Historický vývoj lezeckých aktivit: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Založena nová stránka s textem „Historický vývoj lezeckých aktivitnáhled|Skalák, Maják - Gotická hrana, lezci Svatoš a Cerman. Foto: Vilém Heckel…“)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
Historický vývoj lezeckých aktivit[[Soubor:Heckel climbing 3.jpg|náhled|Skalák, Maják - Gotická hrana, lezci Svatoš a Cerman. Foto: Vilém Heckel]]Lezení je přirozeným pohybem člověka, kde využíváme zrak, sluch, hmat a smysl pro udržení rovnováhy. Od pradávna bylo nutností člověka vyšplhat na strom nebo překonávat přírodní překážky. V moderním světě již není nutností využívat tyto schopnosti v běžném životě, díky novým vynálezům jako žebříky, výtahy, různé vysokozdvižné plošiny apod.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
+
[[Soubor:Heckel climbing 3.jpg|náhled|Skalák, Maják - Gotická hrana, lezci Svatoš a Cerman. Foto: Vilém Heckel]]Lezení je přirozeným pohybem člověka, kde využíváme zrak, sluch, hmat a smysl pro udržení rovnováhy. Od pradávna bylo nutností člověka vyšplhat na strom nebo překonávat přírodní překážky. V moderním světě již není nutností využívat tyto schopnosti v běžném životě, díky novým vynálezům jako žebříky, výtahy, různé vysokozdvižné plošiny apod.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika
 
| titul = Climbing Techniques and Moves
 
| titul = Climbing Techniques and Moves
 
| periodikum = www.rei.com
 
| periodikum = www.rei.com
Řádek 112: Řádek 112:
 
| isbn =  
 
| isbn =  
 
}}
 
}}
 +
 +
{{FTVS|Denní studium 2020|Petr Civín, Jiří Velčovský : Historický vývoj lezeckých aktivit}}
 +
 +
[[Kategorie:Sport a životní prostředí]]

Aktuální verze z 12. 5. 2020, 10:10

Skalák, Maják - Gotická hrana, lezci Svatoš a Cerman. Foto: Vilém Heckel

Lezení je přirozeným pohybem člověka, kde využíváme zrak, sluch, hmat a smysl pro udržení rovnováhy. Od pradávna bylo nutností člověka vyšplhat na strom nebo překonávat přírodní překážky. V moderním světě již není nutností využívat tyto schopnosti v běžném životě, díky novým vynálezům jako žebříky, výtahy, různé vysokozdvižné plošiny apod.[1]

Lezecké aktivity[editovat | editovat zdroj]

Začátek lezení datujeme do 16. století. Do hor se chodilo především za lovem zvěře nebo sběrem minerálů. Většina aktivních sběračů či lovců byli obyvatelé podhorských vesnic, brzy se v horách pohybovali s přehledem a jistotou. Brzy zjistili, že bohatí nadšenci pro přírodu nebo badatelé a vědci, zkoumající místní floru a faunu, potřebují jejich pomoc a mohou si tak přijít na pěkné finanční ohodnocení.[2] Až v 19. století se začaly rozlišovat směry horolezectví a lezení. Ve druhé polovině 20. století se rozvinula velká škála lezeckých disciplín. Vedle tradičního horolezectví vznikly dynamické disciplíny, které přilákaly vyšší počet lidí.[3] Díky zvýšené oblibě outdoorových sportů v tomto období se zájem o lezení zvýšil a moderní pomůcky zjednodušily náročnost natolik, že lezení může být sportem opravdu pro všechny. Každý si může najít vlastní úroveň obtížnosti, nastavit si vlastní metu a má se kam posouvat.

V moderní době známe velké množství lezeckých aktivit nejen v přírodě, ale i v uměle vytvořených podmínkách. Mezi nejznámější patří zejména:[4]

Lezení na umělé stěně[editovat | editovat zdroj]

Nejčastěji používané prostředí pro lezení. Na malém prostoru najdeme členité stěny a různé variace obtížností. Najdeme je ve většině větších měst a jsou vhodné pro začátečníky i pro pokročilé. Zároveň je možno využít při špatném počasí. V nynější době zažívá největší rozmach. Ve velmi bezpečném a jednoduše kontrolovaném prostředí začalo mnoho podnikatelů vytvářet svoji hlavní činnost a nováčkům tak jednoduše předvedou, jakým způsobem zacházet s lanem, sedákem a karabinou. Díky moderním jistícím pomůckám se dá říci, že lezení patří mezi velmi bezpečný sport.

