Diverzita společenstev: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
== Alfa diverzita == | == Alfa diverzita == | ||
Nejnižsší prostorovou úrovní diverzity je alfa – diverzita. Jedná se o druhovou diverzitu v rámci jednoho společenstva či [[stanoviště]] (whithin – habitat diversity). Kromě prostého počtu druhů ve společenstvu může bát vyjádřena některým z indexů diverzity: | Nejnižsší prostorovou úrovní diverzity je alfa – diverzita. Jedná se o druhovou diverzitu v rámci jednoho společenstva či [[stanoviště]] (whithin – habitat diversity). Kromě prostého počtu druhů ve společenstvu může bát vyjádřena některým z indexů diverzity: | ||
* Index diverzity podle Oduma (I<sub>div</sub>) je poměrem počtu druhů k počtu jedinců <ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN | * Index diverzity podle Oduma (I<sub>div</sub>) je poměrem počtu druhů k počtu jedinců <ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>. | ||
[[Soubor:Odum_spol.PNG]] | [[Soubor:Odum_spol.PNG]] | ||
| Řádek 10: | Řádek 9: | ||
S je počtem druhů, N počtem jedinců. Index může nabývat hodnot od 0 – v takovém případě se jedná o monocenózu, společenstvo tvořené jedním druhem – do 1, což by byl případ teoretického společenstva, kde by každý druh byl zastoupen právě jedním jedincem. | S je počtem druhů, N počtem jedinců. Index může nabývat hodnot od 0 – v takovém případě se jedná o monocenózu, společenstvo tvořené jedním druhem – do 1, což by byl případ teoretického společenstva, kde by každý druh byl zastoupen právě jedním jedincem. | ||
* '''Simpsonův index diverzity (D)''' vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům. Pravděpodobnost výběru jedince i-tého druhu (p<sub>i</sub>)je odhadována poměrem počtu jedinců druhu (n<sub>i</sub>) k celkovému počtu jedinců ve společenstvu (N). Rozmezí hodnot indexu jde od 0 k 1 – S<sup>-1</sup>. Tento index dává větší váhu běžným druhům na úkor druhů vzácných<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2000 ISBN</ref>. | * '''Simpsonův index diverzity (D)''' vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům. Pravděpodobnost výběru jedince i-tého druhu (p<sub>i</sub>)je odhadována poměrem počtu jedinců druhu (n<sub>i</sub>) k celkovému počtu jedinců ve společenstvu (N). Rozmezí hodnot indexu jde od 0 k 1 – S<sup>-1</sup>. Tento index dává větší váhu běžným druhům na úkor druhů vzácných<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2000 ISBN 80-246-0359-4</ref>. | ||
[[Soubor:Simp_spol.PNG]] | [[Soubor:Simp_spol.PNG]] | ||
* '''Shannon - Weaverův index''' Pro hodnocení „uspořádanosti“ společenstva se uplatňuje z teorie informace vycházející míra entropie, kterou do ekologie zavedli Mac Artur a Margalef<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984 | * '''Shannon - Weaverův index''' Pro hodnocení „uspořádanosti“ společenstva se uplatňuje z teorie informace vycházející míra entropie, kterou do ekologie zavedli Mac Artur a Margalef<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984</ref><ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>. Počítá taktéž s pravděpodobností nalezení jedince daného druhu (tedy p<sub>i</sub> odhadovanou jako součin ni.N-1 ). | ||
[[Soubor:Shan_spol.PNG]] | [[Soubor:Shan_spol.PNG]] | ||
Maxima je dosaženo v případě, že se pravděpodobnosti náležející všem druhům ve společenstvu rovnají. Toto maximum (H’<sub>max</sub>) je rovno log<sub>2</sub>S. Poměr maximální a naměřené diverzity pak udává míru vyrovnanosti (equitability, E) či dominance (R) ve společenstvu<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN</ref>. | Maxima je dosaženo v případě, že se pravděpodobnosti náležející všem druhům ve společenstvu rovnají. Toto maximum (H’<sub>max</sub>) je rovno log<sub>2</sub>S. Poměr maximální a naměřené diverzity pak udává míru vyrovnanosti (equitability, E) či dominance (R) ve společenstvu<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref>. | ||
