Koloběh kyslíku: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bez shrnutí editace
Řádek 1: Řádek 1:
[[Image:Oxygen_Cycle.jpg|thumb|right|Koloběh kyslíku]]
[[Image:Oxygen_Cycle.jpg|thumb|right|Koloběh kyslíku]]
'''Koloběh kyslíku''' je biogeochemický cyklus kyslíku, který  mezi třemi hlavními rezervoáry tohoto prvku na zemi - [[Atmosféra Země|zemskou atmosférou]], [[biosféra|biosférou]] a [[litosféra|litosférou]]. Hlavní pohonnou silou tohoto cyklu je fotosyntéza, která je rovněž zodpovědná za složení současné zemské atmosférou.
'''Koloběh kyslíku''' je biogeochemický cyklus kyslíku, který  mezi třemi hlavními rezervoáry tohoto prvku na zemi - [[Atmosféra Země|zemskou atmosférou]], [[Portíl:biosféra|biosférou]] a [[litosféra|litosférou]]. Hlavní pohonnou silou tohoto cyklu je fotosyntéza, která je rovněž zodpovědná za složení současné zemské atmosférou.


==Vznik volného kyslíku==
==Vznik volného kyslíku==


Zdaleka největším rezervoárem kyslíku na Zemi jsou oxidy v zemské kůře a zemském plášti (99,5 %). Pouze 0,01 % je volný kyslík v [[biosféra|biosféře]] a 0,36 % v atmosféře. Hlavním zdrojem kyslíku v biosféře a atmosféře je fotosyntéza, při níž se mimo jiné rozkládá oxid uhličitý na kyslík:
Zdaleka největším rezervoárem kyslíku na Zemi jsou oxidy v zemské kůře a zemském plášti (99,5 %). Pouze 0,01 % je volný kyslík v [[Portál:biosféra|biosféře]] a 0,36 % v atmosféře. Hlavním zdrojem kyslíku v biosféře a atmosféře je fotosyntéza, při níž se mimo jiné rozkládá oxid uhličitý na kyslík:


:6CO<sub>2</sub> + 6H<sub>2</sub>O + energy → C<sub>6</sub>H<sub>12</sub>O<sub>6</sub> + 6O<sub>2</sub>   
:6CO<sub>2</sub> + 6H<sub>2</sub>O + energy → C<sub>6</sub>H<sub>12</sub>O<sub>6</sub> + 6O<sub>2</sub>   

Verze z 2. 5. 2016, 10:44

Koloběh kyslíku

Koloběh kyslíku je biogeochemický cyklus kyslíku, který mezi třemi hlavními rezervoáry tohoto prvku na zemi - zemskou atmosférou, biosférou a litosférou. Hlavní pohonnou silou tohoto cyklu je fotosyntéza, která je rovněž zodpovědná za složení současné zemské atmosférou.

Vznik volného kyslíku

Zdaleka největším rezervoárem kyslíku na Zemi jsou oxidy v zemské kůře a zemském plášti (99,5 %). Pouze 0,01 % je volný kyslík v biosféře a 0,36 % v atmosféře. Hlavním zdrojem kyslíku v biosféře a atmosféře je fotosyntéza, při níž se mimo jiné rozkládá oxid uhličitý na kyslík:

6CO2 + 6H2O + energy → C6H12O6 + 6O2

Mezi fotosyntetizující (fotoautotrofní) organismy patří zelené rostliny, ale i fytoplankton v oceánech. Drobné sinice rodu Prochlorococcus jsou nejpočetnějšími fotosyntetizujícími organismy - zodpovídají za více než polovinu fotosyntetické aktivity volného oceánu. [1]

Kyslík může vznikat i při biologickém zvětrávání. Při tomto procesu některé organismy získávají minerály (živiny) z oxidů a přebytečný kyslík vypouští.

Dalším zdrojem atmosférického kyslíku je proces zvaný fotolýza, při němž ultrafialové záření rozkládá molekuly vody a dusitanů. Volné atomy dusíku a vodíku utíkají do vesmíru, zatímco kyslík zůstává v atmosféře.

2H2O + energie → 4H + O2
2N2O + energie → 4N + O2

Ztráty volného kyslíku

Hlavní ztráty kyslíku z atmosféry způsobuje respirace (dýchání živočichů) a dekompozice (rozklad organických látek). Př těchto dějích živočichové a bakterie pohlcují kyslík a vypouští (spalují ho na) oxid uhličitý.

Chemické zvětrávání hornin kyslíkem ale rovněž spotřebuje velké množství kyslíku, jak je vidět z rovnice

4FeO + 3O2 → 2Fe2O3

Kyslík se přenáší také mezi biosférou a litosférou. Mořské organismy v biosféře tvoří schránky z uhličitanu vápenatého (CaCO3), který je bohatý na kyslík. Když organismy uhynou, schránky se uloží na dně moře a postupem času tvoří minerál vápenec.

Koloběhy - biogeochemické cykly
Koloběh uhlíku - Koloběh vodíku - Koloběh dusíku
Koloběh kyslíku - Koloběh fosforu - Koloběh síry - Koloběh vody - Antropogenní cykly škodlivých látek



Zdroje

  1. Steve Nadis, The Cells That Rule the Seas, Scientific American, Nov. 2003 [1]

Odkazy

Externí odkazy