Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Konkurence

V obsazené nice (čili není-li dost zdrojů výživy, prostoru) dochází mezi organismy ke konkurenčnímu boji. Každý organismus chce dosáhnout své optimální niky, tudíž největší konkurenční boj probíhá mezi organismy s nejvíce podobnými nároky na životní prostředí (nejpodobnějšími ekologickými nikami). Konkurence je důležitým biologickým regulačním (a autoregulačním) mechanismem – důsledkem konkurence je eliminace a selekce druhů a separaci druhů/speciaci.

Konkurenci dělíme na vnitrodruhovou a mezidruhovou konkurenci.

Vnitrodruhová konkurence je konkurencí mezi jedinci stejného druhu (čili v rámci jedné populace). Nejčastěji je pozorován konkurenční boj o partnerku resp. partnerky (méně často o partnera). Pokud není dostatek zdrojů, dochází též (jako v mezidruhové konkurenci) k boji o zdroje potravy, prostor. Mnohé druhy mají vyvinuté velmi složité sociální chování, pravidla, která minimalizují negativní následky konkurenčního boje, především úmrtí slabších samců. (Např. úmrtí vidlorohů při boji o samice je řídké, ačkoli má vidloroh smrtelně nebezpečnou zbraň v podobě ostrých rohů.) Mnohé druhy si vyznačují teritorium (jeho okraje označují močí, výtrusy, zpěvem, řevem) a ostatní jedinci téhož druhu jejich hranice respektují (opět se omezuje přímý boj o teritorium a ztráty jak energie, tak životů).

Mezidruhová konkurence Jak již bylo napsáno, nejvíce si konkurují ty organismy, které mají nejpodobnější nároky – mají podobnou ekologickou niku (odborně se toto pravidlo nazývá Gauseho princip). Mezidruhová konkurence často vede k omezení areálů (tygr dnes žije jen v Asii, lev jen v Africe).

U rostlin je v mezidruhové konkurenci významný také jev alelopatie. Alelopatie spočívá v tom, že jeden organismus (nazývaný inhibitor) působí na druhý organismus (nazývaný amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí, tak, že získává v konkurenčním boji převahu (obvykle inhibuje růst ostatních rostlin či klíčení semen). Příkladem je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), pelyňky (Artemisia sp.), šalvěj lékařská (Salvia officinalis), trnovník akát (Robinia pseudoacacia), ale také celá řada plísní (např. Penicilium notatum).