Městská resilience: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
Řádek 24: Řádek 24:
 
[[Kategorie:Kultura]]
 
[[Kategorie:Kultura]]
 
[[Kategorie:Ochrana klimatu]]
 
[[Kategorie:Ochrana klimatu]]
 +
[[Kategorie:Ekologická architektura]]

Aktuální verze z 11. 1. 2021, 11:21

Městská resilience či resilience města (anglicky: urban resilience; z latinského resilio - vracet se zpět) je označení pro schopnost komplexního (městského) ekosystému zvládat různá ohrožení a při vychýlení se navracet do obvyklého stavu. Městská resilience je jedním z klíčových témat udržitelného rozvoje.[1]

Městská resilience je důležitá z řady důvodů. Již v současné době žije ve městech (v mnoha zemích) větší počet lidí než na vesnicích a v dohledné době počet obyvatel měst začne pravděpodobně prudce narůstat. Města jsou administrativní a obchodní centra pro zbytek světa, jedná se o ,,propojené komplexní systémy".[2], a proto jsou důležitými činiteli (tzv. uzly) ve společností sítí.[3] Jedná se ale také o systémy, které mohou být velice křehké (např. při teroristických útocích, energetických výpadcích, problémech se zásobováním a distribucí potravin atd.).

Z těchto důvodů je městská odolnost klíčovým tématem při tvorbě různých politik (viz koncept common good), a také rozvíjející se oblastí vědeckého výzkumu - klíčová slova "městská odolnost" a "odolnost měst" indexují 139 výsledků ve Scopusu a 100 na Web of science.[4] V současnosti se výzkum v této oblasti zaměřuje především na roli správy sítí; indikátory městské resilience; inovace v městské resilienci; resilienci prostřednictvím městských ekosystémových služeb.[5]

Solidní úvod do studií o městské odolnosti poskytuje studie Definování městské resilience: přehled, který byl zveřejněn v prestižním časopise Landscape and Urban Planning. V článku je podán přehled o všech významných studií na toto téma (zejména ve vztahu ke změně klimatu, inovacím, vládnutí atd.). Kromě toho předkládá také základní definici městské odolnosti: ,,Městská resilience je označení pro schopnost městského systému (a jeho socioekologických a sociotechnických sítí napříč časovým a prostorovým měřítkem) zachovat nebo velmi rychle obnovit požadované funkce, jež čelily disturbanci, adaptovat se na změnu a rychle transformovat systémy, které omezují současné nebo budoucí adaptační kapacity."[6]

Koncept městské resilience je zatím spíše teoretickým, chybí konkrétní návody, jak této resilience dosáhnout. V poslední době ovšem vzniká řada pokusů o praktickou aplikaci (např. koncept smart city). Základními otázkami při tvorbě koncepčních opatření mohou pak být např. následující: Co je cílem při tvorbě městské resilience? Kdo určuje, co je žádoucí pro městský systém? Má resilience některých oblastí prioritu před jinými?[6]

Tokyo. Aglomerace kolem japonského hlavního města je největší na světě, žije zde okolo 35 milionů obyvatel.

Literatura k dalšímu studiu problematiky[editovat | editovat zdroj]

  • Leichenko, R. (2011). Climate change and urban resilience. Current opinion in environmental sustainability, 3(3), 164-168.
  • Pu, B., & Qiu, Y. (2016). Emerging Trends and New Developments on Urban Resilience: A Bibliometric Perspective. Current Urban Studies, 4(01), 36.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Urban Sustainability and Resilience—Why We Need to Focus on Scales | The Nature of Cities [online]. [cit. 2016-04-28]. Dostupné online. 
  2. Godschalk, D. R. (2003). Urban hazard mitigation: creating resilient cities. Natural hazards review, 4(3), 136-143.
  3. Castells, M. (2011). The rise of the network society: The information age: Economy, society, and culture (Vol. 1). John Wiley & Sons.
  4. Meerow, S., Newell, J. P., & Stults, M. (2016). Defining urban resilience: A review. Landscape and Urban Planning, 147, 38-49.
  5. McPhearson, T., Andersson, E., Elmqvist, T., & Frantzeskaki, N. (2015). Resilience of and through urban ecosystem services. Ecosystem Services, 12, 152-156.
  6. 6,0 6,1 MEEROW, Sara; NEWELL, Joshua P.; STULTS, Melissa. Defining urban resilience: A review. Landscape and Urban Planning. 2016-03-01, roč. 147, s. 38–49. Dostupné online [cit. 2016-04-28]. DOI:10.1016/j.landurbplan.2015.11.011.