literatura a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. OSER, FK., REICH, H. Psychological perspectives on religious development. World psychology : Focus on Lawrence Kohlberg. sept.-dec. 1996. Vol. 2, numbrers 3-4. pps. 364- 396. ISSN 1078-8468.
  2. WHITTE, L. jr. Historical Roots of Our Ecological Crissis. Science. Mar 67. 155 /10. p. 1203. ISSN 0036-8075.
  3. MARANGUDAKIS, M. The medieval roots of our ecological crisis. Environmental Ethics 23. 2001. 243-260.
  4. Jan Heller zemřel 15.1. 2008.
  5. ŠPRUNK, K. [ed.] Člověk - pastýř stvoření. 1. vyd. Brno: Cesta, 1995. Monotematické číslo revue Universum, 16 (Winter 1994/95). ISSN 1214-5769.
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 HELTON, WS., HELTON, ND. The intrinsic Value of nature and moral education. Journal of Moral education. June 2007. Vol. 36. No. 2. pp. 139-150. ISSN 0305-7240.
  7. MARANGUDAKIS, M. On nature, Christianity and deep ecology – a response to W.S. Helton and N.D. Helton. Journal of Moral education. June 2008. Vol. 37. No. 2. pp. 245-248. ISSN 0305-7240.