[[Soubor:Equi_spol.PNG]] | [[Soubor:Equi_spol.PNG]] | ||
| Řádek 25: | Řádek 24: | ||
Beta – diverzita popisuje strukturní komplexitu prostředí, je mírou rozdílnosti (či naopak podobnosti) druhového složení mezi společenstvy podél určitého [[gradient]]u či mezi společenstvem a jeho okolím. Je tím vyšší, čím méně společných druhů společenstva obsahují. | Beta – diverzita popisuje strukturní komplexitu prostředí, je mírou rozdílnosti (či naopak podobnosti) druhového složení mezi společenstvy podél určitého [[gradient]]u či mezi společenstvem a jeho okolím. Je tím vyšší, čím méně společných druhů společenstva obsahují. | ||
*Nejjednodušeji ji lze vyjádřit – dle Whittakera – jako poměr druhové diverzity všech společenstev (celkového počtu druhů) k průměru jednotlivých diverzit<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN</ref> | *Nejjednodušeji ji lze vyjádřit – dle Whittakera – jako poměr druhové diverzity všech společenstev (celkového počtu druhů) k průměru jednotlivých diverzit<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref> | ||
V ekologii se též běžně využívají indexy podobnosti např.: | V ekologii se též běžně využívají indexy podobnosti např.: | ||
* <b>Jaccardův index</b><ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN</ref> je nejstarším indexem vyjadřujícím podobnost druhového složení dvou společenstev. Jednoduše porovnává počet druhů v jednotlivých společenstvech (A,B) s počtem druhů oběma společenstvům. | * <b>Jaccardův index</b><ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref> je nejstarším indexem vyjadřujícím podobnost druhového složení dvou společenstev. Jednoduše porovnává počet druhů v jednotlivých společenstvech (A,B) s počtem druhů oběma společenstvům. | ||
[[Soubor:Jacc_spol.png]] | [[Soubor:Jacc_spol.png]] | ||
* Podobný je novější '''Sørensenův index'''<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN</ref>. | * Podobný je novější '''Sørensenův index'''<ref name=kov>KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN 80-246-0359-4</ref><ref name=mor>MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X</ref>. | ||
[[Soubor:Sore_spol.PNG]] | [[Soubor:Sore_spol.PNG]] | ||
| Řádek 40: | Řádek 39: | ||
[[Soubor:Vzda_spol.PNG]] | [[Soubor:Vzda_spol.PNG]] | ||
x<sub>i1</sub>, x<sub>i2</sub> jsou míry i-tého znaku ve [[společenstvo|společenstvech]] 1 a 2. Je- li tímto znakem přítomnost určitého [[druh]]u, nabývají hodnot 1 (druh přítomen) a 0 (druh nepřítomen)<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984 | x<sub>i1</sub>, x<sub>i2</sub> jsou míry i-tého znaku ve [[společenstvo|společenstvech]] 1 a 2. Je- li tímto znakem přítomnost určitého [[druh]]u, nabývají hodnot 1 (druh přítomen) a 0 (druh nepřítomen)<ref name=piv>PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984 </ref>. | ||
==Gama diverzita== | ==Gama diverzita== | ||
| Řádek 47: | Řádek 46: | ||
==Faktory ovlivňující diverzitu== | ==Faktory ovlivňující diverzitu== | ||
Druhové složení a struktura [[společenstvo|společenstva]] jsou výsledkem působení různých ekologických faktorů a jejich vzájemných kombinací. | Druhové složení a struktura [[společenstvo|společenstva]] jsou výsledkem působení různých ekologických faktorů a jejich vzájemných kombinací. | ||
Na všech úrovních má pro diverzitu společenstev velký význam heterogenita prostředí – zdrojů, pokryvu, [[krejinná matrice|krajinné matrice]] na regionální úrovni atd. Diverzita společenstev živočichů koreluje těsněji se strukturní diverzitou [[vegetace]] než s její diverzitou druhovou<ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel.. | Na všech úrovních má pro diverzitu společenstev velký význam heterogenita prostředí – zdrojů, pokryvu, [[krejinná matrice|krajinné matrice]] na regionální úrovni atd. Diverzita společenstev živočichů koreluje těsněji se strukturní diverzitou [[vegetace]] než s její diverzitou druhovou<ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7</ref>. | ||
