Standardizace bioproduktivních ploch – od hektarů ke globálním hektarům

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Verze k tisku již není podporovaná a může obsahovat chyby s vykreslováním. Aktualizujte si prosím záložky ve svém prohlížeči a použijte prosím zabudovanou funkci prohlížeče pro tisknutí.

Průměrná bioproduktivita se mezi jednotlivými kategoriemi využití území liší, stejně tak jako se pro danou kategorii využití území liší i mezi jednotlivými zeměmi. Aby bylo možné mezi sebou jednotlivé země i kategorie využití území porovnávat, jsou ekologická stopa a biokapacita obvykle vyjádřeny v jednotkách celosvětově průměrné bioproduktivní plochy. Vyjadřování ekologické stopy v celosvětově průměrných hektarech také usnadňuje sledování bioproduktivity začleněné do mezinárodních obchodních toků.

Faktory výnosu

Faktory výnosu objasňují odlišné úrovně produktivity pro konkrétní kategorie využití území v jednotlivých zemích. Faktor výnosu umožňuje srovnatelnost mezi výpočty ekologické stopy nebo biokapacity různých zemí. Pro každý rok má každá země faktor výnosu pro zemědělskou půdu, pastviny, rybářská loviště a lesní půdu. Standardně se předpokládá, že faktor výnosu pro zastavěnou půdu je stejný jako faktor pro zemědělskou půdu, protože městské oblasti jsou zpravidla vybudovány na nejproduktivnější půdě nebo v její blízkosti. Přírodní faktory, jako jsou rozdíly ve srážkách nebo kvalitě půdy, mohou (stejně jako postupy při obdělávání) rozdíly v produktivitě ještě zvětšit.

Faktory výnosu váží plochy půdy podle jejich relativních produktivit. Např. průměrný hektar pastvin na Novém Zélandě produkuje více trávy než celosvětově průměrný hektar pastvin. Z hlediska produktivity je tudíž jeden hektar travnatého porostu na Novém Zélandě ekvivalentní více než jednomu celosvětově průměrnému hektaru pastvin. Potenciálně je tedy schopen pokrýt větší produkci masa. Tabulka 1 ukazuje faktory výnosu vypočítané pro několik zemí ve vydání Národních účtů ekologické stopy z roku 2008 (Global Footprint Network).

Ekvivalentní faktory

Aby bylo možné kombinovat a spojovat ekologické stopy nebo biokapacity různých kategorií využití území, je nutný druhý převodní faktor. Ekvivalentní faktory převádějí skutečné plochy v hektarech u různých kategorií využití území na jejich ekvivalenty v globálních hektarech. Faktory výnosu a ekvivalentní faktory se aplikují ve výpočtech ekologické stopy i biokapacity a výsledky jsou v konzistentních, srovnatelných jednotkách.

Ekvivalentní faktory převádějí plochu poskytovanou nebo požadovanou v rámci určité kategorie využití území (tj. celosvětově průměrná zemědělská půda, pastviny, rybářská loviště, lesní půda, zastavěná půda a půda pro vázání uhlíku) na jednotky celosvětově průměrné biologicky produktivní plochy – globální hektary. Ekvivalentní faktor pro zastavěnou plochu je nastaven jako rovný faktoru pro zemědělskou půdu a faktor půdy pro vázání uhlíku je nastaven jako rovný faktoru pro lesní půdu. To odpovídá předpokladu, že infrastruktura bývá na produktivní zemědělské půdě nebo v její blízkosti a že k vázání uhlíku dochází na lesní půdě. Ekvivalentní faktor vodní plochy je nastaven jako rovný jedné, což je v souladu s předpokladem, že nádrže vodních elektráren zaplavují celosvětově průměrnou půdu.