Stockholmská konference

Do čela světového úsilí o nápravu a odvrácení hrozící ekologické krize se postavila Organizace spojených národů.10 Na červen 1972 svolala OSN do Stockholmu konferenci, která znamenala základní mezník v názoru na životní prostředí ve světovém měřítku - především správně označila hlavní ekologické problémy:

• Akutní nebezpečí hrozí především územím a lokalitám, kde produkce nebezpečných odpadů plynných (emise), tekutých (odpadní vody) nebo tuhých (toxické, radioaktivní a jiné odpady) přesahuje únosnou míru a bezprostředně ohrožuje lidské zdraví i přírodu.

• V dlouhodobé perspektivě může být ještě vážnější nebezpečí spojeno s narušením životodárných planetárních systémů, jako jsou hydrologický cyklus, stratosférická ozónová vrstva a klimatický systém atmosféry a oceánu.

• Civilizace je ohrožena nadměrným a příliš rychlým čerpáním a užíváním zdrojů obnovitelných (živé organismy, voda, půda) i neobnovitelných (nerostné suroviny).

• Hrozivou rychlostí pokračuje redukce biologického bohatství planety - genetické základny jednotlivých druhů rostlin a živočichů, počtu druhů i rozmanitosti ekosystémů.

Tyto čtyři okruhy vytyčily rozměr ohrožení. Stockholmská konference vyzvala k okamžitým akcím na ochranu životního prostředí v jednotlivých státech i mezinárodním měřítku.9

Zdroje

Rok planetární inventury, Přítomnost 9/1992

Zásadní změna je nutná, Listy 5/1995