Strategie rozvoje bioekonomiky – politická podpora

Z Enviwiki
Verze z 14. 2. 2021, 08:41, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Podobně jako se liší definice bioekonomiky, odlišují se i politické dokumenty a strategie na její podporu. Již v roce 2009 vydalo OECD politický dokument zaměřený na bioekonomickou strategii do roku 2030.[1]

V bioekonomické strategii OECD byla bioeonomika definována jako ta, v níž biotechnologie tvoří signifikantní podíl na ekonomickém výstupu a skládá se ze tří základních složek, kterými je znalost biotechnologií, obnovitelná biomasa a integrace napříč různými aplikacemi. Podobně se k tomuto tématu postavilo i USA, ve své bioekonomické  strategii. „National Bioeconomy Blueprint“ z roku 2012, kde byla bioekonomika definována jako ekonomika založená na výzkumu a inovacích v oblasti přírodních věd, které jimi vytvářejí ekonomickou aktivitu a veřejný prospěch.[2]

Bioekonomická  strategie EU vyšla ve stejném roce jako strategie USA pod názvem „Innovating for Sustainable Growth: A Bioeconomy for Europe“. Dle EU bioekonomika sestává z produkce využívající biologické obnovitelné zdroje, včetně odpadů, a jejich přeměně na produkty jako potraviny, krmivo, bioprodukty a bioenergii.[3] Avšak v rámci sdělení ke komunikaci o bioekonomice Evropská komise definici rozšířila o přírodní zdroje pevniny, ale i moří, které slouží jako vstupy průmyslové a energetické výroby a sestává také z využívání biologických procesů k ozelenění průmyslu.[4] Evropská bioekonomická strategie byla na podzim roku 2018 aktualizována a přinesla novou definici. Tato strategie zdůrazňuje nejen omezenost zdrojů, ale také ekologické limity naší planety, na které svou spotřebou lidstvo přímo naráží.

Zásadním důvodem, proč dnes jednotlivé státy i jejich uskupení vytváří a publikují bioekonomické strategie, je skutečnost, že nedostatek dlouhodobých politických závazků a pobídek způsobuje odliv investic do míst, kde tyto politické závazky deklarovány jsou, tudíž poskytují investorům lepší zázemí. Evropská Unie se jako nadnárodní politická organizace snaží vytvářet právní, politický i ekonomický rámec pro rozvoj bioekonomiky v Evropě, včetně již zmíněné strategie, avšak jednotlivé kroky záleží na přístupu konkrétních evropských států. Evropská bioekonomika už dnes zasahuje do mnoha odvětví od primárního sektoru, energetiku, přes potravinářský, chemický a plastikářský, textilní, dřevařský, papírenský a farmaceutický průmysl.

Politická podpora bioekonomiky může být zahrnuta i v jiných než bioekonomických strategiích. K obdobně zaměřeným strategiím patří například tzv. modrá a zelená ekonomika a všechny strategie zaměřené na podporu rozvoje inovací a technologií.

Národní strategie 45 států celosvětově významněji ovlivňují rozvoj bioekonomie, ale jen osm z nich má vypracovanou bioekonomickou strategii jako takovou. Vedle Japonska, Malajsie, Jihoafrické republiky a USA se jedná o Evropskou unii a v rámci ní vybrané státy.  K roku 2020 měly bioekonomickou strategii tyto evropské státy: Německo, Itálie, Portugalsko, Francie, Irsko, Rakousko, Lotyšsko, Švédsko, Finsko. Strategie ostatních států se zaměřují  na bioekonomiku vybraných odvětví (19 high-tech biotechnologických strategií a 11 bioenergetických strategií). V rámci Evropy se Finsko a Norsko, jako země bohaté na biomasu zaměřují na přidanou hodnotu primárních produktů (v zemědělství, lesnictví nebo rybolovu), zatímco Nizozemí, Francie, Německo a Velká Británie podporují spíše bioekonomiku ve vztahu k zvýšení soběstačnosti v energetice a potravinářství.[5]

Pro státy bývalého socialistického bloku je typické, že nemají své strategie pro bioekonomiku a poměrně málo z nich se danou problematikou zabývá na regionální nebo sektorové úrovni. Z důvodu sladění Evropské politiky zaměřené na bioekonomiku a aktivnějšího zapojení této skupiny států byla v roce 2016 založena iniciativa BIOEAST. Původními iniciátory byly země Visegrádské 4 (ČR, Polsko, Slovensko, Maďarsko), k níž se připojily během dvou následujících let Bulharsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Litva, Estonská republika, Rumunsko, Slovinsko.  V současné době má BIOEAST 11 členů.  V rozvoji bioekonomiky v rámci zemí BIOEAST hraje hlavní roli zemědělský sektor.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OECD. The Bioeconomy to 2030: Designing a Policy Agenda. [s.l.]: OECD, 2009. Dostupné online. ISBN 978-92-64-03853-0, ISBN 978-92-64-05688-6. DOI:10.1787/9789264056886-en. (anglicky) 
  2. National Bioeconomy Blueprint [online]. Washington: The White House, 2012 [cit. 2012-02-13]. Dostupné online. 
  3. EUROPEAN COMMISSION. DIRECTORATE GENERAL FOR RESEARCH AND INNOVATION. Innovating for sustainable growth :a bioeconomy for Europe.. LU: Publications Office Dostupné online. DOI:10.2777/6462. 
  4. Bioeconomy for Europe; EUR-Lex - 20010203_1 - EN - EUR-Lex. eur-lex.europa.eu [online]. [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. 
  5. Bioeconomy Policy Part II. Synopsis of National Stategies around the World [online]. Berlin: Office of the Bioeconomy Council, 2015 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]



Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.