Spalovna odpadů
Spalovna odpadu je technická jednotka se zařízením určeným ke spalování odpadu s využitím nebo bez využití vzniklého tepla, přímým oxidačním spalováním, jakož i se zařízením určeným pro jiné způsoby tepelného zpracování, zejména pyrolýzu, zplyňování nebo plazmové procesy, pokud jsou vzniklé látky následně spáleny. Spalovna zahrnuje spalovací linky, zařízení pro příjem odpadu, skladování a předzpracování odpadu na místě, systém přívodu odpadu, paliva a vzduchu, kotle, zařízení k čištění odpadních plynů, komíny, místní zařízení pro skladování tuhých zbytků a vod, zařízení a systémy pro řízení spalovacího procesu a pro monitorovací zařízení. Spouluspalovacím zařízením je zařízení, jehož hlavním účelem je využití energie nebo výroba hmotných výrobků a které používá odpad způsobem obdobným jako základní nebo přídavné palivo. [1]
Zařazení do odpadového hospodářství
Integrovaný způsob řešení odpadového hospodářství:
- předcházení vzniku odpadů
- omezování vzniku odpadů
- materiálové využití
- energetické využití (pokud se odpad použije jako palivo za účelem získání jeho energetického obsahu nebo jiným způsobem k výrobě energie)
- odstranění odpadu (pokud nevyužíváme energii)[2]
Spalování odpadů
Zneškodňování odpadů při němž je v reaktivním prostoru obsah kyslíku stechiometrický nebo vyšší než je třeba k oxidaci přitomných látek spálením. Jedná se o kotrolovatelný proces oxidace tuhých, kapalných nebo plynných látek na CO2, vodu, popel a další látky, které jsou obsaženy v kouřových plynech a popelu. Spalování odpadů se dělí na nízkoteplotní (do 1000 ° ;) a vysokoteplotní (nad 1000 °). Spalovat je možno komunální odpad, průmyslový odpad, čístírenské kaly apod. Spalovat by se mělo jen minimální množství odpadů, které již nelze použít jako druhotné suroviny.[3]
Spalovny v ČR
Pravidla upravuje Směrnice Evropského parlamentu a rady 2000/76/ES o spalování odpadů, u nás vydané v nařízení vlády č. 354/2002 Sb. ČHMÚ ve spolupráci s ČIŽP zpracovává databázi spaloven odpadů v ČR. V ČR se nachází 3 spalovny komunálního odpadu (Pražské služby a.s., Termizo a.s. v Liberci, SAKO Brno a.s.). Spalovny průmyslového a zdravotnického odpadu máme celkem 31.[4]
Emise
Emisní limity jsou určeny pro tuhé znečišťující látky, celkový organický uhlík, HCl, HF, SO2, NOx, CO, Cd + Tl, Hg, Sb + As + Pb + Cr + Co + Cu + Mn + Ni + V, dioxiny a furany. Spalovna musí mít instalována příslušná měřící zařízení, na jejichž správnou funkci dohlíží autorizovaná osoba.[1]
Obecně jsou známy tři základní metody čištění spalin:
- metoda mokrá – spaliny procházejí lázní nebo vějířem prací kapaliny
- metoda polosuchá – vstupující prací kapalina se teplem spalin odpaří
- metoda suchá – čistící sorbent je dodáván v suchém nebo jen kondicionovaném (navlhčeném) stavu
+ redukce oxidů dusíku, odstraňování PCDD/PCDF [5]
Výhody
- Nahrazuje ukládání odpadu na skládkách.
- Při energetickém využití TKO úspora neobnovitelných zdrojů energie a surovin.
- Spalováním se likvidují choroboplodné zárodky a organické látky v odpadu.
- Redukce původní hmotnosti odpadu na 25% a objemu na 10%.
- Možnost využití vzniklé škváry ke stavebním účelům.[5]
Témata
Zdroje
- ↑ 1,0 1,1 Nařízení vlády č. 354/2002 Sb. emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu.dostupné online
- ↑ *Zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a o změně některých dalších zákonů.dostupné online
- ↑ Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.
- ↑ ČHMÚ: Seznam spaloven odpadů v ČR dostupné online
- ↑ 5,0 5,1 Pražské služby: Schéma zařízení na energetické využití odpadu Malešice dostupné online