Bioekonomika a udržitelný rozvoj: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 13. 2. 2021, 19:11

Bioekonomika je často spojována s udržitelným rozvojem. Se spojením těchto dvou konceptů se setkáme především v bioekonomických strategiích a politických dokumentech.

Vědecké články naproti tomu poukazují na možné konflikty bioekonomických cílů se 17ti i globálními cíli udržitelného rozvoje (SDGs), formulovanými v Agendě 2030. K hlavním konfliktům patří ty, které souvisí s konkurencí o využití základních přírodních zdrojů - půdy, vody, biomasy a dřeva. Zmíněná rizika jsou patrná především z pohledu na bioekonomiku v globálních souvislostech.

Praktickým předpokladem pro bioekonomický rozvoj je, kromě finanční a politické podpory, dostupnost dostatečného množství biomasy odpovídající kvality, která by měla být získávána udržitelnou produkcí.[1] Nicméně analýza strategií biohospodářství různých zemí podle Staffas, Gustavsson a McCormick (2013),[2] překvapivě ukazuje, že ve většině národních strategií chybí strategie pro zajištění (udržitelné) dodávky biomasy. Absence strategie udržitelné produkce biomasy vede pak k situaci, kdy hlavní výhoda bioekonomiky - obnovitelná produkce zdrojů na polích, v lesích a oceánech - se mění v nevýhodu v podobě hospodářského tlaku na půdu, odlesňování nebo konkurenci s výrobou potravin.

Biopaliva versus zemědělská půda a země třetího světa[editovat | editovat zdroj]

V EU byla historicky první podporovanou oblastí bioekonomiky výroba „udržitelných biopaliv“. Pro výrobu biopaliv v objemu odpovídající cílům EU není ale dostatek domácích zdrojů biomasy. V takové situaci je vysoká pravděpodobnost, že dojde k využívání zdrojů ze zemí globálního Jihu, což je spojeno se záborem půdy, zvyšováním cen potravin a celkovou degradací přírodních zdrojů.[3]

Podle většiny odhadů se velký potenciál představující asi 80 % světové nabídky palivového dřeva nachází v Africe, Asii a Jižní Americe a v regionech, které jsou vzdálené od trhů s biomasou, a tedy i míst možné poptávky.[4] Za takových podmínek by biomasa mohla být obchodována na mezinárodní úrovni a EU by byla jedním z regionů, jehož zdroje pro bioekonomiku by v budoucnu pravděpodobně závisely na světovém trhu s biomasou. Hlavní zdroj biomasy by s největší pravděpodobností pocházel z výše uvedených regionů Afriky, Asie a Jižní Ameriky, které mají nízkou potravinovou bezpečnost, a kde zemědělská produkce často není považována za „udržitelnou“ (např. v důsledku odlesňování za účelem rozšíření zemědělské produkce). Takový scénář je z hlediska kritérií udržitelného rozvoje velmi kontroverzní.[5]

Podmínky pro výrobu na bázi biomasy v EU mají závažné dopady i z hlediska ekologické stopy. Podle ekologické stopy je EU „čistým dovozcem“ zemědělské půdy.[6] Ve srovnání s rozlohou globální zemědělské půdy na jednoho obyvatele, využívala EU v roce 2007 přibližně o jednu třetinu větší rozlohu než je celosvětový průměr. To vyvolává otázky týkající se udržitelnosti bioekonomické strategie a toho, zda nebude znamenat potřebu dalších záborů půdy ze strany EU.[7]

Podpora bioekonomiky v souladu s principy a cíli SDGs[editovat | editovat zdroj]

Identifikace a efektivní politické spojení protichůdných cílů bioekonomického rozvoje s principy udržitelnosti je hlavní výzvou pro politiku a strategie zaměřené na udržitelnou formu aplikace bioekonomiky.

Státy mají v zásadě k dispozici řadu různých mechanismů na podporu bioekonomiky. Tyto mechanismy mohou zahrnovat strategie výzkumu a vývoje v oblasti biologických produktů, zvyšování konkurenceschopnosti produktů na bázi biologických produktů prostřednictvím dotací nebo prováděním kampaní na zvyšování povědomí a účasti společnosti

Existují čtyři transformační cesty k bioekonomice a k hospodářství, které je na ní založeno:

  1. nahrazení fosilních paliv surovinou na biologickém základě,
  2. zvýšení produktivity v primárních odvětvích založených na biotechnologiích,
  3. zvýšení účinnosti ve využití biomasy,
  4. tvorba přidané hodnoty pomocí biologických principů v procesech oddělených od velkovýroby biomasy.

Otázkou zůstává, která z cest nebo jejich kombinací bude ekonomicky nejefektivnější a zároveň v souladu s cíli udržitelného rozvoje.[8]

Obecné předpoklady souladu bioekonomiky s principy udržitelnosti lze vyjádřit ve dvou zásadách:

  1. lokální měřítko aplikace nových bioekonomických přístupů,
  2. preference odpadní biomasy jako hlavního zdroje produkce.

Pokud jsou tyto předpoklady splněny, je možné pohlížet na bioekonomiku jako na udržitelnou alternativu budoucího rozvoje společnosti.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VAN DAM, Jan E.G.; DE KLERK-ENGELS, Barbara; STRUIK, Paul C.. Securing renewable resource supplies for changing market demands in a bio-based economy. Industrial Crops and Products. 2005-01, roč. 21, čís. 1, s. 129–144. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.indcrop.2004.02.003. (anglicky) 
  2. STAFFAS, Louise; GUSTAVSSON, Mathias; MCCORMICK, Kes. Strategies and Policies for the Bioeconomy and Bio-Based Economy: An Analysis of Official National Approaches. Sustainability. 2013-06-20, roč. 5, čís. 6, s. 2751–2769. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2071-1050. DOI:10.3390/su5062751. (anglicky) 
  3. LEVIDOW, Les. EU criteria for sustainable biofuels: Accounting for carbon, depoliticising plunder. Geoforum. 2013-01, roč. 44, s. 211–223. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.geoforum.2012.09.005. (anglicky) 
  4. LEWANDOWSKI, Iris. Securing a sustainable biomass supply in a growing bioeconomy. Global Food Security. 2015-10, roč. 6, s. 34–42. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.gfs.2015.10.001. (anglicky) 
  5. PAVANAN, Krishna C.; BOSCH, Roeland A.; CORNELISSEN, Rob. Biomass sustainability and certification. Trends in Biotechnology. 2013-07, roč. 31, čís. 7, s. 385–387. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.tibtech.2013.01.014. (anglicky) 
  6. BRINGEZU, Stefan; O’BRIEN, Meghan; SCHÜTZ, Helmut. Beyond biofuels: Assessing global land use for domestic consumption of biomass. Land Use Policy. 2012-01, roč. 29, čís. 1, s. 224–232. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.landusepol.2011.06.010. (anglicky) 
  7. O’BRIEN, Meghan; SCHÜTZ, Helmut; BRINGEZU, Stefan. The land footprint of the EU bioeconomy: Monitoring tools, gaps and needs. Land Use Policy. 2015-09, roč. 47, s. 235–246. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.landusepol.2015.04.012. (anglicky) 
  8. DIETZ, Thomas; BÖRNER, Jan; FÖRSTER, Jan. Governance of the Bioeconomy: A Global Comparative Study of National Bioeconomy Strategies. Sustainability. 2018-09-06, roč. 10, čís. 9, s. 3190. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2071-1050. DOI:10.3390/su10093190. (anglicky) 





Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.