Závislost druhového bohatství (tedy složky diverzity) na ploše ekosystému a jeho izolovanosti popisuje tzv. [[Teorie ostrovní biogegografie]] – i terrestrický ekosystém lze chápat jako ostrov v [[krajinná matrice|krajinné matrici]]. Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností (izolovaností) [[ekosystém]]u a naopak vzrůstá s jeho rozlohou<ref name=kov2> | Závislost druhového bohatství (tedy složky diverzity) na ploše ekosystému a jeho izolovanosti popisuje tzv. [[Teorie ostrovní biogegografie]] – i terrestrický ekosystém lze chápat jako ostrov v [[krajinná matrice|krajinné matrici]]. Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností (izolovaností) [[ekosystém]]u a naopak vzrůstá s jeho rozlohou<ref name=kov2> | ||
KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha: 2008 ISBN</ref>. | KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3 | ||
</ref>. | |||
Na nejnižší úrovni se projevují především dostupnost a rozmístění zdrojů a [[biotické interakce]] vně i uvnitř [[druh]]ů. Podle Grimea<ref name=grim>GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: 1979 ISBN</ref> | Na nejnižší úrovni se projevují především dostupnost a rozmístění zdrojů a [[biotické interakce]] vně i uvnitř [[druh]]ů. Podle Grimea<ref name=grim>GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5</ref> | ||
má závislost druhového bohatství vegetace na produktivitě prostředí unimodální tvar. S rostoucím množstvím zdrojů roste počet druhů schopných v prostředí přežít, zároveň se však též zvyšuje intenzita [[kompetice]]. Vysoce produktivní prostředí bývá osídleno malým množstvím konkurenčně silných druhů. Důležité však není jen množství zdrojů, ale i jejich rozmístění, Rajaniemi | má závislost druhového bohatství vegetace na produktivitě prostředí unimodální tvar. S rostoucím množstvím zdrojů roste počet druhů schopných v prostředí přežít, zároveň se však též zvyšuje intenzita [[kompetice]]. Vysoce produktivní prostředí bývá osídleno malým množstvím konkurenčně silných druhů. Důležité však není jen množství zdrojů, ale i jejich rozmístění, Rajaniemi<ref name=raja>RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457</ref> uvádí, že vysokou diverzitu, lez očekávat v prostředí, kde jsou půdní živiny rozmístěny homogenně a naopak. Podobnou závislost jako na produktivitě vykazuje druhové bohatství na [[disturbance|disturbanci]]. Podle [[střední narušení|„hypotézy středního narušení“]] (IDH, intermediate disurbance hypothesis) je druhová bohatost nejvyšší při střední míře disturbance. Na lokální úrovni jsou pro diverzitu důležité mikroklimatické podmínky. | ||
Na vyšší úrovni lze pozorovat pokles diverzity s rostoucí nadmořskou výškou, tedy i s měnícím se mezoklimatem. Stále má výrazný vliv produktivita, projevují se regionální [[disturbance]] (kupř. lesní požáry). Významným faktorem je [[sukcese|sukcesní stáří]] – předpokládá se, že [[sukcese|sukcesní stádia]] jsou tím druhově bohatší, čím jsou bližší [[klimax]]u<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra botaniky</ref>. | Na vyšší úrovni lze pozorovat pokles diverzity s rostoucí nadmořskou výškou, tedy i s měnícím se mezoklimatem. Stále má výrazný vliv produktivita, projevují se regionální [[disturbance]] (kupř. lesní požáry). Významným faktorem je [[sukcese|sukcesní stáří]] – předpokládá se, že [[sukcese|sukcesní stádia]] jsou tím druhově bohatší, čím jsou bližší [[klimax]]u<ref name=kuc>KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra botaniky</ref>. | ||
