Technopocén

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Termín Technopocén (anglicky technopocene) je navrhován jako název pro současné období, v němž se technologie stávají hlavní hybnou silou životního prostředí.

Na rozdíl od známé a dnes již příjimané a uznávané koncepce antropocénu je technopocén pojem vznikající, jenž nestojí v opozici vůči antropocénu, spíše jej doplňuje a zpřesňuje.[1] Navazuje na definici antropocénu, kterou přijímá jako označení pro novou epochu vývoje světa, v němž se člověk stává hlavním aktérem, jehož aktivity a vliv na životní prostředí jsou již srovnatelné s těmi přírodními (včetně sil geologických). Technopocén však klade oproti antropocénu větší důraz na technologický pokrok, který definuje jako stěžejní aspekt antropocénu, jenž se zároveň dynamicky rozvíjí a stává se určitým způsobem autopoietický. Bez nových technologií a jejich využívání by totiž antropocén, tak jak je definován,[2] nemohl nikdy nastat.[1]

Pojem technopocén použil poprvé v roce 2010 Pierre Berthon z Bentley University, jako kritický příspěvek k teorii antropocénu, podle něj je přesnější říci, že žijeme spíše ve věku technopocénu. Technopocén pak vyžaduje vyšší stupeň bdělosti ze strany lidí a to jak vůči sobě samým, tak vůči technologiím, které vyvinuli.[3] Berthonův příspěvek pak podle Johna Sweeneyho vnáší určité zpřesnění do debaty o antropocénu. Pojetí technopocénu ,,poskytuje aktuální diagnózu a možná i prognózu pro současné postnormální symptomy globálních bizarností".[4] Sardar a Sweeney v článku Tři zítřky postnormálních časů zmiňují oba koncepty jako označení pro současné rychlé změny ve společnosti, přičemž technopocén prohlašují za radikálnější.[5]

V souvislosti s debatou o technopocénu souvisí nejen debata o současných technologiích ale i o těch budoucích, které se pravděpodobně v dohledné době přiblíží k vytvoření umělé inteligence.[6] Pokud by se technologie staly skutečně autopoietickými, mohl by být další technologický pokrok méně závislý na lidském faktoru a technologie by se stávaly jevem sui generis. Označení technopocén by pak pro označení tohoto období bylo přesnější (již ne člověk a jeho technologie, nýbrž technologie samy o sobě, jsou tím, co ovlivňuje životní prostředí). Umělá inteligence je ovšem stále spíše předmětech akademických a sci-fi debat, výzkum na tomto poli ale pokračuje a v poslední době přinesl pozoruhodné výsledky.[7] To jak budou technologie v budoucnu využívány je námětem jak častých morálních úvah, tak i klíčové pro směřování k udržitelnému rozvoji.

Článek je s vědomím autora použit pro další editace i na české Wikipedii.

Literatura

  1. 1,0 1,1 SWEENEY, John A.. Command-and-control: Alternative futures of geoengineering in an age of global weirding. Futures. 2014-03-01, roč. 57, s. 1–13. Dostupné online [cit. 2016-01-29]. DOI:10.1016/j.futures.2013.12.005.  
  2. Crutzen, P. J. & E. F. Stoermer (2000). "The 'Anthropocene'". Global Change Newsletter 41: 17–18.
  3. BERTHON, Pierre; DONNELLAN, Brian. The Greening of IT: Paradox or promise?. The Journal of Strategic Information Systems. 2011-03-01, roč. 20, čís. 1, s. 3–5. Dostupné online [cit. 2016-01-29]. DOI:10.1016/j.jsis.2011.02.001.  
  4. SWEENEY, John A. Command-and-control: Alternative futures of geoengineering in an age of global weirding. Futures, 2014, 57: 1-13.
  5. http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S001632871500138X
  6. Tech Insider [online]. Tech Insider [cit. 2016-01-29]. Dostupné online. 
  7. FORD, Martin. Rise of the Robots: Technology and the Threat of a Jobless Future. Basic Books, 2015.