Sociologie budoucností

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Sociologie budoucnosti (anglicky: sociology of the future) je směr na poli sociologie věnující se problematice výzkumu společenského vědomí budoucnosti, které vychází z interakce vědeckých a technologických poznatků a praktického předvídání.[1]

Potřeba konstituování nového vědního oboru, který se systematicky a vědecky zabývá budoucností, narůstá od začátku století. Myšlenku proklamuje již H. G. Wells ve svém článku Anticipations of the Reaction of Mechanical and Scientific Progress Upon Human Life and Thought: An Experiment in Prophecy otištěného v The Fortnightly Review na základě něhož v roce 1902 pronesl svou slavnou přednášku na Královském Institutu v Londýně (Royal Institute) s názvem The Discovery of the Future. Potřeba sestavování možných scénářů a prognóz pak kulminovala ve válečném a poválečném období. V šedesátých letech se kromě nebezpečí atomové války objevilo nové - neméně nebezpečné - v podobě totální devastace planety antropogenní činností, tato hrozba podnítila kromě další etapy vědeckého zkoumání budoucností.

V roce 1972 pak Wendell Bell[2] a James A. Mau reflektují své zkušenosti (pramenící především z vědeckého a aplikovaného zkoumání karibských oblastí a jejich procesů na cestě k sociokulturnímu vývoji) v podobě sestavení sborníku Sociology of the Future: Theory, Cases and Annotated Bibliography.[3] Publikace tak položila základní kámen k etablování nové vědní disciplíny. Sociologie budoucnosti používá ve svých výzkumech tradiční sociologické postupy a nástroje, využívá také metodologické praktiky jiných vědních oborů (např. studií budoucností).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Cynthia, S. (2008). The Sociology of the Future: Tracing Stories of Technology and Time. Sociology Compass 2(6). (pages 1878–1895).
  2. http://sociology.yale.edu/people/wendell-bell
  3. BELL, Wendell, ed. a MAU, James A., ed. (1971). The Sociology of the Future: Theory, Cases, and Annotated Bibliography. New York: Russell Sage Foundation

Literatura k dalšímu studiu[editovat | editovat zdroj]