Na nejvyšší úrovni je prokazatelné, že diverzita klesá spolu s rostoucí zeměpisnou šířkou. Vysvětlení komplikuje skutečnost, že se jedná o velmi komplexní faktor, zahrnující často i protichůdné procesy. Z časových hledisek hraje významnou roli čtvrtohorní vývoj a [[evoluce|evoluční stáří]]. Dlouhá a nepřerušovaná [[sukcese]] může být jednou z příčin vysokého druhového bohatství v tropech. Význam produktivity je v tomto měřítku dosti neurčitý. <ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel.. | Na nejvyšší úrovni je prokazatelné, že diverzita klesá spolu s rostoucí zeměpisnou šířkou. Vysvětlení komplikuje skutečnost, že se jedná o velmi komplexní faktor, zahrnující často i protichůdné procesy. Z časových hledisek hraje významnou roli čtvrtohorní vývoj a [[evoluce|evoluční stáří]]. Dlouhá a nepřerušovaná [[sukcese]] může být jednou z příčin vysokého druhového bohatství v tropech. Význam produktivity je v tomto měřítku dosti neurčitý. <ref name=beg>BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7</ref> | ||
| Řádek 104: | Řádek 104: | ||
=== Literatura === | === Literatura === | ||
BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel.. | BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.''Ekologie: jedinci, populace, společenstva.'' Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7 | ||
GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: 1979 ISBN | GRIME J. P. ''Plant strategies & vegetation processes.'' New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5 | ||
KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: 2002 ISBN | KOVÁŘ P. ''Geobotanika.'' Praha: Karolinum, 2002 ISBN 80-246-0359-4 | ||
KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha: 2008 ISBN | KOVÁŘ P. ''Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze'' Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3 | ||
KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, | KUČERA T. ''Vliv reliéfu na diverzitu vegetace.'' Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, | ||
katedra botaniky | katedra botaniky | ||
MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN | MORAVEC J. et al. ''Fytocenologie'' Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X | ||
PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: 1984 | PIVNIČKA K. ''Ekologie'' Praha: Karolinum, 1984 | ||
RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' 2003, vol.101 | RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. ''Oikos.'' June 2003, vol.101, s. 449 – 457 | ||
WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251 | WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. ''Taxon.'' 1972, vol.21, no..., s.213 – 251 | ||
[[Kategorie:Skupina D]] | [[Kategorie:Skupina D]] | ||
Verze z 27. 11. 2008, 12:46
Diverzita charakterizuje společenstvo (či společenstva) prostřednictvím počtu druhů v něm obsažených. Bývá chápana a vyjadřována jednak jako samotný počet druhů ve společenstvu – tedy druhová bohatost (species richness)– i jako komplexnější charakteristika stuktury společenstva, která zahrnuje i početnost jedinců jednotlivých druhů a vyrovnanost jejich rozložení . V závislosti na měřítku lze diverzitu podle Whittakera [1] rozčlenit na tři úrovně: alfa – , beta – a gama – diverzitu .
Alfa diverzita
Nejnižsší prostorovou úrovní diverzity je alfa – diverzita. Jedná se o druhovou diverzitu v rámci jednoho společenstva či stanoviště (whithin – habitat diversity). Kromě prostého počtu druhů ve společenstvu může bát vyjádřena některým z indexů diverzity:
- Index diverzity podle Oduma (Idiv) je poměrem počtu druhů k počtu jedinců [2].
S je počtem druhů, N počtem jedinců. Index může nabývat hodnot od 0 – v takovém případě se jedná o monocenózu, společenstvo tvořené jedním druhem – do 1, což by byl případ teoretického společenstva, kde by každý druh byl zastoupen právě jedním jedincem.
- Simpsonův index diverzity (D) vychází z pravděpodobnosti, s jakou budou dva náhodně nalezení jedinci ve společenstvu náležet k odlišným druhům. Pravděpodobnost výběru jedince i-tého druhu (pi)je odhadována poměrem počtu jedinců druhu (ni) k celkovému počtu jedinců ve společenstvu (N). Rozmezí hodnot indexu jde od 0 k 1 – S-1. Tento index dává větší váhu běžným druhům na úkor druhů vzácných[3].
