Firemní samoregulace

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Kodexy chování

nejstarší formou deklarace určitých etických hodnot jsou kodexy chování či etické kodexy. Firmy buď sestaví svůj vlastní kodex chování, nebo se připojí k existujícímu oborovému či jinému zájmovému kodexu, který sdružuje další firmy. V Česku se např. opakovaně hovoří o etické reklamě a kodexu marketingových agentur.

Nejznámějším globálním kodexem, který z iniciativy generálního tajemníka OSN podepsalo již na 2000 globálních korporací, je Global Compact. Devět obecných zásad má vymezovat hranice pro chování nadnárodních firem k zaměstnancům, dětskou práci a dopady na životní prostředí apod. Avšak dosavadní působení je nanejvýš sporné.

Při Global Compact a Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) vznikla také Iniciativa pro globální výkaznictví (GRI), jejímž posláním je rozvíjet a rozšiřovat doporučení pro globálně použitelné standardy (trvale) udržitelného chování firem. Podle údajů londýnského thinktanku SustainAbility tato doporučení ve své práci využívá 750 organizací.

Status etického kodexu mají i Vodítka OECD pro multinacionální podniky z roku 1999 (revidované v roce 2000), protože reprezentují pouhá doporučení nadnárodním firmám pocházejícím z 33 členských zemí Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) anebo v nich působící. Nicméně zároveň se jedná o jediný kodex zodpovědného chování firem schválený vládami na mnohostranném základě.

Etický, ekologický a sociální audit

pokročilejší formou firemní zodpovědnosti je ekologický, sociální a etický audit. Etický audit v sobě většinou zahrnuje sociální a environmentální dimenzi, což platí také obráceně. Nejedná se o pouhou deklaraci, ale konkrétní kvantifikovatelné ukazatele, které umožňují dovnitř i navenek měřit (zlepšit, formalizovat), jak se daná firma drží svých hodnot. Zvláštní auditoři pak nekontrolují jen firemní účetnictví, ale také kvalitu řízení – objektivně stanovené standardy firemního chování ke svým zaměstnancům, dodavatelům, odběratelům, a dopady podnikání na životní prostředí. Komplexnější etický audit je zatím méně rozšířený než ekologický.

Např. švýcarská firma Covalence nabízí participativní databázi měřící etickou pověst korporací (EthicalQuote) podle sady 45 kritérií. Ta jsou rozdělena do 4 skupin (pracovní podmínky, dopad produkce, dopad produktu, institucionální vliv) a vychází z existujících dohod a norem mezinárodního práva v oblastech lidských práv, rozvoje a životního prostředí.

Může se jednat též o rozšířenou verzi certifikace Mezinárodní organizace pro standardizaci (ISO). Zejména certifikáty ISO 14000 a ISO 17000 slouží nejen jako určitá známka obecné kvality řízení a komparativní výhoda, ale také jako doklad obezřetného přístupu k životnímu prostředí, resp. k ochraně zaměstnanců. Zvláštním případem preventivního ekologického auditu je čím dál rozšířenější posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), která získává i oporu v zákoně.

V rámci integrace koncepce trvalé udržitelnosti do obchodní politiky provádí od roku 1999 i Generální ředitelství Evropské komise pro obchod (DG Trade) předběžný průzkum ekonomických, sociálních a ekologických dopadů nově uzavíraných obchodních dohod na širokou škálu zainteresovaných aktérů. Pro posuzování vlivů na udržitelnost (SIA) vyvinulo svou původní metodiku. SIA sice nepředstavuje vlastní odpověď korporací, ale vychází z podobných pohnutek a významně vymezuje prostředí, v němž se odehrávají podnikatelské aktivity nadnárodních korporací.

Politiky, nástroje a zprávy o korporativní zodpovědnosti

zatím nejucelenějším nástrojem firemní zodpovědnosti jsou zvláštní zprávy, které firmy o svojí „CR“ sestavují, případně zvláštní sekce výročních zpráv. Umožňují představit celý systém – vysvětlit ústřední hodnoty a pohnutky, základní přístup, konkrétní nástroje a politiku, které firma využívá, a ukazatele, kterými chce firma svůj pokrok měřit. Transparentnost a pravidelné podávání zpráv se pak dostávají do popředí zájmu.

Firmy ve stále větší míře přejímají tzv. integrovanou zodpovědnost. Během posledních dekád se změnilo vnímaní managementu. Podle Heinze Rothermunda (Forum 2000, 2003), bývalého člena vedení Shell, bezpečnost či PR už nejsou vnímány jako oddělené problémy, ale jako úkol každého zaměstnance. Přestože korporativní odpovědnost může mít ve firmě své oddělení, stále více se stává – v duchu nároků ISO certifikátů – součástí celkového řízení firmy. Do té míry, že někteří dokonce hovoří o novém podnikatelském modelu.