Kategorie kompetencí EV a VUR
V dokumentech environmentálního vzdělávání (EV) jsou vymezeny kompetence následujícím způsobem:
- Pět kategorií cílů pro jednotlivce a skupiny, kterých by mělo být dosaženo pomocí environmentálního vzdělávání[1][2]:
- uvědomění a citlivost vůči životnímu prostředí a environmentálním problémům
- znalosti a porozumění životnímu prostředí a environmentálním problémům
- zodpovědný přístup k životnímu prostředí
- znalosti a dovednosti potřebné k identifikaci a řešení environmentálních problémů
- znalosti a dovednosti nezbytné k aktivnímu podílení se a účasti při řešení environmentálních problémů.
Vzdělání pro udržitelný rozvoj (VUR) lze charakterizovat jako průběžný proces učení, zkoumající otázky a dilemata, kde se vhodné odpovědi a řešení mohou měnit s tím, jak rostou naše zkušenosti. Cíle učení pro UR by měly zahrnovat znalosti, dovednosti, pochopení, postoje a hodnoty[3].
- Vzdělávání pro UR je součástí procesu budování informované, zainteresované a aktivní populace. VUR zahrnuje iniciativy pro rozvíjení kultury vzájemného respektu v komunikaci a rozhodování, čímž dochází k přesouvání ohniska pozornosti od pouhého přenosu informací[4].
Zdroje
- ↑ UNESCO - UNEP, 1977: Deklarace Mezivládní konference o ekologické výchově, Tbilisi
- ↑ Charta z bělehradského semináře o ekologické výchově – „Bělehradská charta“, Bělehrad, Jugoslávie.
- ↑ Strategie vzdělávání pro UR, 2005. Evropská hospodářská komise OSN. Přijato na Zasedání na vysoké úrovni Ministerstev školství a životního prostředí, Vilnius, březen 2005. In: http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPMNF8Z6SCK
- ↑ UNESCO, 1997: Mezinárodní konference o životním prostředí a společnosti: Vzdělávání a veřejné uvědomění pro udržitelnost Thessaloniké, Řecko