- Shannon - Weaverův index Pro hodnocení „uspořádanosti“ společenstva se uplatňuje z teorie informace vycházející míra entropie, kterou do ekologie zavedli Mac Artur a Margalef[4][3]. Počítá taktéž s pravděpodobností nalezení jedince daného druhu (tedy pi odhadovanou jako součin ni.N-1 ).
Maxima je dosaženo v případě, že se pravděpodobnosti náležející všem druhům ve společenstvu rovnají. Toto maximum (H’max) je rovno log2S. Poměr maximální a naměřené diverzity pak udává míru vyrovnanosti (equitability, E) či dominance (R) ve společenstvu[3].
Beta diverzita
Beta – diverzita popisuje strukturní komplexitu prostředí, je mírou rozdílnosti (či naopak podobnosti) druhového složení mezi společenstvy podél určitého gradientu či mezi společenstvem a jeho okolím. Je tím vyšší, čím méně společných druhů společenstva obsahují.
- Nejjednodušeji ji lze vyjádřit – dle Whittakera – jako poměr druhové diverzity všech společenstev (celkového počtu druhů) k průměru jednotlivých diverzit[3]
V ekologii se též běžně využívají indexy podobnosti např.:
- Jaccardův index[3][2] je nejstarším indexem vyjadřujícím podobnost druhového složení dvou společenstev. Jednoduše porovnává počet druhů v jednotlivých společenstvech (A,B) s počtem druhů oběma společenstvům.
- Jinou možností je změřit rozdílnost mezi společenstvy 1 a 2 jako pomyslnou vzdálenost v mnohorozměrném prostoru:
xi1, xi2 jsou míry i-tého znaku ve společenstvech 1 a 2. Je- li tímto znakem přítomnost určitého druhu, nabývají hodnot 1 (druh přítomen) a 0 (druh nepřítomen)[4].
Gama diverzita
Nejvyšší úrovní je regionální, popř. nadregionální druhová diverzita, neboli gama – diverzita. Podle Whittakera[5] je celkovou diverzitou dané oblasti a je definována součinem beta -diversity a průměrné alfa – diverzity. V jiném pojetí je obdobou beta – diverzity ve větším měřítku, porovnávající rozdíly mezi druhovým složením společenstev v různých regionech.
Faktory ovlivňující diverzitu
Druhové složení a struktura společenstva jsou výsledkem působení různých ekologických faktorů a jejich vzájemných kombinací. Na všech úrovních má pro diverzitu společenstev velký význam heterogenita prostředí – zdrojů, pokryvu, krajinné matrice na regionální úrovni atd. Diverzita společenstev živočichů koreluje těsněji se strukturní diverzitou vegetace než s její diverzitou druhovou[6].
Závislost druhového bohatství (tedy složky diverzity) na ploše ekosystému a jeho izolovanosti popisuje tzv. Teorie ostrovní biogegografie – i terrestrický ekosystém lze chápat jako ostrov v krajinné matrici. Druhové bohatství obvykle klesá s rostoucí vzdáleností (izolovaností) ekosystému a naopak vzrůstá s jeho rozlohou[7].
Na nejnižší úrovni se projevují především dostupnost a rozmístění zdrojů a biotické interakce vně i uvnitř druhů. Podle Grimea[8] má závislost druhového bohatství vegetace na produktivitě prostředí unimodální tvar. S rostoucím množstvím zdrojů roste počet druhů schopných v prostředí přežít, zároveň se však též zvyšuje intenzita kompetice. Vysoce produktivní prostředí bývá osídleno malým množstvím konkurenčně silných druhů. Důležité však není jen množství zdrojů, ale i jejich rozmístění, Rajaniemi[9] uvádí, že vysokou diverzitu, lez očekávat v prostředí, kde jsou půdní živiny rozmístěny homogenně a naopak. Podobnou závislost jako na produktivitě vykazuje druhové bohatství na disturbanci. Podle „hypotézy středního narušení“ (IDH, intermediate disurbance hypothesis) je druhová bohatost nejvyšší při střední míře disturbance. Na lokální úrovni jsou pro diverzitu důležité mikroklimatické podmínky.
