Udržitelný způsob života

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Udržitelný způsob života (anglicky: Sustainable living) je komplexní lidskou životní strategií, která vychází z koncepce udržitelného rozvoje. Jeho ideje pak aplikuje na praktickou rovinu způsobu života společnosti i jednotlivce. Cílem takového způsobu života je umožnit přežít nám i dalším generacím v co nejpříznivějším životním prostředí. Český ekolog a zakladatel Společnosti pro trvale udržitelný život Josef Vavroušek ho definuje jako: "takový způsob života, který se přibližuje ideálům humanismu a harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, a to v časově neomezeném horizontu. Je založen na vědomí odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím a na úctě k živé i neživé přírodě.“[1]

Teoretická východiska

Jedním ze základních předpokladů pro udržitelný způsob života je ekologicky vzdělaná společnost; která se vyznačuje sdílením podobných hodnot a priorit (o rozšíření znalostí a vědomostí pak usiluje environmentální vzdělání). Na individuální úrovni se nejedná se o asketický styl života, sebetrýznění se nedostatkem a odpíráním si všech radostí (jak si někteří odpůrci myslí a deklarují). Ideálem udržitelného života je naopak šťastný a dlouhý život nás i ostatních, generací dnešních i budoucích, který klade důraz na shromažďovaní a rozvíjení statků duševních a opouštění materiálních zbytečností. Země s environmentálně šetrnou politikou figurují směle v čele žebříčku Indexu lidského rozvoje (Human development index).[2]

Historie

Zájem o udržitelný způsob života se probouzí od padesátých let dvacátého století (tedy právě v době, kdy se neudržitelné tempo života povážlivě zrychluje). V roce 1954 vyšla kniha Žití dobrého života (Living the Good Life), kterou napsali Helen a Scott Nearing. Titul připravil cestu pro hnutí ,,Zpět k Zemi" (back-to-the-land movement), které se etablovalo na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poté zájem o udržitelný život narůstá a věrně reflektuje ekologické probouzení západních společností. V roce 2007 OSN vydává publikaci Udržitelná spotřeba a produkce, podpora ke klimatu šetrných způsobů domácí spotřeby (Sustainable Consumption and Production, Promoting Climate Friendly Household Consumption Patterns), která podporuje udržitelný životní styl v komunitách a domácnostech. Velké naděje, co se týče udržitelného způsobu života, se vkládají i do technologického pokroku, otázkou ale je, zda dokáže vyřešit, co sám způsobil. V Čechách se zájem o udržitelný způsob života probouzí po roce 1989, v jeho podpoře hraje důležitou roli - společně s dalšími environmentálně zaměřenými institucemi jako jsou např. ekocentra - Společnost pro trvale udržitelný život.

Důležité oblasti

Udržitelný způsob života pokrývá prakticky všechny lidské aktivity. Je důležité si pokládat následující otázky: ,,Je to, co dělám/co si koupím v pořádku z hlediska udržitelnosti?"; ,,Nemohu to, co dělám, dělat environmentálně šetrnějším způsobem?"; ,,Opravdu to potřebuji (koupit)?" Níže následuje výčet hlavních oblastí důležitých pro udržitelný způsob života:

  • Voda (o environmentálním aspektu vody pojednává článek voda)

Odkazy

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Sustainable living na anglické Wikipedii.

Reference

Literatura k dalšímu studiu

  • Bio: měsíčník pro trvale udržitelný život: biopotraviny - ekozemědělství - ekozahrádka - permakultura. Hradec Králové: vh press, 1997- .
  • JIČÍNSKÁ, Zdeňka, ed. Škola pro udržitelný život. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 39 s. ISBN 978-80-87604-04-5.
  • KELLER, Jan. Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. Vyd. 1. Praha: G plus G, 1995. 175 s. Zde a nyní; sv. 2. ISBN 80-901896-1-X.
  • NÁTR, Lubomír. Rostliny, lidé a trvale udržitelný život člověka na Zemi. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 135 s. ISBN 80-246-1674-2.
  • POTŮČEK, Martin a kol. Česká republika - trendy, ohrožení, příležitosti. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009. 364 s. ISBN 978-80-246-1655-1.
  • Robinson: noviny pro udržitelný život: noviny pro děti každého věku. České Budějovice: Robinson, [1997]- .
  • SLÁMOVÁ, Pavlína, ed. Vzdělávání pedagogických týmů v environmentální výchově: zkušenosti z projektu SEVER školám, školy sobě - vzdělávání pro udržitelný život na školách, realizovaného v letech 2009-2012 v krajích Jihomoravském, Zlínském, Olomouckém a v Kraji Vysočina. 1. vyd. Brno: Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 90 s. ISBN 978-80-87604-37-3.
  • ŠUTA, Miroslav. Biotechnologie, životní prostředí a udržitelný rozvoj. Praha: Společnost pro trvale udržitelný život, 2007. 27 s. ISBN 978-80-902635-1-2.
  • TYWONIAK, Jan, ed. Sustainable construction of buildings = Udržitelná výstavba budov. Vyd. 1. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2011. 124 s. ISBN 978-80-01-04733-0.
  • VAVROUŠEK, Josef. Životní prostředí a sebeřízení společnosti. 1. vyd. Praha: Institut řízení, 1990. 191 s. Knihy Institutu řízení; 86. ISBN 80-7014-026-7.
  • VAVROUŠEK, Josef, ed. a PLOS, Jiří, ed. Lidské hodnoty a společnost v pohybu. Praha: Kruh nezávislé inteligence, 1994. 97 s.
  • Zelená životu: noviny pro trvale udržitelný život. Neznašov: Občanské sdružení v havarijní zóně jaderné elektrárny Temelín, 2001-2009. Dostupné také z: http://www.zelenazivotu.cz.
  • Zpravodaj Společnosti pro trvale udržitelný život. Praha: Společnost pro trvale udržitelný život, [199-]- .
  • Josef Vavroušek: NÁVRH NA ZMĚNU USPOŘÁDÁNÍ ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

Další zdroje



Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu "Odpovědná spotřeba – podklady pro vzdělávání k udržitelnému životnímu stylu“, podpořeného v letech 2018–2021 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.