Bouldrující lezec

Umělé stěny můžeme rozdělit do základních skupin. Do jedné patří boulderingové stěny vysoké maximálně 3 metry s dostatečně měkkou podlahou pro pády. Do druhé řadíme klasické lezecké stěny s umělými chyty. Posledním typem jsou stěny kombinované, kde můžeme nalézt jak boulderové, tak i klasické lezecké cesty. U jednotlivých cest jsou číslem označeny jejich obtížnosti.[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátek umělých lezeckých stěn datujeme v 80. letech. První lezecká stěna byla poblíž Brna na pilíři nedostavěného mostu. Nyní se s umělými stěnami potkáváme v nákupních centrech, dětských hřištích, či dokonce v nafukovací lehce přenosné formě využívané pro firemní akce a večírky.

Volné lezení[editovat | editovat zdroj]

Je to styl horolezectví, kde se využívá pouze povrch skály a síla lezce. Protikladem je technické lezení, kde se využívají skoby a další uměle připravené pomůcky. Zde je lezec omezen pouze na jištění pro případ pádu. Rozlišujeme různé druhy chytů – mezi základní uvádíme: horní chyt, chyt na tlak, boční chyt, dolní chyt. Stupy známe – stup špičkou, stup vnitřní hranou, stup vnější hranou, patička, podháknutí, stup na tlak.[6]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznik disciplíny píšeme od roku 1952, kde na Kavkazu se pro potřeby tréninku horolezců začalo lézt volným stylem. Lezlo se v nízkých, ale náročných terénech a již o necelé dva roky později se v této disciplíně začalo soutěžit. Vznikly 3 kategorie. První kategorií byly výstupy, které byly technicky velmi náročné. Druhá kategorie byly traverzy a hřebenové přechody. Poslední kategorií byly výškové výstupy. Zanedlouho se volné lezení dostalo do celého světa. V Německu je známo pod jménem Sportklettern – sportovní lezení.[1] V 60. letech se začalo volné lezení rozvíjet i v USA a to hlavě díky F. Wiesnerovi v pískovcovém prostředí. V tuto dobu se ucelovala světová pravidla a kritéria volného lezení a tím vznikalo i první hodnocení jednotlivých výstupů.    

Bouldering[editovat | editovat zdroj]

Boulder znamená v překladu balvan a jde v podstatě o lezení na skalách v nízké výšce, umělých stěnách nebo balvanech většinou bez jistících pomůcek s výjimkou bouldermatky nebo žíněnky, která brání úrazům způsobené pádem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historické kořeny má bouldering v Anglii roku 1880. Nejdříve byl vnímán pouze jako tréninková jednotka pro budoucí velehorské výstupy, ale díky oblíbenosti se stal jednou z hlavních aktivit rekreačního i sportovního lezení. Za zakladatele disciplíny je ale považován J. Gill z Ameriky. Jako první začal při lezení používat magnézium.

Další typy lezení[editovat | editovat zdroj]

Canyoning, Ice climbing, sports climbing, chalk climbing, mountanieering, net climbing, pole climbing, free solo climbing.[7][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 Climbing Techniques and Moves. www.rei.com [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Lezení: historie horolezectví (www.infoglobe.cz). www.infoglobe.cz [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  3. DIEŠKA, IVAN. Horolezectvo : encyklopédia. 1. vyd. vyd. Bratislava: Šport 354 pages s. Dostupné online. ISBN 80-7096-015-9, ISBN 978-80-7096-015-8. OCLC 28473474 
  4. Hlavní druhy lezení v ČR | OutdoorTipy.cz [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  5. VOMÁČKO, LADISLAV, 1972-. Lezení na umělých stěnách. 2., upr. vyd. vyd. Praha: Grada 129 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2174-3, ISBN 80-247-2174-0. OCLC 228781359 
  6. HORÁK, Miroslav. Vývoj a druhy horolezeckých disciplín (bakalářská práce) [online]. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 2009 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 
  7. KOLÁŘOVÁ, Anna. Hory a historie horolezectví [online]. Daily Adventures, 2020-01-10 [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. (česky) 
  8. History of Climbing : CISM Europe. www.cismeurope.org [online]. [cit. 2020-05-12]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]