Na vyšší úrovni lze pozorovat pokles diverzity s rostoucí nadmořskou výškou, tedy i s měnícím se mezoklimatem. Stále má výrazný vliv produktivita, projevují se regionální disturbance (kupř. lesní požáry). Významným faktorem je sukcesní stáří – předpokládá se, že sukcesní stádia jsou tím druhově bohatší, čím jsou bližší klimaxu[5].
Na nejvyšší úrovni je prokazatelné, že diverzita klesá spolu s rostoucí zeměpisnou šířkou. Vysvětlení komplikuje skutečnost, že se jedná o velmi komplexní faktor, zahrnující často i protichůdné procesy. Z časových hledisek hraje významnou roli čtvrtohorní vývoj a evoluční stáří. Dlouhá a nepřerušovaná sukcese může být jednou z příčin vysokého druhového bohatství v tropech. Význam produktivity je v tomto měřítku dosti neurčitý. [6]
Témata
- biodiverzita
- ekologie
- společenstvo
- ekosystém
- habitat
- biom
- teorie ostrovní biogeografie
- evoluce
- sukcese
- disturbance
- střední narušení
Zdroje
- ↑ WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. Taxon. 1972, vol.21, no..., s.213 – 251.
- ↑ 2,0 2,1 2,2 MORAVEC J. et al. Fytocenologie Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 KOVÁŘ P. Geobotanika. Praha: 2000 ISBN 80-246-0359-4 Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „kov“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „kov“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „kov“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „kov“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka<ref>; název „kov“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 4,0 4,1 PIVNIČKA K. Ekologie Praha: 1984 Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „piv“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 5,0 5,1 KUČERA T. Vliv reliéfu na diverzitu vegetace. Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta,
katedra botaniky Chybná citace: Neplatná značka
<ref>; název „kuc“ použit vícekrát s různým obsahem - ↑ 6,0 6,1 BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.Ekologie: jedinci, populace, společenstva. Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7
- ↑ KOVÁŘ P. Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3
- ↑ GRIME J. P. Plant strategies & vegetation processes. New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5
- ↑ RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. Oikos. June 2003, vol.101, s. 449 – 457
Odkazy
Související stránky
viz témata
Externí odkazy
heslo 'diverzita' v české Wikipedii
heslo 'biodiversity' v anglické Wikipedii
heslo 'alpha diversity' v anglické Wikipedii
heslo 'beta diversity' v anglické Wikipedii
heslo 'gamma diversity' v anglické Wikipedii
heslo 'species richness' v anglické Wikipedii
heslo 'Shannon-Weaver index' v anglické Wikipedii
heslo 'simpson index' v anglické Wikipedii
alfa-,beta- a gama- diverzita http://cnx.org/content/m12147/latest/
interaktivní světová mapa biodiverzity http://stort.unep-wcmc.org/imaps/gb2002/book/viewer.htm
Literatura
BEGON, M.; HARPER, J. L.; TOWNSEND, C. R.Ekologie: jedinci, populace, společenstva. Přel. Grygová B., Olomouc: Vydavatelství univerzity Palackého, 1997 ISBN 80-7067-695-7
GRIME J. P. Plant strategies & vegetation processes. New York: Wiley, 1979 ISBN 0-471-99695-5
KOVÁŘ P. Geobotanika. Praha: Karolinum, 2002 ISBN 80-246-0359-4
KOVÁŘ P. Ekosystémová a krajinná ekologie: textové teze Praha, Karolinum: 2008 ISBN 978-80-246-1507-3
KUČERA T. Vliv reliéfu na diverzitu vegetace. Praha, 1997. Disertační práce, Universita Karlova, Přírodovědecká fakulta, katedra botaniky
MORAVEC J. et al. Fytocenologie Praha: Akademia, 2000 ISBN 80-200-0128-X
PIVNIČKA K. Ekologie Praha: Karolinum, 1984
RAJANIEMI T.K. Explaining productivity-diversity realtionship in plants. Oikos. June 2003, vol.101, s. 449 – 457
WHITTAKER R. H. Evolution and measurement of species diversity. Taxon. 1972, vol.21, no..., s.213 – 251