Další aktéři světové politiky

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
The printable version is no longer supported and may have rendering errors. Please update your browser bookmarks and please use the default browser print function instead.

Klíčovou roli v globalizačním procesu hrají nadnárodní společnosti - přispívají k většině ekonomických toků a jsou také hlavním aktérem, který může skutečně plánovat, organizovat a kontrolovat přeshraniční aktivity.

Paralelně s ekonomickým vývojem se ale v rámci politických systémů odehrává proces, který má zejména souvislosti s globálním environmentálními problémy a s ochranou lidských práv, a který vede k vzniku stále většího počtu nevládních organizací. Ty postupně přerůstají hranice národních států a stávají se novým aktéry na jevišti světového politického systému. Tyto skupiny změnily formu i dynamiku vývoje národního státu a celého národního politického systému. Proměnu ilustruje rychlý růst i počtu mezivládních organizací a širokého spektra nadnárodních nátlakových skupin a mezinárodních nevládních organizací. V r. 1909 existovalo 37 mezivládních organizací a 176 mezinárodních nevládních organizací, zatímco uprostřed 90. let existovalo celkem 160 mezivládních organizací a 5 500 mezinárodních nevládních organizací [1].

Kromě mezinárodních nevládních organizací, druhou skupinu aktérů mezinárodní politiky nevládního charakteru představuje akademická obec. Ta je samostatným a vlivným subjektem mezinárodní politiky, nejednou nahrazujícím vládní autoritu (např. ekonomové jako Samuleson, Friedman nebo političtí teoretici jako Huntington, Fukuyama aj.)

Z přehledů činnosti nevládních institucí vyplývá, že je málo aspektů světové politiky, do kterých by nepronikly. Působí v současnosti v takových oblastech jako je internet a komunikační systémy, pojišťovnictví a farmaceutické a chemické bezpečnostní standardy. Nahrazují státní instituce zejména tam, kde ty nejsou schopny efektivně působit nebo kde k tomu ani nemají vůli. Přesto oblasti, kde privátní nevládní autority by měly dominantní postavení, jsou stále výjimkou. Je však významné, že na řešení řady závažných problémů se stát, podnikatelská sféra i nestátní/nevládní organizace podílejí společně. Na druhé straně se ukazuje, že v řadě případů státy hledisko nevládních organizací nepřijímají a nerespektují je (například poskytování účinnější pomoci rozvojovým zemím, účinnější ochrana životního prostředí, efektivní uskutečňování strategií udržitelného rozvoje apod.).

To je ovšem rozdíl proti míře vlivu, který na mezinárodní politiku mají NNS. Podle některých teoretiků zástupci společností vytvářejí mezinárodní režimy, které vnášejí řád do masivního proudu transakcí, překračujících hranice států. Dokonce se uvádí, že státní regulační opatření jsou ovlivňována samoregulačními praktikami podnikatelských aktérů, víc než je tomu naopak. Zástupci podnikatelské sféry, tj. zejména sdružení nejvlivnějších společností, se pravidelně účastní mezinárodně politických jednání a v mnoha případech mají rozhodující vliv na přijímaná rozhodnutí.

Podobný vliv mají ovšem mezivládní organizace (IGO – intergovernmental organizations, jako Mezinárodní měnový fond – IMF, Světová banka – WB či Světová obchodní organizace – WTO), které mohou násobit svůj vliv vytvářením aliancí, financováním výzkumu, zajišťováním technických expertiz, ovlivňováním veřejného mínění apod. To jim umožňuje jednat do určité míry nezávisle na vládách, které mají zastupovat.

Zdroje

  1. Held, D., McGrew, A. (2000). The Global Transformation Reader, Polity Press.


Odkazy

Externí odkazy